ECLI:CZ:NS:2007:26.CDO.2508.2007.1
sp. zn. 26 Cdo 2508/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobkyně m. č. P. 4, zastoupené advokátkou, proti žalovanému Z. F., zastoupenému advokátem, o zaplacení 11.568,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 8 C 167/2002, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. listopadu 2005, č.j. 28 Co 422/2005-118, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 1. 6. 2005, č.j. 8 C 167/2002-106, rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení dlužného nájemného za období od ledna do prosince roku 2001 ve výši 11.568,- Kč s příslušenstvím tak, že výrokem pod bodem I. řízení ohledně částky 599,- Kč zastavil, výrokem pod bodem II. uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 8.802,- Kč spolu s poplatkem z prodlení ve výši 2,5 promile za každý den prodlení (blíže specifikovaným v jeho výroku), nejméně 25,- Kč za každý i započatý měsíc prodlení, výrokem pod bodem III. uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 2.167,- Kč spolu s poplatkem z prodlení ve výši 2,5 promile za každý den prodlení nejméně 25,- Kč za každý i započatý měsíc prodlení od 1. 1. 2003 do zaplacení, a výrokem pod bodem IV. zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni náklady řízení.
K odvolání žalovaného Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 28. 11. 2005, č.j. 28 Co 422/2005-118, rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích pod body II. a III. potvrdil a další napadený výrok pod bodem IV. změnil tak, že žalobkyni nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok pod bodem I.). Současně rozhodl, že se žalobkyni nepřiznává právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem II.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustností ani důvodností se nezabýval. Žalovaný napadá závěry soudů obou stupňů, že neuplatnil nárok na slevu nájemného, týkající se kategorie bytu a námitku nižší výměry bytu. Odkazoval na důkazy předložené obecným soudům o závadách v bytě a nesoulad ve výměře bytu, které jsou uváděny odlišně. Závěrem navrhl, aby byly rozsudky obou soudů zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou (§240 odst. 1 o.s.ř.). Poté se zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku (§236 odst. 1 o.s.ř.), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.
Podle §237 odst. 1 o.s.ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení), proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (podle §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem).
Podle §237 odst. 2 písm. a) o.s.ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V projednávané věci napadl dovolatel rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé ohledně částky 11.568,- Kč (s příslušenstvím, k němuž se při úvaze o přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 o.s.ř. ve smyslu §237 odst. 2 písm. a/ věty za středníkem o.s.ř. nepřihlíží); dovolání tedy směřuje proti rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč (nešlo o věc obchodní) a jeho přípustnost proto nelze opřít o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o.s.ř. to výslovně vylučuje.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto dovolání podle §243b odst. 5 věty první ve spojení s §218 písm. c) o.s.ř. odmítl (pro nepřípustnost).
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. a o skutečnost, že žalobkyni nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti dovolateli právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. června 2007
Doc. JUDr. Věra K o r e c k á, CSc.
předsedkyně senátu