ECLI:CZ:NS:2007:26.ODO.1377.2006.1
sp. zn. 26 Odo 1377/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Marie Vokřinkové ve věci žalobce S. P., zastoupeného dvokátkou , proti žalovanému O. P., zastoupenému advokátem , o zaplacení částky 70.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 15 C 78/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. dubna 2006, č. j. 11 Co 462/2005-67, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal zaplacení částky 70.000,- Kč z titulu půjčky poskytnuté žalovanému v červenci roku 2000 na zakoupení osobního automobilu a motoru do tohoto vozidla.
Okresní soud v Litoměřicích (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 7. 4. 2005, č. j. 15 C 78/2004-53, uložil žalovanému zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 70.000,- Kč s 2 % úrokem z prodlení od 1. 9. 2003 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu na zaplacení požadovaného 6,5 % úroku z prodlení z částky 70.000,- Kč od 1. 9. 2003 (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.). Soud prvního stupně vzal za prokázáno, že účastníci uzavřeli v roce 1996 kupní smlouvu ohledně osobního automobilu Škoda 105 za kupní cenu 20.000,- Kč a v červnu roku 2000 smlouvu o půjčce ve výši 50.000,- Kč, že dne 2. 7. 2003 žalovaný podepsal listinu vyhotovenou advokátem (dále „předmětná listina“), v níž je uvedeno, že uznává, že k označenému datu dluží žalobci částku 70.000,- Kč jako nesplacený zbytek půjčky poskytnuté v červenci 2000 s tím, že částka bude splatná ke konci srpna 2003, že žalovaný nejednal při podpisu předmětné listiny pod nátlakem, a že dosud žalobci požadovanou částku neuhradil. Dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jak co do částky 20.000,- Kč (§658 obč. zák.), tak i co do částky 50.000,- Kč (§657 obč. zák.). Dovodil dále, že předmětná listina je platným uznáním dluhu podle §558 věty druhé obč.zák., i když v ní je uvedeno, že jde o dluh z titulu půjčky, nikoliv zčásti z titulu nezaplacení kupní ceny; závazek žalovaného je v ní určen dostatečně určitým způsobem a tento právní úkon tak zakládá vyvratitelnou právní domněnku, že dluh v uznaném rozsahu v době uznání trval. Protože žalovaný neprokázal, že dluh uhradil, bylo žalobě vyhověno, a to i pokud jde o úrok z prodlení (§517 obč. zák., vl. nař. č. 142/1994 Sb.) ve výši 2 %; v rozsahu požadovaného 6,5 % úroku byla žaloba zamítnuta.
K odvolání žalovaného, směřujícímu proti vyhovujícímu výroku ve věci samé a výroku o nákladech řízení, Krajský soud v Ústí nad Labem (soud odvolací) rozsudkem ze dne 26. 4. 2006, č. j. 11 Co 462/2005-67, změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném vyhovujícím výroku o věci samé tak, že žalobu na zaplacení částky 20.000,- Kč s 2 % úrokem z prodlení od 1. 9. 2003 do zaplacení zamítl; jinak ho potvrdil a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud dospěl ve shodě soudem prvního stupně k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 50.000,- Kč, když v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný splnil svůj závazek ze smlouvy o půjčce. Pokud jde o částku 20.000,- Kč, nejednalo se o půjčku, ale o kupní cenu; pokud se žalobce – dle skutkových tvrzení obsažených v žalobě – domáhal pouze plnění z uzavřené smlouvy o půjčce, a nikoliv plnění z uzavřené kupní smlouvy, nebylo možno v tomto rozsahu žalobě vyhovět. Odvolací soud dále konstatoval, že za situace, kdy žalovaný v řízení neuplatnil námitku promlčení, bylo nadbytečné zabývat se platností písemného uznání závazku žalovaným v předmětné listině. Přesto však zaujal názor, že by bylo možno toto uznání považovat za platné jen ve vztahu k částce 50.000,- Kč, ve vztahu k níž odpovídalo skutečnosti; pokud jde o částku 20.000,- Kč, byl právní důvod tohoto závazku zcela jiný, než ten, který byl v listině uveden a proto je ve vztahu k ní uznání závazku neplatné.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu dovoláním, jehož přípustnost opřel o ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a uplatnil v něm výslovně dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci). V dovolání shrnuje skutkové a právní závěry obsažené v rozsudcích soudů obou stupňů, a vyjadřuje nesouhlas se závěrem odvolacího soudu, na základě něhož zamítl žalobu co do částky 20.000,- Kč. Dovolatel má za to, že „pitvání skutečnosti, zda se jednalo o nesplacený zbytek půjčky či kupní ceny je … právně irelevantní“, že je „důležité, že se jednalo o uznání závazku a toto uznání bylo učiněno právně kvalifikovaným způsobem“; z důvodu uvedených v dovolání nemůže obstát „ani námitka promlčení ze strany odvolacího soudu“. Rovněž tak vyjadřuje nesouhlas s rozhodnutím odvolacího soudu o nákladech řízení. Navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu objektivně oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupenou advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.) se nejprve zabýval jeho přípustností.
Přípustnost dovolání proti měnícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanoveními §237 odst. 1 písm. a) a odst. 2 písm. a) o. s. ř.
Podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé. Dovolání však není podle §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V dané věci žalovaný sice výslovně napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu jako celek, obsahově však jeho námitky směřují (mimo výroku o nákladech řízení) do měnícího výroku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění ve výši 20.000,- Kč; přípustnost dovolání proti tomuto výroku je však výslovně vyloučena ustanovením §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl. Pro úplnost lze konstatovat, že dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu (jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění ve výši 50.000,- Kč) by bylo subjektivně nepřípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997 sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné pod č. 28 v časopise Soudní judikatura, ročník 1998).
Dovolatel dále napadá rozsudek odvolacího soudu ve výroku o nákladech řízení. Tento výrok, byť je obsažen ve výroku rozsudku, je svou povahou usnesením.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že rozhodnutí o nákladech řízení není mezi tam vyjmenovanými usneseními.
Dovolání není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., neboť podle uvedeného ustanovení je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno rozhodnutí soudu první stupně ve věci samé; tím však usnesení o nákladech řízení není (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod č. 88 v časopise Soudní judikatura, ročník 2002).
Nejvyšší soud proto dovolání i v tomto rozsahu jako nepřípustné odmítl (§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243 odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o. s. ř. a o skutečnost, že žalovanému nevznikly (dle obsahu spisu) v dovolacím řízení prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl vůči dovolateli právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek
V Brně dne 22. listopadu 2007
Doc. JUDr. Věra K o r e c k á , CSc., v. r.
předsedkyně senátu