ECLI:CZ:NS:2007:26.CDO.745.2006.1
sp. zn. 26 Cdo 745/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Marie Vokřinkové ve věci žalobkyně Z. D., zastoupené advokátem, proti žalovanému P. F., zastoupenému advokátem, o určení neplatnosti dohody o výměně bytu, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 37 C 286/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. května 2005, č. j. 42 Co 154/2005-61, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ostravě (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 6. 10. 2004, č. j. 37 C 286/2003-42, zamítl žalobu na určení neplatnosti dohody o výměně bytu a rozhodl o nákladech řízení. Vzal za prokázáno, že na základě rozhodnutí o přidělení bytu a následně uzavřené dohody o převzetí a užívání bytu se žalobkyně stala v roce 1989 uživatelkou bytu č. 16 o velikosti 1+1 v domě č. p. 1474, ulice Mongolská 44 v O. (dále „byt v ulici Mongolská“), že podepsala spolu se žalovaným, nájemcem bytu č. 5 o velikosti 1+1 v domě č. p. 1738 v O., ulice Čujkovova 34 (dále „byt v ulici Čujkovova“) listinu označenou jako „Žádost o schválení dohody o výměně bytu“, datovanou 29. 10. 2001, podle níž se měla přestěhovat do bytu v Čujkovově ulici a žalovaný do bytu v ulici Mongolská, že účastníci se takto přestěhovali do vyměňovaných bytů již v srpnu roku 2001, že dne 1. 11. 2001 uzavřel pronajímatel bytu na ulici Čujkovově (Nová huť, a. s.) se žalovanou ohledně tohoto bytu smlouvu na dobu určitou (do 30. 4. 2002), že dne 1. 9. 2001 pronajímatel bytu v Mongolské ulici (Bytové družstvo B. d. – dále též „družstvo“) uzavřel se žalovaným ohledně tohoto bytu nájemní smlouvu na dobu neurčitou, že v září 2001 žalobkyně požádala družstvo o zpřístupnění bytu v Čujkovově ulici, užívaného žalovaným s odůvodněním, že je jeho nájemkyní, že jí družstvo sdělilo dopisem ze dne 25. 9. 2001, že její nájemní vztah k tomuto bytu byl ukončen ke dni 31. 8. 2001 na základě dohody o splácení dluhu, dohody o uznání pohledávek a dodatku k nájemní smlouvě, a že uzavřelo k tomuto bytu nájemní smlouvu se žalovaným, který její dluhy vyrovnal. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobě na požadované určení nelze vyhovět pro nedostatek naléhavého právního zájmu žalobkyně, neboť určovací žaloba ve smyslu ustanovení §80 písm. c) o. s. ř. má preventivní charakter a není opodstatněna tam, kde právní vztah nebo právo již byly porušeny a kde je proto právním prostředkem ochrany právního vztahu nebo práva žaloba na plnění. V dané věci může žalobkyně žalovat přímo na plnění, tedy na vyklizení žalovaného z bytu v Čujkovově ulici.
K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě (soud odvolací) rozsudkem ze dne 23. 5. 2005, č. j. 42 Co 154/2005-61, rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud konstatoval, že i v případě, kdy lze žalovat na splnění povinnosti, je dán naléhavý právní zájem na určení v případě, že se určovací žalobou vytvoří pevný základ pro právní vztahy účastníků sporu a předejde se tak případným dalším žalobám na plnění, nebo jestliže žaloba na plnění neřeší a ani nemůže řešit celý obsah sporného právního vztahu nebo práva. Uvedl dále, že jestliže právní otázka (v dané věci otázka platnosti právního úkonu – dohody o výměně bytu), o níž má být rozhodnuto na základě žaloby o určení, má povahu otázky předběžné ve vztahu k jiné právní otázce (existence práva nebo právního vztahu – v dané věci nájemního práva žalobkyně), není dán naléhavý právní zájem na určení této předběžné otázky, tedy neplatnosti dohody o výměně bytu, lze-li přímo žalovat na určení existence samotného práva nebo právního vztahu. Spatřuje-li sama žalobkyně naléhavý právní zájem na požadovaném určení ve skutečnosti, že družstvo považuje za řádného nájemce bytu v Čujkovově ulici žalovaného (jak o tom svědčí i jeho dopis ze dne 25. 9. 2001), nemůže být již z tohoto důvodu dán naléhavý právní zájem na určení neplatnosti dohody o výměně bytu, neboť ani v případě vyhovění takovéto žalobě by zůstalo postavení žalobkyně ve vztahu k pronajímateli (družstvu) nejistým. Odvolací soud uzavřel, že v dané věci by byla na místě toliko žaloba na určení právního vztahu, která by vyčerpala celý obsah a povahu daného právního vztahu, a toliko u takovéto žaloby by byl dán naléhavý právní zájem. Na základě toho zamítavý rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost odůvodnila poukazem na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a uplatila v něm dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci. Odvolacímu soudu (soudu prvního stupně) vytýká nesprávnost jeho závěru o neexistenci jejího naléhavého právního zájmu na požadovaném určení a namítá, že soudy „použily obecné závěry právní teorie a praxe, týkající se určovací žaloby, aniž by se vypořádaly s konkrétním případem“. Uvádí, že v dané věci nemůže celý obsah a dosah sporného vztahu nebo práva řešit žaloba na určení, že je nájemkyní bytu, neboť rozsudek o takovéto žalobě by stejně jako rozsudek o žalobě na vyklizení „zkomplikoval všechny vztahy, které s daným nájemním vztahem souvisí“, a žalovaný by se ocitl bez bytu a byl by ve stejném postavení jako ona. Připouští, že nelze vyloučit, že by v budoucnu musela ještě žalovat na vyklizení, avšak jedině rozsudek, který by určil neplatnost dohody o výměně bytu, by „přivedl k jednacímu stolu“ oba účastníky včetně pronajímatele a „s největší pravděpodobností“ by vyřešil celou situaci, např. zajištěním jiného bytu. Za otázku zásadního právního významu proto označuje otázku, „zda je možné v těchto případech žalovat na určení neplatnosti nájemní smlouvy (míněno zřejmě dohody o výměně bytu) nebo je nutné podat žalobu na vyklizení, resp. žalobu na určení nájemce, a zda tyto dvě možnosti vylučují naléhavý právní zájem u žaloby na určení neplatnosti nájemní smlouvy (míněno zřejmě dohody o výměně bytu)“. Navrhla, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se nejprve zabýval jeho přípustností.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř.
Ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. přípustnost dovolání nezakládá, neboť rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem odvolacího soudu, byl jeho prvním rozhodnutím ve věci.
Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., z něhož ji dovozuje dovolatelka.
Podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmene b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Jelikož ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř. je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl.
V projednávané věci dovolatelka zpochybňuje právní závěr odvolacího soudu (na němž jeho potvrzující rozsudek spočívá), že žalobkyně nemá naléhavý právní zájem na určení, že dohoda o výměně bytu je neplatná, neboť bylo možné žalovat přímo na určení právního vztahu.
Dovolací soud ve své rozhodovací praxi opakovaně vyjádřil názor, že určovací žaloba podle §80 písm. c) o. s. ř. je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení. Přitom příslušné závěry se vážou nejen k žalobě na určení jako takové, ale také k tomu, jakého konkrétního určení se žalobce domáhá (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 3. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96, uveřejněný pod č. 21 v časopise Soudní judikatura 3/1997). Jestliže právní otázka (platnost smlouvy), o níž má být rozhodnuto, má povahu předběžné otázky ve vztahu k existenci práva nebo právního vztahu, není dán právní zájem na určení této předběžné otázky, lze-li žalovat přímo na určení existence práva nebo právního vztahu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 1996, sp.zn. II Odon 50/96, publikovaný v časopise Soudní rozhledy č. 5, ročník 1996, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2001, sp.zn. 22 Cdo 2147/99, uveřejněný pod č. 68 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2001).
Závěr odvolacího soudu, že směřuje-li žalobní návrh k určení neplatnosti dohody o výměně bytu a nikoli přímo k určení existence nájemního vztahu žalobkyně ke konkrétnímu bytu, nesvědčí žalobkyni naléhavý právní zájem na požadovaném určení, přičemž otázka neplatnosti dohody o výměně bytu může být v řízení o určení existence nájemního vztahu posuzována toliko jako otázka předběžná, je v souladu s dlouhodobě ustálenou soudní praxí dovolacího soudu, od níž tento soud nemá důvod se odchýlit ani v posuzovaném případě. Žalobkyně se mýlí, pokud vyjadřuje názor, že určení neplatnosti dohody o výměně bytu neřeší celý obsah sporného vztahu. Určení neplatnosti dohody o výměně bytu by totiž nic nevypovídalo o právním (nájemním) vztahu žalobkyně ke konkrétnímu bytu, a právě proto takové určení postrádá pro účastníky praktický význam a není způsobilé odstranit jejich případnou právní nejistotu.
Se zřetelem k uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání není podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné. Za tohoto stavu dovolací soud dovolání žalobkyně podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1, §146 odst. 3 o. s. ř. a o skutečnost, že žalovanému nevznikly (dle obsahu spisu) v této fázi řízení náklady, na jejichž náhradu by měl vůči žalobkyni právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. května 2007
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.
předsedkyně senátu