ECLI:CZ:NS:2007:26.CDO.2624.2006.1
sp. zn. 26 Cdo 2624/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., v právní věci žalobců a) P. S., b) J. S., c) J. D., všichni zast. advokátkou, proti žalovanému J. B., o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 6 C 236/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 6. 2006, čj. 25 Co 165/2006-51, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.505,- Kč k rukám advokátky, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 16. 12. 2005, čj. 6 C 236/2005-28 zamítl žalobu, jíž se žalobci domáhali přivolení soudu k výpovědi z nájmu bytu II. kategorie, ve 2. podlaží domu čp. 2337, v Grafické ulici 30, v P. 5, sestávajícího z jednoho pokoje, předsíně, koupelny a WC (dále též jen „předmětný byt“), kterou dali žalobci žalovanému, a uložení povinnosti předmětný byt vyklidit a vyklizený žalobci předat; soud prvního stupně dále rozhodl o nákladech řízení.
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 23. 5. 2006, čj. 25 Co 165/2006-51 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že přivolil k výpovědi z nájmu předmětného bytu s tím, že nájemní poměr skončí uplynutím 3 měsíční výpovědní lhůty, která počne běžet 1. dnem kalendářního měsíce následujícího po právní moci rozsudku a žalovanému uložil povinnost předmětný byt vyklidit a vyklizený žalobcům odevzdat do 15-ti dnů od uplynutí výpovědní lhůty; odvolací soud dále rozhodl o nákladech tohoto řízení.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že soud prvního stupně provedl řádně dokazování, s určitými nepřesnostmi, avšak dospěl k odlišným právním závěrům.
Odvolací soud na základě prokázaných skutečností, a to, že žalovaný předmětný byt od roku 1989 neužívá a neplatí nájemné, že umožnil užívání bytu bez souhlasu pronajímatele třetím osobám, o byt se začal zajímat v roce 1993 v souvislosti s vyklizením předmětného bytu panem K., který byt užíval od roku 1989, že se žalovaný od června roku 1994 do dubna roku 2004 o předmětný byt nezajímal a teprve v dubnu roku 2004 podal žalobu na zpřístupnění bytu a že ze žaloby vyplynulo, že byt nepotřebuje pro sebe, ale pro bratra jeho ženy, dospěl k závěru, že žalovaný svým jednáním zneužívá skutečnosti, že nájem bytu je podle občanského zákoníku chráněn.
Odvolací soud dále pokládal žalobu ze dne 8. 4. 2004, jíž se žalovaný domáhal zpřístupnění bytu za jeho účelové jednání, stejně tak jako požadavek ze dne 17. 8. 2005 na slevu z nájemného. Je toho názoru, že za uvedené situace nelze na žalobcích jako pronajímatelích spravedlivě požadovat, aby po dobu více jak deseti let udržovali byt prázdný pro případ, že se žalovaný nastěhuje a nelze dovodit, že by pronajímatelé znemožnili žalovanému výkon jeho práva, že předmětný byt pronajali a že by výkon jejich práva byl v rozporu s dobrými mravy (§3 odst. 1 obč. zák.).
Na straně žalovaného byly podle odvolacího soudu splněny důvody pro přivolení soudu k výpovědi z nájmu bytu dle ust. §711 odst. 1 písm. d) a h) obč. zák., ve znění účinném do 30. 3. 2006 (dále jen „obč. zák.“). Odvolací soud dále pokládal výpověď z nájmu bytu danou žalovanému současně se žalobou za platnou dle ust. §710 a §711 odst. 1 a 2 obč. zák. a námitku týkající se neuvedení konce výpovědní lhůty pokládal za nepřípadnou, neboť s ohledem na ust. §122 odst. 2 obč. zák. a uvedení počátku běhu výpovědní lhůty je nepochybné, kdy tato lhůta končí.
Odvolací soud proto rozhodl tak, že odvoláním napadený rozsudek podle ust. §220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, jak bylo uvedeno shora.
Dovoláním ze dne 9. 8. 2006 napadl žalovaný uvedený rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu s tím, že má za to, že dovolání je přípustné podle ust. §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a že v dané věci jsou dány dovolací důvody uvedené v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci) a v ust. §241a odst. 3 o. s. ř. (rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování).
V obsáhlém odůvodnění dovolání žalovaný (dovolatel) zejména uvedl, že nesprávné právní posouzení věci spočívá v tom, že odvolací soud v rozporu s ust. §153 odst. 2 o. s. ř. překročil žalobní návrh, když „přivolil k výpovědi z nájmu bytu ve 2. poschodí“ (správně má být uvedeno 2. podlaží), neboť z dohody o výměně bytu z 13. 1. 1987 a z dohody o užívání bytu ze dne 16. 8. 1987 plyne, že byt se nachází ve 2. poschodí. Ve výpovědi byla taktéž uvedena neurčitá velikost bytu (v žalobě bylo uvedeno, že byt se stává z 1 pokoje, z pokojů), což bylo žalobci zpřesněno v podání ze dne 30. 11. 2005 (1 pokoj).
Dále je dovolatel toho názoru, že odvolací soud nesprávně posoudil výpověď z nájmu bytu jako platnou podle ust. §710 a §711 odst. 1 a 2 obč. zák. pokud jde o konec výpovědní lhůty dle ust. §122 odst. 2 obč. zák., neboť pokud 3 měsíční výpovědní lhůta počala běžet 1. dnem měsíce následujícího po právní moci rozsudku, pak podle ust. §122 odst. 2 obč. zák. skončí 1. dne čtvrtého měsíce následujícího po právní moci rozsudku, nikoliv podle ust. §710 odst. 3 obč. zák. ke konci kalendářního měsíce. Dovolatel se domnívá, že ve výpovědi musí být uvedena lhůta, kdy má nájem skončit a neexistenci této náležitosti nelze nahradit výkladem soudu. Taktéž nesprávná konkretizace bytu (velikost, poloha) ve výpovědi nevedla odvolací soud k tomu, aby výpověď ze dne 18. 7. 2005 pokládal za neplatnou.
Dovolatel dále pokládá za nesprávný názor odvolacího soudu, že svým jednáním zneužíval skutečnosti, že nájem bytu je chráněn, že jeho žaloba na zpřístupnění bytu a požadavek na slevu z nájemného bylo účelové jednání a odkazuje na rozsudky Městského soudu ze dne 25. 5. 2005, sp. zn. 53 Co 619/2004 a Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 16. 9. 2004, sp. zn. 35 C 51/2004, které byly vydány v řízení, v němž se žalovaný domáhal zpřístupnění předmětného bytu. Pokud odvolací soud zjistil, že žalovaný od června 1994 do dubna 2004 byt neužíval, není zřejmé proč se žalobci nedomáhali přivolení k výpovědi z nájmu bytu již dříve a přistoupili k tomu až více jak rok poté, co se žalovaný domáhal zpřístupnění bytu. Stejně tak pokládá žalovaný za nesprávný závěr, že požadavek na slevu nájemné ze 17. 8. 2005 byl účelovým jednáním, který nijak blíže neodůvodnil.
Dovolatel dále odvolacímu soudu vytýká, že v rozsudku neučinil žádné závěry o tom, zda tvrzené výpovědní důvody byly v době doručení výpovědi dány. Odvolací soud byl podle dovolatele povinen zkoumat, zda se zřetelem k uplatněnému nároku na slevu nájemného byl dán výpovědní důvod dle ust. §711 odst. 1 písm. d) obč. zák., tj. zda dlužil nájemné, popř. úhradu za plnění poskytované s užíváním bytu po dobu delší než 3 měsíce. Dovolatel má za to, že uvedený výpovědní důvod není dán i proto že užívání bytu mu bylo dlouhodobě znemožněno, neboť v bytě bydlel v roce 1997 J. S. starší, od 1. 5. 1998 M. F. a od 1. 1. 2004 J. D. (žalobkyně a/) ačkoli byt nebyl právně volný. Taktéž výpovědní důvod dle ust. §711 odst. 1 písm. h) obč. zák. nebyl podle dovolatele dán, neboť mu užívání bytu žalobci znemožňují, což bylo prokázáno v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 35 C 51/2004.
Dovolací důvod dle ust. §241a odst. 3 spatřuje dovolatel v tom, že bylo prokázáno, že žalobci brání žalovanému v užívání bytu, neboť vyměnili zámky u vstupních dveří a odmítli mu vydat klíče, že žalobci přenechávali byt za úplatu třetím osobám a odvolací soud, aniž by dokazování doplnil či opakoval, dospěl k závěru, že žalovaný se od června roku 1994 do dubna roku 2004 o předmětný byt nezajímal. Z výpovědi svědkyně A. vyplývá, že o užívání bytu usiloval, nikoliv však opakovaně.
Dovolatel proto navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
V podání ze dne 3. 10. 2006 se k dovolání vyjádřili žalobci. Ve vyjádření zejména uvedli, že jsou přesvědčeni, že odvolací soud rozhodl správně. K jednotlivým námitkám dovolatele uvedli, že byt byl dostatečně konkretizován, žalovaný jiný byt v nájmu nemá a chyba v žalobě byla následně opravena na správné označení podlaží. Výpovědní lhůta byla uvedena v intencích zákona a judikatury určením jejího počátku a délky (tři měsíce) a z rozsudku je zřejmé, kdy skončí. Žalovaný při ústních jednáních uvedl, že pronajímal předmětný byt od roku 1989 třetím osobám, poslední osoba, již byt pronajal, ho opustila v roce 1993 a je tady nesporné, že žalovaný nejméně od roku 1989 byt neužívá. Žalobci žalobu na přivolení k výpovědi z nájmu bytu podali z důvodu právní jistoty, neboť byli přesvědčeni, že žalovanému zaniklo tehdejší právo užívání bytu, když byt přenechal I. K., nyní B., který v roce 1993 byt vyklidil a předal žalobcům. Žalovaný se o byt nezajímal od roku 1989 do podání žaloby o zpřístupnění bytu v roce 2004, kromě jednoho dopisu v roce 1994, a v této žalobě uvedl, že byt chce pro svého švagra, z čehož je zřejmé, že byt nechce pro sebe.
Žalobci jsou toho názoru, že jednání žalovaného odporuje dobrým mravům a jeho jednání se neslučuje s řádným výkonem nájemního práva, a proto navrhují, aby dovolání žalovaného bylo zamítnuto a žalobcům byly přiznány náklady tohoto řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) posoudil dovolání podle ust. §240 odst. 1, §241 a §241a odst. 1 o. s. ř. a konstatoval, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, včas, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatel je zastoupen advokátem a jím bylo dovolání též sepsáno.
Dovolání je přípustné podle ust. §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.
Podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumává rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden a přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení v dovolání.
V posuzovaném případě dovolatel v dovolání uplatnil dovolací důvody uvedené v ust. §241a odst. 2 písm. b) a odst. 3 o. s. ř., tj. nesprávné právní posouzení věci a to, že rozhodnutí vychází ze skutkových zjištění, která nemají podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Dovolací důvody žalovaný konkretizoval nejprve tak, že předmětný byt byl žalobcem ve výpovědi i žalobě identifikován jako byt „… ve druhém podlaží domu čp. 2337 …“ a odvolací soud, aniž by došlo k upřesnění žaloby, přivolil k výpovědi z nájmu bytu nacházejícího se ve 2. poschodí.
K tomu je nutné především uvést, že identifikace bytu, u něhož má soud přivolit k výpovědi z nájmu je věcí skutkového zjištění. Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 30. 3. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2018/98 vyslovil názor, že nebylo-li mezi účastníky sporu o tom, že žalovaný na adrese uvedené ve výpovědi z nájmu bytu obývá jediný byt a jen ohledně tohoto bytu je v nájemním vztahu se žalobci, pak skutečnost, že došlo k záměně patra za podlaží, v němž se byt nachází, nezpůsobuje neplatnost výpovědi. Soudní praxe je též ustálena v názoru, že podmínkou dostatečné identifikace bytu není uvedení patra (podlaží), v němž se byt nachází (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1236/97). Od uvedených závěrů se dovolací soud nemá důvod v posuzované věci odchýlit. Pro úplnost je třeba dodat, že žalobci v podání ze dne 14. 12. 2005 upřesnili žalobní petit tak, že požadovali, aby soud přivolil k výpovědi z nájmu bytu nacházejícím se ve 2. patře domu čp. 2337 v ulici Grafická č. 30 v P. 5 – S. (č. l. 24 a 26) a taktéž byl při jednání u soudu prvního stupně dne 14. 9. 2005 opraven počet pokojů předmětného bytu (1 pokoj).
Dovolatel v dovolání dále namítal, že odvolací soud posoudil nesprávně platnost výpovědi z nájmu předmětného bytu, neboť neobsahovala uvedení konce výpovědní lhůty.
Ze skutkových zjištění a obsahu spisu vyplývá, že výpověď z nájmu bytu byla součástí žaloby a mj. v ní bylo uvedeno, že žalobci vypovídají nájem předmětného bytu, a to „v tříměsíční výpovědní lhůtě, která počíná běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po právní moci rozsudku“, kterým soud k výpovědi přivolí.
Z toho je zřejmé, že odvolací soud platnost výpovědi posoudil z hlediska výše uvedené námitky dovolatele správně, neboť výpověď obsahovala stanovení správné výpovědní lhůty a určení počátku jejího běhu. V souladu s ust. §710 odst. 3 obč. zák. tedy výpověď obsahovala údaj o lhůtě, kdy má nájem skončit a byla tak dostatečným podkladem pro určení dne, ke kterému nájemní poměr skončí (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2001, sp. zn. 26 Cdo 1907/99).
Dovolatel dále za nesprávné pokládá názory odvolacího soudu, že svým jednáním zneužíval toho, že nájem bytu je chráněn, že jeho žaloba na zpřístupnění bytu ze dne 8. 4. 2004 (správně z 30. 3. 2004), věc je vedena u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 35 C 51/2004) a požadavek na slevu z nájemného, je jeho účelovým jednáním. Dále je toho názoru, že na žalobcích nelze požadovat, aby po dobu více než 10 let udržovali byt prázdný pro případ, že by se žalovaný do něho chtěl nastěhovat a žalobci neznemožnili žalovanému výkon jeho práva tím, že byt pronajali a tento výkon práva nebyl v rozporu s ust. §3 odst. 1 obč. zák.
Rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkových zjištění, že žalovaný od roku 1989 předmětný byt neužívá, neplatí nájemné, bez souhlasu pronajímatele umožnil od roku 1989 užívání bytu třetí osobě (panu K.), který byt na jaře roku 1993 vyklidil a předal a při této příležitosti se žalovaný začal o byt zajímat; od června roku 1994 do dubna 2004 se žalovaný o byt nezajímal, nájemné neplatil a teprve v dubnu roku 2004 podal žalobu na zpřístupnění bytu s tím, že byt potřebuje pro bratra své ženy (viz žaloba z 30. 3. 2004 o zpřístupnění bytu a vydání klíčů). Odvolací soud na základě tohoto skutkového stavu dospěl k závěru, že byly naplněny výpovědní důvody uvedené v ust. §711 odst. 1 písm. d) a §711 odst. 1 písm. h) obč. zák. a k výpovědi z nájmu přivolil.
Podle §711 odst. 1 písm. d) obč. zák. může pronajímatel vypovědět nájem bytu jen s přivolením soudu jestliže nájemce hrubě porušuje své povinnosti vyplývající z nájmu bytu, zejména tím, že nezaplatil nájemné nebo úhradu za plnění poskytované s užíváním bytu za dobu delší než 3 měsíce.
Vypovědět nájem bytu může pronajímatel též podle ust. §711 odst. 1 písm. h) obč. zák. tehdy, neužívá-li nájemce byt bez vážných důvodů a nebo ho bez závažných důvodů užívá jen občas.
Naplnění výpovědního důvodu dle ust. §711 odst. 1 písm. d) a h) obč. zák. posuzuje soud k okamžiku doručení výpovědi z nájmu bytu, tj. k tomuto okamžiku posuzuje, zda jsou na základě zjištěných skutkových okolností naplněny zákonné předpoklady těchto výpovědních důvodů.
V posuzovaném případě ze skutkových zjištění, dovoláním nezpochybňovaných, vyplývá, že žalovaný je nájemcem předmětného bytu a žalobci jsou vlastníky domu s tímto bytem a jsou jeho pronajímateli. Dále ze skutkových zjištění, z nichž odvolací soud vycházel, vyplývá, že žalovaný nejméně od roku 1994 do dubna 2004 neplatil nájemné a že od roku 1989 předmětný byt neužíval (od roku 1989 do roku 1993 byt užíval I. K. – B., jemuž žalovaný byt přenechal k užívání a ten jej v roce 1993 vyklidil a předal žalobcům).
Žalobou ze dne 30. 3. 2004 se žalovaný domáhal zpřístupnění bytu a vydání klíčů od bytu a domu. Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 16. 9. 2004, čj. 35 C 51/2004-33 (38) žalobě vyhověl. Městský soud v Praze k odvolání žalovaných (v nynějším řízení jde o žalobce) rozsudkem ze dne 25. 5. 2005, čj. 53 Co 619/2004-60 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně pouze v části ukládající žalovaným vydat žalobci (v tomto řízení žalovanému) od domu čp. 2337 v P. 5, Grafická 30, a ve výrocích o povinnosti žalovaných vydat žalobci klíče od bytu v uvedeném domě a strpět užívání předmětného bytu, žalobu zamítl. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které je vedeno u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 26 Cdo 2467/2005.
Z uvedeného je zřejmé, že žalovaný nehradil nájemné a úhradu za plnění spojená s užíváním bytu za dobu delší než 3 měsíce a taktéž z provedeného dokazování vyplývá, že žalovaný předmětný byt od roku 1989 neužívá vůbec; v roce 1994 se žalovaný o bydlení v bytě zajímal a po sdělení žalobců (dopis z 20. 7. 1994), že není nájemcem, se o byt přestal zajímat.
Za uvedeného skutkového stavu je nezbytné posoudit, zda jsou naplněny oba, popř. alespoň jeden z uplatněných výpovědních důvodů.
Odvolací soud ve svém rozhodnutí vycházel z toho, že nelze dovodit, že by žalobci za uvedeného skutkového stavu znemožnili žalovanému výkon jeho práva užívat předmětný byt tím, že byt pronajali a že by výkon jejich práva byl v rozporu s dobrými mravy (§3 odst. 1 obč. zák.) a dále dospěl k závěru, že uplatněné výpovědní důvody jsou naplněny.
Podle §687 odst. 1 obč. zák. je pronajímatel mj. povinen zajistit nájemci plný a nerušený výkon práv spojených s užíváním bytu. Povinností nájemce je v době trvání nájemního vztahu platit nájemné a úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu a jejich neplacení po dobu delší než 3 měsíce je ze zákona hrubým porušením povinností nájemce bytu.
Z judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že okolnosti, pro které nájemce neplatil nájemné, nejsou rozhodné pro posouzení, zda byl či nikoliv naplněn výpovědní důvod dle ust. §711 odst. 1 písm. d) obč. zák.; tyto okolnosti mohou být event. významné při posuzování věci dle ust. §3 odst. 1 obč. zák. Povinnost platit nájemné nelze podmiňovat tím, zda pronajímatel plní svoji povinnost zajistit nájemci plný a nerušený výkon práv spojených s užíváním bytu, neboť tato povinnost pronajímatele a povinnost nájemce platit nájemné a úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu nemají povahu vzájemných závazků ve smyslu ust. §560 obč. zák. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 12. 2004, sp. zn. 26 Cdo 504/2004).
Pokud tedy odvolací soud dospěl k závěru, že za uvedeného skutkového stavu jsou splněny předpoklady pro přivolení soudu k výpovědi z nájmu bytu podle ust. §711 odst. 1 písm. d) obč. zák., je jeho závěr v souladu s hmotným právem a judikaturou dovolacího soudu.
V případě dalšího uplatněného výpovědního důvodu, a to dle ust. §711 odst. 1 písm. h) obč. zák., může pronajímatel s přivolením soudu vypovědět nájem bytu, neužívá-li nájemce byt bez vážných důvodů a nebo ho bez závažných důvodů užívá občas.
Z ustanovení §711 odst. 1 písm. h) obč. zák. vyplývá, že naplnění uvedeného výpovědního důvodu předpokládá, že nájemce byt neužívá buď vůbec nebo ho užívá jen občas, a že tento stav není odůvodněn, tj. že zde nejsou dány vážné (závažné) důvody, pro které nájemce neužívá (užívá občas) byt k účelu, k němuž je určen. Soud posuzuje existenci výpovědního důvodu jak již bylo uvedeno k okamžiku doručení výpovědi z nájmu bytu a k tomuto okamžiku tedy posuzuje, zda na základě zjištěných skutečností je naplněn zákonný předpoklad uvedeného ustanovení-neexistence vážného (závažného) důvodu neužívání (občasného užívání) bytu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. července 2001, sp. zn. 20 Cdo 2937/99, uveřejněný pod č. 26 v sešitě č. 2 z roku 2002 časopisu Soudní judikatura). O „neužívání (občasné užívání) bytu“ ve smyslu tohoto ustanovení jde tehdy, kdy byt je zcela nebo převážně opuštěn, tj. kdy není zcela nebo převážně nájemcem užíván k obvyklému způsobu bydlení. Vážnými (závažnými) důvody neužívání (občasného užívání) bytu jsou pouze takové okolnosti, které brání nájemci, aby byt užíval (aby ho užíval soustavně a nikoli pouze občas).Vážnost (závažnost) důvodů neužívání (občasného užívání) bytu musí být posuzována především z objektivního hlediska (srov. např. R 62/1968 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu. Obecně (z objektivního hlediska) lze mít za to, že vážnými (závažnými) důvody, pro něž není byt nájemcem užíván (je nájemcem užíván jen občas), mohou být např. ústavní léčení či nepříznivý zdravotní stav nájemce bytu - členů jeho domácnosti (ohledně zdravotního stavu žalovaného nebyly takové okolnosti tvrzeny a nebylo ani tvrzeno, že žalovaný předmětný byt užíval jen občas z důvodů ústavního léčení, resp. nepříznivého zdravotního stavu původní žalované). Vážným (závažným) důvodem neužívání (občasného užívání) bytu může být též výkon zaměstnání mimo obec, v níž se byt nachází. Je pak věcí posouzení konkrétního případu, zda vážné (závažné) důvody, pro něž není byt nájemcem užíván (je nájemcem užíván jen občas), jsou v té které věci dány, přičemž je nutno zohlednit nejen zájmy nájemce, ale též oprávněné zájmy pronajímatele (vlastníka), zejména jeho zájem na řádném využití bytu.
V daném případě je ze skutkových zjištění zřejmé, že žalovaný dlouhodobě předmětný byt vůbec neužíval, a to od roku 1989, kdy byt přenechal bez souhlasu pronajímatele k užívání jiné osobě – panu K. – a poté se do roku 2004 o byt nezajímal, v bytě nebydlel a pro neužívání bytu neměl vážné důvody (byt byl v roce 1993 panem K. předán žalobcům).
Dospěl-li proto odvolací soud k závěru, že byl naplněn též výpovědní důvod uvedený v ust. §711 odst. 1 písm. h) obč. zák., je jeho závěr správný.
Nejvyšší soud s ohledem na uvedené dospěl k závěru, že dovolání není důvodné a proto podle ust. §243b odst. 2, věta před středníkem o. s. ř. a odst. 6 o. s. ř. rozhodl tak, že dovolání zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, 1. věty, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovaný, který neměl úspěch ve věci je povinen zaplatit žalobcům společně a nerozdílně 2.505,- Kč (§2 odst. 1, §7 písm. d/, §10 odst. 3, §17 odst. 2, §18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb., ve znění účinném do 31. 8. 2006, §13 odst. 1 a 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. 8. 2006).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 17. května 2007
JUDr. Ing. Jan H u š e k , v. r.
předseda senátu