ECLI:CZ:NS:2007:26.CDO.967.2007.1
sp. zn. 26 Cdo 967/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudců Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobce Stavebního bytového družstva P., proti žalovanému D. B., zaplacení částky 4.342,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 490/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. října 2006, č. j. 11 Co 595/2006-53, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ostravě (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 10. ledna 2006, č. j. 23 C 490/2005-17, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 4.342,- Kč s příslušenstvím v podobě tam uvedeného poplatku z prodlení a rozhodl o nákladech řízení účastníků.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 18. října 2006, č. j. 11 Co 595/2006-53, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.
Žalovaný – nezastoupen advokátem – dne 4. prosince 2006 podal k poštovní přepravě a dne 5. prosince 2006 odvolacímu soudu doručil podání, které lze podle jeho obsahu (§41 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o.s.ř.“) považovat za dovolání proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu. Z důvodů v něm uvedených vyjádřil nesouhlas s rozsudkem odvolacího soudu (a potažmo i s rozsudkem soudu prvního stupně).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou (§240 odst. 1 o.s.ř.). Poté se zabýval otázkou přípustností tohoto mimořádného opravného prostředku (§236 odst. 1 o.s.ř.), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.
Podle §237 odst. 1 o.s.ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a/ jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení), proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (podle §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem).
Podle §237 odst. 2 písm. a/ o.s.ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V projednávané věci napadl dovolatel rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen (nikoli změněn) v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé ohledně částky 4.342,- Kč (s příslušenstvím, k němuž se při úvaze o přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 o.s.ř. ve smyslu §237 odst. 2 písm. a/ věty za středníkem o.s.ř. nepřihlíží); dovolání tedy směřuje proti rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč (nešlo o věc obchodní) a jeho přípustnost proto nelze opřít o ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ a c/ o.s.ř., neboť ustanovení §237 odst. 2 písm. a/ o.s.ř. to výslovně vylučuje.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto dovolání podle §243b odst. 5 věty první ve spojení s §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl (pro nepřípustnost). Přitom s přihlédnutím k ustanovení §241b odst. 2 věty za středníkem o.s.ř. bylo nerozhodné, že dovolatel nebyl v dovolacím řízení zastoupen advokátem. Žádný právní význam nemá ani to, že usnesením soudu prvního stupně ze dne 15. prosince 2006, č. j. 23 C 490/2005-59, byl dovolatel vyzván, aby soudu ve lhůtě sedmi dnů od doručení usnesení předložil plnou moc advokáta nebo notáře, který ho zastupuje při podání dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, a současně poučen, že dovolací řízení bude zastaveno, neodstraní-li tento nedostatek podmínky dovolacího řízení.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. a o skutečnost, že žalobci nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolateli právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. dubna 2007
JUDr. Miroslav Ferák, v. r.
předseda senátu