ECLI:CZ:NS:2007:26.CDO.4391.2007.1
sp. zn. 26 Cdo 4391/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Marie Vokřinkové ve věci žalobkyně m. č. P. 4, zastoupené advokátkou , proti žalované J. M., zastoupené advokátem , o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 39 C 62/2002, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. ledna 2003, č. j. 29 Co 415/2002-28, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.025,- Kč k rukám advokátky, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 14. ledna 2003, č. j. 29 Co 415/2002-28, potvrdil rozsudek ze dne 20. června 2002, č. j. 39 C 62/2002-13, jímž Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) uložil žalované povinnost vyklidit a vyklizený odevzdat žalobkyni do patnácti dnů od právní moci rozsudku „byt o jedné obytné místnosti, II. kateg. s částečným přísl. v 1. podlaží domu ulice Č. P. 4 – N.“ a rozhodl o nákladech řízení účastnic. Současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastnic.
Dne 10. dubna 2003 doručila žalovaná soudu prvního stupně podání, které lze – s přihlédnutím k jeho obsahu (§41 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. – dále jen „o. s. ř.“) – pokládat za dovolání proti citovanému rozsudku odvolacího soudu, byť je označila jako „odvolání proti rozsudku“; uvedené podání doplnila dalším podáním doručeným soudu prvního stupně dne 20. února 2004. V těchto podáních žalovaná (nezastoupena advokátem) vyjádřila nesouhlas s rozsudkem odvolacího soudu (a potažmo i s rozsudkem soudu prvního stupně), uvedla, že „se odvolává k nejvyššímu soudu s žádostí o řešení bytové situace“, zdůraznila, že má dvě nezletilé děti, s nimiž nemá „kam jít“, a že její finanční situace jí neumožňuje „dovolit si drahý podnájem či zakoupení bytu“. Je si vědoma dluhu na bytě, který hodlá podle tam uvedeného příslibu splácet.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání mimo jiné uvedla, že podání žalované „nesplňuje ani zákonné podmínky pro dovolání ve věci samé“ a že už z tohoto důvodu by mělo být odmítnuto. Současně zdůraznila, že žalovaná neplatí nájemné již od ledna 2002 a neprojevuje ani snahu dlužné nájemné vyrovnat.
Usnesením ze dne 3. prosince 2003, č. j. 39 C 62/2002-42, ve spojení s usnesením ze dne 23. března 2004, č. j. 39 C 62/2002-45, a usnesením ze dne 10. ledna 2005, č. j. 39 C 60 (správně 62)/2002-52, přiznal soud prvního stupně žalované osvobození od soudních poplatků. Usnesením ze dne 30. srpna 2006, č. j. 39 C 62/2002-70, jí ustanovil zástupce (pro dovolací řízení) – advokáta Mgr.
Dne 2. září 2005 doručila žalovaná soudu prvního stupně podání označené jako žádost o zastavení soudního řízení. Uvedla v něm, že „dne 14. 5. 2005 zmiňovaný byt opustila z důvodu rozhodnutí soudu“, a proto žádá o „ zastavení soudního řízení“.
Podle čl. II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 14. ledna 2003, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále opět jen „o. s. ř.”).
Nejvyšší soud nemá pochybnosti o tom, že v podání doručeném soudu prvního stupně dne 2. září 2005 dala žalovaná nepochybným způsobem najevo, že netrvá na tom, aby se jejím podáním doručeným soudu prvního stupně dne 10. dubna 2003 a doplněným podáním doručeným soudu prvního stupně dne 20. února 2004 dovolací soud věcně zabýval; dospěl proto k závěru, že toto podání je – vzhledem k jeho obsahu (§41 odst. 2 o. s. ř.) – zpětvzetím dovolání.
Podle §243b odst. 5 věty druhé o. s. ř. vezme-li dovolatel dovolání zcela zpět, dovolací soud řízení zastaví.
Vyplývá-li z citovaného ustanovení, že zpětvzetí dovolání má bez dalšího za následek zastavení dovolacího řízení, dovolací soud dovolací řízení v dané věci zastavil.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 2 věty první o. s. ř. a zavázal žalovanou, která zavinila, že dovolací řízení muselo být zastaveno, k náhradě nákladů, které žalobkyni vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokátky. Tyto náklady sestávají z odměny advokátky v částce 950,- Kč (§2 odst. 1, §7 písm. d/ ve spojení s §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění do 31. srpna 2006) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 75,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. §2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění do 31. srpna 2006).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 21. listopadu 2007
JUDr. Miroslav F e r á k , v. r.
předseda senátu