ECLI:CZ:NS:2007:26.CDO.479.2006.1
sp. zn. 26 Cdo 479/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně m. č. P. 13, zastoupené advokátkou, proti žalovanému V. D., zastoupenému advokátem, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp.zn. 8 C 357/2003, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. října 2005, č.j. 21 Co 414/2005-109, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.220,- Kč, k rukám advokátky, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 18. 10. 2005, č.j. 21 Co 414/2005-109, potvrdil rozsudek ze dne 27. 5. 2005, č.j. 8 C 357/2003-93, kterým Obvodní soud pro Prahu 5 (soud prvního stupně) uložil žalovanému vyklidit do 15 dnů od právní moci rozsudku byt č. 19, I. kategorie, o velikosti 1+1 s příslušenstvím, v 7. nadzemním podlaží domu č.p. 2055, v Kettnerově ulici 14, v P. 5 – L., v katastrálním území S. dále „předmětný byt“ nebo „byt“) a rozhodl o nákladech řízení; dále odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Soudy obou stupňů dospěly po provedeném dokazování k závěru, že žalovaný neprokázal, že by v předmětném bytě žil se svojí matkou J. H. (nájemkyní bytu, zemřelou 8. 1. 2003) v den její smrti ve společné domácnosti a neměl vlastní byt. Na základě toho dovodily, že na žalovaného nepřešlo právo nájmu bytu podle §706 odst. 1 občanského zákoníku v tehdy platném znění (tj. ve znění účinném do 30 3. 2006 – dále jen „obč. zák.“)
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a uplatněné dovolací důvody označil odkazem na ustanovení §241a odst. 2 písm. b) a odst. 3 o.s.ř. Namítl, že (z důvodů uvedených v dovolání) závěry odvolacího soudu neodpovídají skutkovým zjištěním a jsou výsledkem nesprávného hodnocení důkazů provedených soudem prvního stupně, a proto jeho rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Rovněž tak namítl nesprávnost jeho závěru, že měl ke dni smrti své matky vlastní byt. Navrhl, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve svém dovolacím vyjádření poukázala na to, že dovolání není přípustné a navrhla, aby bylo odmítnuto.
Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 4 o.s.ř.).
Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř., jelikož rozsudek soudu potvrzený napadeným rozsudkem odvolacího soudu byl jeho prvním rozhodnutím ve věci.
Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., z něhož ji dovozuje dovolatel.
Podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§241a odst. 3 o.s.ř.).
Právě takovýto nepřípustný dovolací důvod uplatňuje (a to i výslovně) dovolatel, neboť zpochybňuje právní závěr, na jehož základě bylo žalobě vyhověno, námitkami směřujícími proti skutkovému závěru odvolacího soudu o neexistenci jeho soužití s nájemkyní bytu ve společné domácnosti. Za situace, kdy obstojí tento skutkový závěr (a na něm založený závěr právní), je nadbytečné zabývat se otázkou, zda byla splněna další ze zákonných podmínek pro přechod práva nájmu ve smyslu §706 odst. 1 obč. zák. tj. neexistence vlastního bytu.
Se zřetelem k uvedenému je třeba uzavřít, že dovolání není podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné. Za tohoto stavu dovolací soud dovolání žalovaného podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1, §146 odst. 2 věty první a §146 odst. 3 o.s.ř. a zavázal žalovaného k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobkyni vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 950,- Kč (§2 odst. 1, §7 písm. d/ ve spojení s ustanovením §10 odst. 3, §15 ve spojení s ustanovením §14 odst. 1, §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění účinném do 31. 8. 2006), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 75,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. §2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. 8. 2006) a z DPH ve výši 19 %, tj. 195,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 15. března 2007
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.
předsedkyně senátu