ECLI:CZ:NS:2007:26.ODO.1072.2005.1
sp. zn. 26 Odo 1072/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobce V. L., zastoupeného advokátkou, proti žalované M. – T., a.s, zastoupené advokátkou, o zaplacení částky 91.733,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 13 C 238/2002, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 2. února 2005, č.j. 40 Co 548/2004-78, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Přerově (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 23. 12. 2003 č.j. 13 C 238/2002-46, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby mu žalovaná zaplatila částku 91.733,- Kč spolu se 4 % úrokem z prodlení jdoucím od 3. 7. 2002 do zaplacení (výrok I.). Dále soud prvního stupně zavázal žalobce k povinnosti zaplatit žalované náklady soudního řízení (výrok II.).
Soud prvního stupně uzavřel, že žalobci nevznikl podle §846 obč. zák. nárok na poskytnutí výhry z akumulované a maxi-kombinované sázky uskutečněné dne 1. 7. 2002 na základě sázkové příležitosti žalované. Dovodil, že nebyly splněny předpoklady pro uzavření sázky vyplývající z bodu 2.1 herního plánu upravujícího pravidla pro kursové sázky provozované žalovanou podle zákona č. 202/1990 Sb., neboť v daném případě nešlo o přijetí sázky na sázkovou hru, při níž by o výhře nebo prohře rozhodovala náhoda nebo událost uvedená v herních podmínkách. Z listinných důkazů a výpovědí svědků I. B. a M. M. vzal soud prvního stupně za prokázané, že nabídka sázkové příležitosti na jednotlivá tenisová utkání, na něž žalobce sázel, byla žalovanou zmatečně zadána. V záhlaví byla označena jako sázková příležitost druhu „VMT“ odpovídající bodu 2.8.3 herního plánu – sázky na vítězství nebo umístění jednotlivců v soutěžích dlouhodobého nebo krátkodobého charakteru nebo bodu 2.8.4 – sázky tipu „Pole“, avšak v dalším popisu zadání těchto sázkových příležitostí již bylo uvedeno, že se jedná o sázku na přesný výsledek, což představuje jiný druh sázkové příležitosti upravené pod bodem 2.8.5 herního plánu – sázky přímo související s výsledkem sportovních či jiných podniků. Vlastní zadání sázek na konkrétní jednotlivá tenisová utkání ze dne 1. 7. 2002 pak neodpovídá ani jednomu z výše zmíněných druhů sázkové příležitosti podle herního plánu žalované. K tomuto zmatečnému zadání pak nebylo možné zvolit ani odpovídající způsob tipů dle bodu 2.4 herního plánu, který upravuje použití jednotlivých symbolů pro tip zvolený sázejícím. Pokud žalobce u sázek, které jsou předmětem sporu, označil svůj tip symbolem „V“, znamenající dle herního plánu tip na vítěze, ačkoliv v zadání řádku příslušného tenisového zápasu byli uvedeni vždy dva hráči, není možné určit, na kterého hráče, jakožto vítěze zápasu, žalobce vlastně tipoval. Sázka je tedy zmatečná a žalobci nevznikl nárok na výplatu výhry.
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (odvolací soud) rozsudkem ze dne 2. 2. 2005, č.j. 40 Co 548/2004-78, rozsudek soudu prvního soudu změnil tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 91.733,- Kč s 3 % úrokem z prodlení od 20. 2. 2003 do zaplacení a žalobu v části, v níž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci 4 % úrok z prodlení z částky 91.733,- Kč od 3. 7. 2002 do 19. 2. 2003 a 1 % úrok z prodlení z částky 91. 733,- Kč od 20. 2. 2003 do zaplacení, zamítl (výrok I.). Výroky II. a III. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náklady řízení před soudy obou stupňů.
Odvolací soud dílčím způsobem zopakoval a doplnil dokazování a opětovně vyslechl svědka K. N. a přečetl listiny – tikety č. 1270051123, 1270051125, 127005127, 1270051129 a 1300177094, když další přípustné důkazy žádný z účastníků neoznačil. Poté vzal za prokázané, že dle shora uvedených sázkových tiketů šlo o sázku žalobce na přesný výsledek tenisových utkání, jež obsahovala číslo zápasů a dvojici hráčů, dále tip na vítěze „V“ a kurs na zápas. Takovýto sázkový tiket pak odpovídal kursové nabídce na den 1. 7. 2002. Dle kursové nabídky bylo třeba uhodnout přesný výsledek, ten zadán nebyl, proto k výhře postačilo sázejícímu vsadit na hráče, který byl uveden na prvním místě a tím byl naplněn tip na přesný výsledek. Tenisová utkání, na která tipoval žalobce a jež obsahují uplatněné tikety, byly odehrány. Z výsledkových listin žalované ze dne 2. 7. 2002 pak vyplývá, že tipy žalobce na výsledky sportovních utkání byly správné a nelze tedy přihlížet ke změnám ve výsledkové listině, která již reflektovala údaje žalované pozměněné v důsledku jejího pochybeného zadání zakázek. I když úspěšnost žalobce byla založena na vysoké míře pravděpodobnosti správnosti tipu, který byl způsoben nekvalifikovaným zadáním žalované, nevedly tyto okolnosti k porušení principů hry dle zákona č. 202/1990 Sb., neboť o výhře stále rozhodovala náhoda nebo předem neznámá okolnost nebo událost. Odvolací soud vyložil, že v pochybnostech o výkladu zmatečnosti nabídky žalované k sázkové příležitosti je zapotřebí vycházet z článku 5 směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, jímž je uloženo, aby při pochybnostech o významu podmínky (ujednání), převážil výklad nejvýhodnější pro spotřebitele a takovýto výklad zvolil. Součet výher z jednotlivých tiketů pak představuje částku 91.733,-Kč a odvolací soud ji žalobci vůči žalované přiznal spolu s tříprocentním úrokem z prodlení ode dne následujícího po doručení žaloby žalované.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná (podle obsahu dovolacích námitek) v jeho měnícím výroku, jímž odvolací soud uložil žalované zaplatit žalobci 91.733,- Kč s 3 % úrokem z prodlení od 20. 2. 2003 do zaplacení, dovoláním. Přípustnost dovolání opřela o ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a uplatnila v něm dovolací důvod (§241a odst. 3 o.s.ř.), že odvolací soud vzal v úvahu skutečnost, která z provedeného dokazování nevyplynula, v důsledku čehož pak jeho rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které podle obsahu spisu v podstatné části nemá oporu v provedeném dokazování. Naplnění dovolacího důvodu žalovaná spatřovala v nesprávném zjištění odvolacího soudu, že použitím symbolu „V“ u jednotlivých sázkových příležitostí, žalobce tipoval na vítězství závodníka uvedeného v sázkové příležitosti jako prvního v pořadí. Tato skutečnost z ničeho nevyplývá a odporuje používání symbolů tak, jak jsou pro jednotlivé sázkové příležitosti uvedeny v herním plánu. Pokud chtěl žalobce tipovat na vítězství některého z dvojice hráčů uvedených v jednotlivých sázkových tiketech, měl k označení svého tipu použít symboly „1“, „2“. Jinak není zřejmé, na jakou předem neznámou okolnost žalobce svými tipy vsadil a nelze mu přiznat právo na výplatu výhry z předmětných sázek. Závěrem navrhla zrušit rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátit k dalšímu řízení.
Žalobce se k dovolání nevyjádřil.
Podle čl. II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 7. února 2005, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací projednal dovolání a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále opět jen „o.s.ř.”).
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), a že je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., neshledal dovolání důvodným.
Podle ustanovení §242 odst. 3 o.s.ř. je dovolací soud vázán nejen rozsahem dovolání, ale i uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k vadám podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.; tyto vady nebyly v dovolání namítány a z obsahu spisu se nepodávají. Nejvyšší soud proto přezkoumal napadený rozsudek odvolacího soudu z pohledu uplatněných dovolacích důvodů.
Dovolatelka nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem založené na aplikaci článku 5 směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách (výslovně uvádí, že toto právní posouzení ponechává stranou svých dovolacích výhrad). Dovolatelka uvádí, že i při příznivém výkladu, jaký ve prospěch sázejícího v důsledku aplikace směrnice zaujal odvolací soud, nemohlo dojít mezi žalovanou a žalobcem ke vzniku smlouvy o sázce, neboť žalobce v sázkovém tiketu neoznačil, na kterého z obou hráčů tam uvedených tipuje jako na vítěze příslušného tenisového utkání. Pokud odvolací soud dovodil opak, vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, je třeba ve smyslu ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. pokládat výsledek hodnocení důkazů, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení §132 o.s.ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo z přednesu účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, je z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti logický rozpor, nebo který odporuje ustanovení §133 až §135 o.s.ř.
Dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. lze napadnout výsledek činnosti soudu při hodnocení důkazů, na jehož nesprávnost lze usuzovat – jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů – jen ze způsobu, jak k němu soud dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry (např. namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že měl vycházet z jiného důkazu, že některý důkaz není ve skutečnosti pro skutkové zjištění důležitý apod.). Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než z výše uvedených důvodů nelze dovoláním úspěšně napadnout.
Právě v takovéto nepřípustné polemice s hodnocením důkazů spočívají dovolací námitky žalované proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu o tom, že z listinných důkazů (tiketů) nelze určit soutěžícího, na jehož vítězství dovolatel vsadil. Závěr odvolacího soudu, že žalobce v sázkovém tiketu provedl označení tipu na vítězného hráče, má oporu ve výpovědi svědka K. N., který byl zaměstnancem žalované a zabýval se přijímáním sázkových tiketů a výplatou výher a z jehož výpovědi vyplynulo, že v daném případě došlo k nikoliv běžnému zadání sázkové příležitosti, nicméně z údajů uvedených v sázkovém tiketu bylo možno dovodit, že je tipováno na vítězství hráče uvedeného jako prvního v pořadí, neboť na prvním místě se vždy uvádí vítěz. Tyto údaje nemohou být v rozporu s herním plánem, když herní plán žalované tuto atypickou sázkovou příležitost neupravoval a používání symbolů „1“ a „2“ stanovil pro jiné sázkové příležitosti.
Dovolatelka nabízí vlastní verzi hodnocení důkazů a v závislosti na tom také vlastní (odlišnou) verzi toho, co podle jeho názoru měl odvolací soud z provedených důkazů zjistit, tj. vlastní verzi skutkového stavu věci.
Dovolací soud – s přihlédnutím k obsahu spisu – shledal, že odvolací soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů vyplynuly; přitom neopomenul žádné rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo. Lze proto konstatovat, že skutkové zjištění odvolacího soudu i jeho skutkový závěr je výsledkem logického postupu při hodnocení důkazů podle zásad uvedených v ustanovení §132 o.s.ř. (ve spojení s §211 o.s.ř.). Z toho vyplývá, že dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř. nebyl užit opodstatněně.
Lze uzavřít, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahové konkretizace správný. Nejvyšší soud – aniž ve věci nařídil jednání (§243a odst. 1 o.s.ř.) – proto dovolání jako nedůvodné zamítl (§243b odst. 2 věta před středníkem a odst. 6 o.s.ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1, §142 odst. 1 o.s.ř. a o skutečnost, že žalobci v této fázi řízení (dle obsahu spisu) žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. května 2007
Doc. JUDr. Věra K o r e c k á, CSc.
předsedkyně senátu