ECLI:CZ:NS:2007:26.CDO.837.2006.1
sp. zn. 26 Cdo 837/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudců Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobce MVDr. M. K., zastoupeného advokátem, proti žalovanému O. z. d. Š. v likvidaci, zastoupenému advokátkou, o zaplacení částky 534.294,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 312/2003, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. listopadu 2005, č. j. 14 Cmo 50/2005-80, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 2. listopadu 2005, č. j. 14 Cmo 50/2005-80, změnil v zamítavém výroku rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích (soudu prvního stupně) ze dne 27. července 2004, č. j. 13 Cm 312/2003-48, tak, že v tomto směru vyhověl žalobě a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci do patnácti dnů od právní moci rozsudku částku 504.294,- Kč s tam uvedeným příslušenstvím; současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Odvolací soud vzal z provedených důkazů shodně se soudem prvního stupně za zjištěno, že žalované družstvo vzniklo na základě usnesení členské schůze družstva ze dne 15. ledna 1993 přeměnou dosavadního družstva podle zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 42/1992 Sb.“), že takto transformované družstvo bylo zapsáno do obchodního rejstříku dne 28. dubna 1993, že v obchodním rejstříku byly řádně zaregistrovány rovněž stanovy transformovaného družstva (dále jen „stanovy“), že žalobce se stal členem transformovaného družstva, že na základě výpovědi ze dne 18. května 1998 ukončil členství v transformovaném družstvu k 30. září 1998, že v podílovém listě byl vyčíslen jeho majetkový podíl částkou 534.294,- Kč a že jeho základní členský vklad činil 30.000,- Kč. Ze stanov pak odvolací soud zjistil, že v jejich článku 6 je upraven vypořádací podíl při zániku členství v družstvu a v článku 6a je upravena majetková účast člena v družstvu včetně jejího vypořádání po zániku členství. Tak podle článku 6a odstavec 1 majetkový podíl, který nebyl předmětem základního nebo dalšího vkladu, představuje majetkovou účast člena na podnikání družstva; podle článku 6a odstavec 2 tento majetkový podíl zůstává ve vlastnictví člena a je spravován družstvem; podle článku 6a odstavec 4 právo na vypořádání majetkové účasti vzniká členovi po zániku členství a toto vypořádání je družstvo povinno provést do jednoho roku od zániku členství, nedošlo-li k jiné dohodě; podle článku 6a odstavec 5 se vypořádání majetkové účasti provede v naturální formě, a to ve struktuře majetku družstva ke konci roku předcházejícímu ukončení členství. Na tomto skutkovém základě odvolací soud především dovodil, že majetkový podíl žalobce z transformace činí 534.294,- Kč a že z toho základní členský vklad je 30.000,- Kč. Dále rovněž dovodil, že nebylo-li tvrzeno (tím méně prokázáno), že zbytek, tj. 504.294,- Kč, je další vklad (ve smyslu článku 6a odstavec 1 stanov), musí jít o majetkovou účast člena na podnikání družstva (§6a odstavec 1 stanov); právo na vypořádání této majetkové účasti vzniklo žalobci po zániku členství v družstvu (článek 6a odstavec 4 stanov). Protože způsob vypořádání majetkové účasti je podle názoru odvolacího soudu upraven v článku 6a odstavci 5 stanov neurčitě, nemůže se člen po zániku členství vypořádání podle této úpravy domáhat. Za této situace podle odvolacího soudu „nezbývá než dovodit, obdobou dle §234 odst. 1 obch. zák. (zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „obch. zák.“), že vypořádání musí být vyplaceno v penězích“. Z těchto důvodů rozsudek soudu prvního stupně změnil v zamítavém výroku ve věci samé tak, že žalobě co do částky 504.294,- Kč vyhověl.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení §237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále jen „o.s.ř.“). S odkazem na právní závěry obsažené v rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ve věci sp. zn. 29 Cdo 2166/99 uvedl, že osoba, která se stala účastníkem právnické osoby podle transformačního projektu, nemá nárok na vydání majetkového podílu z transformace. Poté obsáhle citoval z odůvodnění zmíněného rozhodnutí a zdůraznil, že stal-li se žalobce členem transformovaného družstva, nemůže na něj dopadat ustanovení §13 odst. 2, resp. odst. 3 zákona č. 42/1992 Sb. proto, že citovaná ustanovení upravují vypořádání majetkového podílu osob, které se nestaly účastníky transformovaného družstva. V této souvislosti rovněž uvedl, že „každá z oprávněných osob mohla zcela svobodně zvolit, který ze zákonem upravených režimů naložení s majetkovým podílem z transformace využije. Jakmile však zvolila některý z nich, nese i rizika s touto volbou spojená. Jestliže se tedy žalobce rozhodl, že se stane účastníkem právnické osoby podle transformačního projektu, nemůže následně dovozovat, že jeho volba byla pouze částečná a že hodlá uplatňovat současně výhody dvou různých stanovených režimů“. Stal-li se proto žalobce členem transformovaného družstva, má dovolatel za to, že „se již nemůže domáhat vypořádání svého majetkového podílu jinak než postupem, který pro společníky či členy takových osob určuje obchodní zákoník, tj. za situace, která nastala v projednávané věci, má žalobce nárok na vypořádací podíl a ten již obdržel“. Z obsahu dovolání vyplývá dovolací návrh, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Podle čl. II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 2. listopadu 2005, tedy po 1. dubnu 2005, kdy uvedená novela nabyla účinnosti, avšak po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů (srovnej čl. II, bod 2. a 3. přechodných ustanovení zákona č. 59/2005 Sb.), Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací projednal dovolání a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále opět jen „o.s.ř.”).
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 4 o.s.ř.) a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., neboť směřuje proti rozsudku, jímž odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.
Podle §242 odst. 1 a 3 o.s.ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Z ustanovení §242 odst. 3 věty druhé o.s.ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám řízení uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), i když nebyly v dovolání uplatněny. Existence uvedených vad nebyla v dovolání namítána a tyto vady nevyplynuly ani z obsahu spisu.
Dovolatel – s přihlédnutím k obsahu dovolání (§41 odst. 2 o.s.ř.) – uplatnil dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.
Prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. lze odvolacímu soudu vytknout, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Již v rozsudku ze dne 20. dubna 1999, sp. zn. 29 Cdo 2166/99, uveřejněném pod č. 114 v sešitě č. 11 z roku 1999 časopisu Soudní judikatura (v rozsudku, na nějž v dovolání odkázal dovolatel – dále též jen „citované rozhodnutí“), Nejvyšší soud České republiky dovodil, že osoba, která se stala účastníkem právnické osoby podle transformačního projektu, nemá nárok na vydání majetkového podílu z transformace. V této věci se Nejvyšší soud zaměřil na výklad ustanovení §13 odst. 2 zákona č. 42/1992 Sb. (viz odůvodnění citovaného rozhodnutí) a mimo jiné dovodil, že nárok na vypořádání majetkového podílu podle §13 odst. 2 zákona č. 42/1992 Sb. má pouze osoba, která se nestala účastníkem právnické osoby podle transformačního projektu. Ani v projednávané věci se dovolací soud od uvedených právních názorů neodklání. Zastává však názor, že odkaz dovolatele na citované rozhodnutí je – vzhledem k odlišnému skutkovému stavu – nepřípadný. Na rozdíl od ve věci sp. zn. 29 Cdo 2166/99 Nejvyššího soudu České republiky, v níž se žalobce domáhal vypořádání majetkového podílu jako člen transformovaného družstva, se v posuzovaném případě žalobce domáhal vypořádání majetkové účasti v družstvu po zániku svého členství v transformovaném družstvu. Z uvedeného důvodu nelze v tomto případě použít právní názory přijaté v citovaném rozhodnutí; ostatně odvolací soud žalobci uplatněný nárok s odkazem na ustanovení §13 odst. 2 zákona č. 42/1992 Sb. (a ani podle §13 odst. 3 zákona č. 42/1992 Sb.) nepřiznal a svůj vyhovující rozsudek opřel o stanovy, konkrétně článek 6a odstavce 1, 2, 4 a 5 stanov. Proti takto přijatým právním závěrům však žádné dovolací námitky – opět s přihlédnutím k obsahu dovolání – nesměřují.
Jde-li o dovolací námitku, že žalobce má nárok jen na vypořádací podíl a ten již obdržel, je zapotřebí uvést následující. Ústavní soud České republiky již v nálezu ze dne 21. ledna 1998, sp. zn. I. ÚS 107/97, uveřejněném pod č. 7 ve svazku 10 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu (v nálezu, na nějž odkázal žalobce v odvolání proti zamítavému rozsudku soudu prvního stupně), mimo jiné dovodil, že nemůže-li se stěžovatel dovolávat ustanovení §13 zákona č. 42/1992 Sb., je třeba zkoumat, zda jeho právo na vydání majetkového podílu – při ukončení členství v transformovaném družstvu – nelze vyvozovat ze schválených stanov transformovaného zemědělského družstva.
V posuzovaném případě ze stanov vyplývá, že majetkový podíl, který není základním a ani dalším vkladem člena do družstva, představuje majetkovou účast člena na podnikání družstva, avšak je stále vlastnictvím člena, družstvem je pouze spravován a po zániku členství má bývalý člen právo na vypořádání své majetkové účasti v družstvu (článek 6a odstavce 1, 2, 4 a 5 stanov). Pak ovšem, a to i s přihlédnutím k závěrům obsaženým v citovaném nálezu Ústavního soudu a dále k tomu, že proti právnímu názoru odvolacího soudu opřenému o článek 6a stanov žádné dovolací námitky nesměřují, nemůže být správnost závěrů odvolacího soudu úspěšně zvrácena. Lze tak pokládat za správný závěr, že vedle vypořádacího podílu (§233 a §234 obch. zák. a článek 6 stanov) má žalobce – po zániku členství v družstvu – právo na vypořádání své majetkové účasti v družstvu podle článku 6a stanov. Z uvedeného vyplývá, že dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. nebyl použit opodstatněně.
Lze uzavřít, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahové konkretizace správný. Nejvyšší soud – aniž ve věci nařídil jednání (§243a odst. 1 o.s.ř.) – proto dovolání jako nedůvodné zamítl (§243b odst. 2 věta před středníkem a odst. 6 o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy žalovaný nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalobci náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti žalovanému právo, v souvislosti s tímto řízením nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. března 2007
JUDr. Miroslav F e r á k , v. r.
předseda senátu