ECLI:CZ:NS:2007:26.CDO.2134.2006.1
sp. zn. 26 Cdo 2134/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Marie Vokřinkové, ve věci žalobce m. K., zastoupeného advokátem, proti žalovanému V. B., zastoupenému advokátkou., o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp.zn. 7 C 186/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31. ledna 2006, č.j. 56 Co 530/2005-102, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.025.- Kč, k rukám advokáta do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni (soud odvolací) rozsudkem ze dne 31. 1. 2006, č.j. 56 Co 530/2005-102, potvrdil rozsudek ze dne 28. 2. 2005, č.j. 7 C 186/2004-73, kterým Okresní soud v Klatovech (soud prvního stupně) přivolil k výpovědi z nájmu žalovaného k bytu č. 4, II. kategorie, o velikosti 1+1 s příslušenstvím, v 1. nadzemním podlaží domu čp. 326/II v Koldinově ulici v K. (dále „předmětný byt“ nebo „byt“ a „předmětný dům“ nebo „dům“), určil, že výpovědní lhůta je tříměsíční, uložil žalovanému byt vyklidit do 15 dnů po zajištění náhradního ubytování a rozhodl o nákladech řízení; dále odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Soudy obou stupňů vzaly za prokázáno, že žalobce (vlastník předmětného domu) uzavřel dne 28. 9. 1995 smlouvu o společném nájmu předmětného bytu na dobu neurčitou se žalovaným a s jeho bratrem B. B., po jehož smrti (dne 16. 2. 2002) se stal žalovaný výlučným nájemcem bytu, že žalovaný opakovaně rušil noční klid v domě hlasitým boucháním domovními dveřmi i dveřmi od bytu, hlasitým křikem na chodbě, že za tato jednání (k nimž došlo dne 31. 5. 2003, 1. 7. 2003 a 3. 6. 2003) byl rozhodnutím komise pro projednávání přestupků města K. ze dne 1. 3. 2004, potvrzeným rozhodnutím Krajského úřadu P. k. ze dne 28. 4. 2004, uznán vinným spácháním přestupku proti veřejnému pořádku, a že žalobce udělil dne 11. 9. 2003 žalovanému písemnou výstrahu; dále vzaly za prokázáno, že rozhodnutím téže přestupkové komise ze dne 5. 10. 2004 byl žalovaný uznán vinným spácháním přestupku proti občanskému soužití, k němuž došlo dne 5. 5. 2004, a že se žalovaný dopouštěl incidentů v domě (hlasitého bouchání dveřmi, používání hrubých výrazů vůči ostatním nájemcům bytů) i v průběhu roku 2004. Na základě toho odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že uplatněný výpovědní důvod podle §711 odst. 1 písm. c) občanského zákoníku v tehdy platném znění, tj. ve znění před novelou č.107/2006 Sb. (dále jen „obč.zák.“), byl naplněn a shledal žalobu důvodnou.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., a namítl v něm nesprávnost právního posouzení věci. Naplnění uplatněného dovolacího důvodu spatřuje v nesprávné aplikaci ustanovení §711 odst. 1 písm. c) obč.zák., neboť „z provedeného důkazního řízení je patrno, že žalovaný jako nájemce obdržel písemnou výstrahu žalobce dne 11. 9. 2003, a další hrubé porušování dobrých mravů žalovaným v domě nebylo prokázáno“. Namítá, že plní své povinnosti nájemce, že řádně platí nájemné, a zpochybňuje výpovědi svědků (nájemců bytů v domě), z nichž soudy vycházely. Navrhl, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce ve svém dovolacím vyjádření namítl, že dovolání je nepřípustné a navrhl, aby bylo odmítnuto, případně – bude-li shledáno přípustným – zamítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), se nejprve zabýval přípustností tohoto mimořádného opravného prostředku.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) o.s.ř.
Ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. přípustnost dovolání nezakládá, jelikož rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem odvolacího soudu byl jeho prvním rozhodnutím ve věci.
Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., z něhož ji dovozuje dovolatel.
Podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§241a odst. 3 o.s.ř.).
Právě takovýto nepřípustný dovolací důvod obsahově uplatňuje dovolatel. Byť formálně uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.), podle obsahu dovolání zpochybňuje právní závěr, na jehož základě bylo žalobě vyhověno, námitkami směřujícími proti skutkovému závěru odvolacího soudu o porušování dobrých mravů žalovaným po doručení výstrahy. Jeho námitky jsou tedy námitkami směřujícími proti nesprávně (neúplně) zjištěnému skutkovému stavu, resp. proti hodnocení důkazů soudem.
Se zřetelem k uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání není podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné. Za tohoto stavu dovolací soud dovolání žalovaného podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1, §146 odst. 2 věty první a §146 odst. 3 o.s.ř. a zavázal žalovaného k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobci vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 950,- Kč (§2 odst. 1, §7 písm. d/ ve spojení s ustanovením §10 odst. 3, §15 ve spojení s ustanovením §14 odst. 1, §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění účinném do 31. 8. 2006), a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 75,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. §2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. 8. 2006).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 7. června 2007
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.
předsedkyně senátu