ECLI:CZ:NS:2007:26.CDO.3597.2006.1
sp. zn. 26 Cdo 3597/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Marie Vokřinkové ve věci žalobkyně E. V., zastoupené advokátem, proti žalované Ing. J. V., zastoupené advokátkou, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 10 C 233/98, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. června 2006, č.j. 30 Co 189/2006-287, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 800,- Kč, k rukám advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 6 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 31. 10. 2005, č.j. 10 C 233/98-267 (poté, co jeho vyhovující rozsudek ze dne 9. 10. 2000, č.j. 10 C 233/98-80, byl k odvolání žalované zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2001, č.j. 19 Co 189/2001-102, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení), zamítl žalobu na přivolení k výpovědi z nájmu žalované k bytu č. 29, o velikosti 1+1 s příslušenstvím, ve 4. patře domu čp. 584 ve Wuchterlově ulici 16 v P. 6 – D.; dále rozhodl o nákladech řízení.
V průběhu odvolacího řízení (poté, co žalobkyně podala včasné odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně) vzala žalobkyně podáním ze dne 25. 5. 2006 (doručeným Městskému soudu v Praze dne 26. 5. 2006) žalobu v celém rozsahu zpět s odůvodněním, že žalovaná dne 30. 4. 2006 předmětný byt vyklidila a vyklizený odevzdala žalobkyni, takže nadále odpadl předmět řízení.
Městský soud v Praze (soud odvolací) usnesením ze dne 29. 6. 2006, č.j. 30 Co 189/2006-287, rozsudek soudu prvního stupně zrušil, řízení zastavil a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení před soudy obou stupňů částku 18.493,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle §146 odst. 2 věty druhé o.s.ř., když vycházel z toho, že pro chování žalované byla vzata zpět žaloba, která byla podána důvodně; žalovaná přes výzvu soudu nepopřela žalobkyní tvrzenou skutečnost, že předmětný byt vyklidila teprve po vydání rozsudku soudu prvního stupně, ani nenavrhla důkazy toto tvrzení vyvracející.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu – a to jen proti výroku o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů – podala žalovaná dovolání, v němž navrhla, aby napadený výrok byl zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k novému rozhodnutí, ve kterém „žalobkyni uloží povinnost k náhradě nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalované“. Podle jejího názoru důvodem, proč uzavřela se žalobkyní dohodu o ukončení nájmu bytu, nebyla skutečnost, že by žaloba byla podána důvodně, nýbrž fakt, že žalovaná si v mezidobí koupila vlastní byt, do kterého se přestěhovala; důvodnost podání žaloby by měla být posuzována ve vztahu k tomu, čeho a jak se vlastně žalobkyně žalobou domáhala.
Žalobkyně ve svém dovolacím vyjádření navrhla, aby dovolání bylo jako nepřípustné odmítnuto. Pokud by dovolací soud byl jiného názoru, navrhla, aby bylo dovolání zamítnuto, neboť v postupu odvolacího soudu žádné vady řízení nespatřuje. Považuje za zcela jednoznačné, že žaloba byla vzata zpět pouze pro chování žalované, která byt opustila; pojmy v ustanovení §146 odst. 2 o.s.ř. je nutno vykládat z procesního hlediska.
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
V dané věci byl dovoláním napaden výrok usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o.s.ř.
Ustanovení §238, §238a a §239 o.s.ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že rozhodnutí o nákladech řízení není mezi tam vyjmenovanými usneseními.
Dovolání není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., z něhož ji dovozuje dovolatelka.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé; tím však usnesení o nákladech řízení není (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp.zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod č. 88 v časopise Soudní judikatura 5/2002).
Přípustnost dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení nemůže založit ani (nesprávné) poučení odvolacího soudu o tom, že „proti tomuto usnesení lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu, který rozhodoval v prvním stupni“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp.zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod č. 51 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle §243b odst. 5 věty první
a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 části věty před středníkem a §146 odst. 3 o.s.ř. a zavázal žalovanou, která z procesního hlediska nese odpovědnost za to, že její dovolání muselo být odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobkyni vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Vzhledem k tomu, že dovolání bylo podáno po 1. 9. 2006 (dne 9. 10. 2006), sestávají tyto náklady z odměny advokáta v částce 500,- Kč (§2 odst. 1, §15 ve spojení s §14 odst. 3 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhlášky č. 277/2006 Sb.) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. §2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění vyhlášky č. 276/2006 Sb.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné usnesení, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 24. července 2007
Doc. JUDr. Věra K o r e c k á, CSc.
předsedkyně senátu