ECLI:CZ:NS:2007:26.ODO.182.2006.1
sp. zn. 26 Odo 182/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Marie Vokřinkové ve věci žalobce Dr. Ing. M. K., zastoupeného advokátkou, proti žalované E. - Q, s. r. o., zastoupené advokátem,, o zaplacení částky 400.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 24 C 270/2000, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. října 2005, č. j. 53 Co 221/2005-433, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7.575,- Kč k rukám advokátky do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 25. března 2004, č. j. 24 C 270/2000-327, vyhověl žalobě a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 400.000,- Kč s 10 % úrokem (z částky 400.000,- Kč) od 10. února 2000 do zaplacení (výrok I.); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu (výroky II. a III.) a o vrácení zálohy zaplacené žalobcem na znalečné (výrok IV.).
K odvolání žalované Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 3. října 2005, č. j. 53 Co 221/2005-433, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I., III. a IV., změnil ho v nákladovém výroku II. a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.
Soudy obou stupňů vzaly z provedených důkazů mimo jiné za zjištěno, že žalobce je výlučným vlastníkem domu v P., Josefská 2 (dále jen „předmětný dům“, resp. „dům“), jenž je jako dům „U tří beránků“ zapsán v seznamu kulturních nemovitých památek na území Pražské památkové rezervace – památky UNESCO, že dne 24. srpna 1999 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o dílo (dále jen „smlouva o dílo“, resp. „smlouva“), na jejímž základě se žalovaná zavázala provést v předmětném domě výměnu oken s tím, že nová okna vyrobí a nainstaluje jako přesné tvarové i materiálové kopie stávajících oken, že ve stavebním ohlášení vypracovaném J. S., který na stavbě vykonával stavební dozor, bylo použito jiné slovní formulace (slova „replika“), že v ustanovení §2 smlouvy o dílo byla sjednána celková cena za provedení díla ve výši 1.487.513,- Kč a že v souladu s ustanovením §3 smlouvy uhradil žalobce zálohu ve výši 400.000,- Kč. Vzaly rovněž za prokázáno, že podle smlouvy byla dílem „úplná výroba a instalace oken“, že za této situace nebylo předmětem smlouvy o dílo plnění dělitelné (typické pro plnění peněžité), že žalobce proto nemohl převzít část díla, že při provádění díla (po výměně oken v bytě M.) došlo ke zmenšení rozměrů nových oken oproti původním oknům a k částečnému bourání zdiva a tím ke změně celkového vzhledu domu, že dne 22. prosince 1999 vyzval žalobce žalovanou k nápravě díla – k výrobě a montáži oken odpovídajících smlouvě – ve lhůtě jednoho měsíce a že následně podle §8 smlouvy o dílo dopisem doručeným žalované dne 7. února 2000 odstoupil od smlouvy z důvodu nekvalitního provádění díla a požádal o vrácení poskytnuté zálohy v částce 400.000,- Kč. Z písemného znaleckého posudku č. 172/03 znalce z oboru stavebnictví se specializací v odvětví obvodových plášťů budov, otvorových výplní a vnitřních dělících stěn doc. Ing. V. H., Csc., a z výpovědi tohoto znalce nakonec zjistily, že žalovaná vyrobila a z části do předmětného domu zabudovala okna rozměrově i tvarově odlišná od oken původních, která zcela jistě nejsou požadovanými kopiemi původních oken, že oproti smluvnímu ujednání změnila i způsob jejich instalace do zdiva a že zhotovení a instalace přesných kopií původních oken bez sekání zdiva je nejen obecně možné, nýbrž s ohledem na charakter dané nemovitosti jde o jediný možný a správný způsob splnění díla. Na tomto skutkovém základě odvolací soud shodně se soudem prvního stupně především dovodil, že byla-li „dílem … úplná výroba a instalace oken“ a nešlo-li – s přihlédnutím k tomu – o plnění dělitelné, nemohl žalobce převzít část díla, a proto platně a důvodně odstoupil od smlouvy o dílo ve smyslu 642 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném v době uzavření smlouvy o dílo (dále jen „obč. zák.“) uzavřené mezi účastníky podle ustanovení §631 obč. zák., neboť žalovaná nesplnila svoji povinnost vyrobit a řádně instalovat do předmětného domu přesné kopie oken, přičemž ani na výzvu žalobce závady díla neodstranila v poskytnuté přiměřené lhůtě. V této souvislosti odvolací soud konstatoval, že na obsah ujednání nemůže mít vliv okolnost, že ve stavebním ohlášení vypracovaném Jiřím Svobodou, který na stavbě vykonával stavební dozor, nebylo použito slovní formulace „kopie stávajících oken“, nýbrž slova „replika“. Poté dovodil, že v důsledku platného a účinného odstoupení od smlouvy o dílo (ve smyslu §642 odst. 2 obč. zák.) se smlouva od počátku zrušila a z titulu poskytnuté zálohy vzniklo žalované na úkor žalobce bezdůvodné obohacení, které je povinna žalobci vydat. Dodal, že již zabudovaná okna se v důsledku faktického spojení s domem stala jeho součástí, neboť je nelze bez újmy na hodnotě domu oddělit (§120 odst. 1 obč. zák.); za této situace mohla žalovaná po žalobci z titulu již zabudovaných oken požadovat toliko plnění v penězích, tj. finanční vyrovnání toho, čeho se mu před zrušením smlouvy již dostalo. Jelikož žalovaná ode dne odstoupení žalobce od smlouvy (od 7. února 2000) nevznesla žádný adekvátní nárok na finanční plnění, nemůže se již, a to i v důsledku vznesené námitky promlčení, tohoto vůči žalobci domáhat. K námitce žalované, že jí nebylo umožněno účastnit se prohlídky, kterou vykonal v předmětném domě soudní znalec, odvolací soud uvedl, že „nejde o vadu řízení, která by mohla mít vliv na rozhodnutí ve věci“; mimo to byl tento znalec po vykonání prohlídky a zpracování znaleckého posudku „slyšen soudem prvního stupně při jednání za účasti žalované i jejího advokáta, kteří měli možnost klást mu dotazy, týkající se jejich výhrad k posudku“.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná obsáhlé dovolání, v němž uplatněné dovolací námitky podřadila pod dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ a b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále jen „o.s.ř.”). Za otázku zásadního právního významu pokládala „vymezení předmětu smlouvy o dílo, a to zejména s akcentem na terminologický rozdíl mezi kopií a replikou ve vztahu k originálu věci“. V této souvislosti zdůraznila, že předmětem smlouvy o dílo nebyla výroba a zabudování kopií oken, nýbrž jejich replik. Uvedla, že „žalobce si musel být v okamžiku podpisu předmětné smlouvy o dílo vědom toho, že předmětem smlouvy je vyhotovení požadovaného množství replik stávajících oken a nikoli jejich přesných kopií …“, a současně poukázala na důkazy (znalecké posudky, svědecké výpovědi J. S. a ing. Arch. K. B.), které to potvrzují. Poté namítla, že jí soud prvního stupně „odňal možnost účastnit se prohlídky nemovitosti konané znalcem, který zpracoval odborný posudek, když tento se následně … stal naprosto stěžejním důkazem k prokázání nároku žalobce“. Tento postup soudu označila za „nepřípustný a odporující jedné ze základních zásad občanského soudního řádu zakotvené v ustanovení 18 odst. 1 o.s.ř.“. Je rovněž přesvědčena, že soudy obou stupňů nesprávně dovodily, že žalobce odstoupil od smlouvy o dílo řádně a včas. Zde zdůraznila, že v dané věci došlo k odstoupení až po částečném převzetí díla (po zabudování nových oken do části domu), přičemž šlo „o plnění dělitelné, neboť předmětem smlouvy byla výroba a osazení cca 58 oken, když za částečné plnění můžeme bezpochyby považovat vyrobení a osazení například 12-ti oken“; přitom odkázala na zápisy ve stavebním deníku, jež prokazují faktické převzetí 12 kusů oken ze strany žalobce. Má za to, že odstoupení žalobce od smlouvy bylo „čistě účelové a šikanózní, s úmyslem domoci se vrácení finanční částky vyplacené … za v tuto chvíli již provedené a žalobcem odsouhlasené práce“. Z obsahu dovolání vyplývá dovolací návrh, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně.
Žalobce ve vyjádření k dovolání vyvracel správnost jednotlivých dovolacích námitek, ztotožnil se ze zjištěným skutkovým stavem i s právním posouzením věci soudy obou stupňů a navrhl, aby dovolání bylo jako nepřípustné odmítnuto, popřípadě jako nedůvodné zamítnuto.
Podle čl. II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 3. října 2005, tedy po 1. dubnu 2005, kdy uvedená novela nabyla účinnosti, avšak po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů (srov. čl. II, bod 2. a 3. přechodných ustanovení zákona č. 59/2005 Sb.), Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací projednal dovolání a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále opět jen „o.s.ř.”).
Nejvyšší soud předně shledal, že dovolání bylo podáno včas subjektem k tomu oprávněným – účastnicí řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.) za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§241 odst. 1 a 4 o.s.ř.) a že má formální i obsahové znaky uvedené v ustanovení §241a o.s.ř.
Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání, neboť toliko z podnětu dovolání, které je přípustné, může být přezkoumána správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanoveními §237 odst. 1 písm. b/ a c/ o.s.ř. Vady podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. a ani vady uvedené v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3 o.s.ř. přípustnost dovolání nezakládají a lze je přezkoumat pouze v případě přípustného dovolání (§242 odst. 3 o.s.ř.).
Podle §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. není dovolání v dané věci přípustné proto, že napadeným rozsudkem odvolací soud potvrdil v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně.
Podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přitom podle §237 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Z toho, že přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je v tomto případě zásadně jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým lze vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§241a odst. 3 o.s.ř.).
I když žalovaná v dovolání argumentuje nesprávným právním posouzením věci, z obsahu jejího dovolání (tj. z vylíčení důvodů dovolání) vyplývá, že brojí především proti skutkovým zjištěním, z nichž odvolací soud – stejně jako soud prvního stupně – vycházel při právním posouzení věci. Podstatou dovolacích námitek jsou tedy výtky týkající se nedostatečně, resp. nesprávně zjištěného skutkového stavu, případně vadného hodnocení provedených důkazů, při němž soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (tj. zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, případně v jakém směru). Pokud je v dovolání argumentováno nesprávným právním posouzením, pak pouze v tom směru, že kdyby odvolací soud nepochybil ve svých skutkových závěrech a vzal v úvahu skutečnosti, které žalovaná tvrdila, musel by návazně dospět k odlišnému právnímu posouzení věci. Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska výtek, které žalovaná v dovolání uplatnila, nepřísluší dovolacímu soudu přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuelně vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování (případně že řízení je postiženo vadami podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř., §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3 o.s.ř.), nezakládá – jak bylo výše vyloženo – přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s ř. Pro úplnost zbývá dodat, že vady podle §229 odst. 1, 3 o.s.ř. jsou významné pouze z hlediska žaloby pro zmatečnost.
Lze uzavřít, že dovolání směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; dovolací soud proto takové dovolání jako nepřípustné odmítl (§243a odst. 1 věta první, §243b odst. 5 věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a 146 odst. 3 o.s.ř. a zavázal žalovanou, která zavinila, že její dovolání muselo být odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobci vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokátky. Tyto náklady sestávají z odměny advokátky v částce 7.500,- Kč (§2 odst. 1, §3 odst. 1, bod 6. ve spojení s §10 odst. 3, §14 odst. 1 ve spojení s §15, §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění účinném do 31. srpna 2006) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 75, Kč (§2 odst. 1 ve spojení s §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. srpna 2006).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 12. července 2007
JUDr. Miroslav F e r á k, v. r.
předseda senátu
26 Odo 182/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Marie Vokřinkové ve věci žalobce Dr. Ing. M. K., zastoupeného advokátkou, proti žalované E. - Q, s. r. o., zastoupené advokátem,, o zaplacení částky 400.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 24 C 270/2000, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. října 2005, č. j. 53 Co 221/2005-433, takto: I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7.575,- Kč k rukám advokátky do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 25. března 2004, č. j. 24 C 270/2000-327, vyhověl žalobě a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 400.000,- Kč s 10 % úrokem (z částky 400.000,- Kč) od 10. února 2000 do zaplacení (výrok I.); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu (výroky II. a III.) a o vrácení zálohy zaplacené žalobcem na znalečné (výrok IV.).
K odvolání žalované Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 3. října 2005, č. j. 53 Co 221/2005-433, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I., III. a IV., změnil ho v nákladovém výroku II. a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.
Soudy obou stupňů vzaly z provedených důkazů mimo jiné za zjištěno, že žalobce je výlučným vlastníkem domu v P., Josefská 2 (dále jen „předmětný dům“, resp. „dům“), jenž je jako dům „U tří beránků“ zapsán v seznamu kulturních nemovitých památek na území Pražské památkové rezervace – památky UNESCO, že dne 24. srpna 1999 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o dílo (dále jen „smlouva o dílo“, resp. „smlouva“), na jejímž základě se žalovaná zavázala provést v předmětném domě výměnu oken s tím, že nová okna vyrobí a nainstaluje jako přesné tvarové i materiálové kopie stávajících oken, že ve stavebním ohlášení vypracovaném J. S., který na stavbě vykonával stavební dozor, bylo použito jiné slovní formulace (slova „replika“), že v ustanovení §2 smlouvy o dílo byla sjednána celková cena za provedení díla ve výši 1.487.513,- Kč a že v souladu s ustanovením §3 smlouvy uhradil žalobce zálohu ve výši 400.000,- Kč. Vzaly rovněž za prokázáno, že podle smlouvy byla dílem „úplná výroba a instalace oken“, že za této situace nebylo předmětem smlouvy o dílo plnění dělitelné (typické pro plnění peněžité), že žalobce proto nemohl převzít část díla, že při provádění díla (po výměně oken v bytě M.) došlo ke zmenšení rozměrů nových oken oproti původním oknům a k částečnému bourání zdiva a tím ke změně celkového vzhledu domu, že dne 22. prosince 1999 vyzval žalobce žalovanou k nápravě díla – k výrobě a montáži oken odpovídajících smlouvě – ve lhůtě jednoho měsíce a že následně podle §8 smlouvy o dílo dopisem doručeným žalované dne 7. února 2000 odstoupil od smlouvy z důvodu nekvalitního provádění díla a požádal o vrácení poskytnuté zálohy v částce 400.000,- Kč. Z písemného znaleckého posudku č. 172/03 znalce z oboru stavebnictví se specializací v odvětví obvodových plášťů budov, otvorových výplní a vnitřních dělících stěn doc. Ing. V. H., Csc., a z výpovědi tohoto znalce nakonec zjistily, že žalovaná vyrobila a z části do předmětného domu zabudovala okna rozměrově i tvarově odlišná od oken původních, která zcela jistě nejsou požadovanými kopiemi původních oken, že oproti smluvnímu ujednání změnila i způsob jejich instalace do zdiva a že zhotovení a instalace přesných kopií původních oken bez sekání zdiva je nejen obecně možné, nýbrž s ohledem na charakter dané nemovitosti jde o jediný možný a správný způsob splnění díla. Na tomto skutkovém základě odvolací soud shodně se soudem prvního stupně především dovodil, že byla-li „dílem … úplná výroba a instalace oken“ a nešlo-li – s přihlédnutím k tomu – o plnění dělitelné, nemohl žalobce převzít část díla, a proto platně a důvodně odstoupil od smlouvy o dílo ve smyslu 642 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném v době uzavření smlouvy o dílo (dále jen „obč. zák.“) uzavřené mezi účastníky podle ustanovení §631 obč. zák., neboť žalovaná nesplnila svoji povinnost vyrobit a řádně instalovat do předmětného domu přesné kopie oken, přičemž ani na výzvu žalobce závady díla neodstranila v poskytnuté přiměřené lhůtě. V této souvislosti odvolací soud konstatoval, že na obsah ujednání nemůže mít vliv okolnost, že ve stavebním ohlášení vypracovaném Jiřím Svobodou, který na stavbě vykonával stavební dozor, nebylo použito slovní formulace „kopie stávajících oken“, nýbrž slova „replika“. Poté dovodil, že v důsledku platného a účinného odstoupení od smlouvy o dílo (ve smyslu §642 odst. 2 obč. zák.) se smlouva od počátku zrušila a z titulu poskytnuté zálohy vzniklo žalované na úkor žalobce bezdůvodné obohacení, které je povinna žalobci vydat. Dodal, že již zabudovaná okna se v důsledku faktického spojení s domem stala jeho součástí, neboť je nelze bez újmy na hodnotě domu oddělit (§120 odst. 1 obč. zák.); za této situace mohla žalovaná po žalobci z titulu již zabudovaných oken požadovat toliko plnění v penězích, tj. finanční vyrovnání toho, čeho se mu před zrušením smlouvy již dostalo. Jelikož žalovaná ode dne odstoupení žalobce od smlouvy (od 7. února 2000) nevznesla žádný adekvátní nárok na finanční plnění, nemůže se již, a to i v důsledku vznesené námitky promlčení, tohoto vůči žalobci domáhat. K námitce žalované, že jí nebylo umožněno účastnit se prohlídky, kterou vykonal v předmětném domě soudní znalec, odvolací soud uvedl, že „nejde o vadu řízení, která by mohla mít vliv na rozhodnutí ve věci“; mimo to byl tento znalec po vykonání prohlídky a zpracování znaleckého posudku „slyšen soudem prvního stupně při jednání za účasti žalované i jejího advokáta, kteří měli možnost klást mu dotazy, týkající se jejich výhrad k posudku“.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná obsáhlé dovolání, v němž uplatněné dovolací námitky podřadila pod dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ a b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále jen „o.s.ř.”). Za otázku zásadního právního významu pokládala „vymezení předmětu smlouvy o dílo, a to zejména s akcentem na terminologický rozdíl mezi kopií a replikou ve vztahu k originálu věci“. V této souvislosti zdůraznila, že předmětem smlouvy o dílo nebyla výroba a zabudování kopií oken, nýbrž jejich replik. Uvedla, že „žalobce si musel být v okamžiku podpisu předmětné smlouvy o dílo vědom toho, že předmětem smlouvy je vyhotovení požadovaného množství replik stávajících oken a nikoli jejich přesných kopií …“, a současně poukázala na důkazy (znalecké posudky, svědecké výpovědi J. S. a ing. Arch. K. B.), které to potvrzují. Poté namítla, že jí soud prvního stupně „odňal možnost účastnit se prohlídky nemovitosti konané znalcem, který zpracoval odborný posudek, když tento se následně … stal naprosto stěžejním důkazem k prokázání nároku žalobce“. Tento postup soudu označila za „nepřípustný a odporující jedné ze základních zásad občanského soudního řádu zakotvené v ustanovení 18 odst. 1 o.s.ř.“. Je rovněž přesvědčena, že soudy obou stupňů nesprávně dovodily, že žalobce odstoupil od smlouvy o dílo řádně a včas. Zde zdůraznila, že v dané věci došlo k odstoupení až po částečném převzetí díla (po zabudování nových oken do části domu), přičemž šlo „o plnění dělitelné, neboť předmětem smlouvy byla výroba a osazení cca 58 oken, když za částečné plnění můžeme bezpochyby považovat vyrobení a osazení například 12-ti oken“; přitom odkázala na zápisy ve stavebním deníku, jež prokazují faktické převzetí 12 kusů oken ze strany žalobce. Má za to, že odstoupení žalobce od smlouvy bylo „čistě účelové a šikanózní, s úmyslem domoci se vrácení finanční částky vyplacené … za v tuto chvíli již provedené a žalobcem odsouhlasené práce“. Z obsahu dovolání vyplývá dovolací návrh, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně.
Žalobce ve vyjádření k dovolání vyvracel správnost jednotlivých dovolacích námitek, ztotožnil se ze zjištěným skutkovým stavem i s právním posouzením věci soudy obou stupňů a navrhl, aby dovolání bylo jako nepřípustné odmítnuto, popřípadě jako nedůvodné zamítnuto.
Podle čl. II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 3. října 2005, tedy po 1. dubnu 2005, kdy uvedená novela nabyla účinnosti, avšak po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů (srov. čl. II, bod 2. a 3. přechodných ustanovení zákona č. 59/2005 Sb.), Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací projednal dovolání a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále opět jen „o.s.ř.”).
Nejvyšší soud předně shledal, že dovolání bylo podáno včas subjektem k tomu oprávněným – účastnicí řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.) za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§241 odst. 1 a 4 o.s.ř.) a že má formální i obsahové znaky uvedené v ustanovení §241a o.s.ř.
Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání, neboť toliko z podnětu dovolání, které je přípustné, může být přezkoumána správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanoveními §237 odst. 1 písm. b/ a c/ o.s.ř. Vady podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. a ani vady uvedené v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3 o.s.ř. přípustnost dovolání nezakládají a lze je přezkoumat pouze v případě přípustného dovolání (§242 odst. 3 o.s.ř.).
Podle §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. není dovolání v dané věci přípustné proto, že napadeným rozsudkem odvolací soud potvrdil v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně.
Podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přitom podle §237 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Z toho, že přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je v tomto případě zásadně jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým lze vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§241a odst. 3 o.s.ř.).
I když žalovaná v dovolání argumentuje nesprávným právním posouzením věci, z obsahu jejího dovolání (tj. z vylíčení důvodů dovolání) vyplývá, že brojí především proti skutkovým zjištěním, z nichž odvolací soud – stejně jako soud prvního stupně – vycházel při právním posouzení věci. Podstatou dovolacích námitek jsou tedy výtky týkající se nedostatečně, resp. nesprávně zjištěného skutkového stavu, případně vadného hodnocení provedených důkazů, při němž soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (tj. zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, případně v jakém směru). Pokud je v dovolání argumentováno nesprávným právním posouzením, pak pouze v tom směru, že kdyby odvolací soud nepochybil ve svých skutkových závěrech a vzal v úvahu skutečnosti, které žalovaná tvrdila, musel by návazně dospět k odlišnému právnímu posouzení věci. Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska výtek, které žalovaná v dovolání uplatnila, nepřísluší dovolacímu soudu přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuelně vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování (případně že řízení je postiženo vadami podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř., §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3 o.s.ř.), nezakládá – jak bylo výše vyloženo – přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s ř. Pro úplnost zbývá dodat, že vady podle §229 odst. 1, 3 o.s.ř. jsou významné pouze z hlediska žaloby pro zmatečnost.
Lze uzavřít, že dovolání směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; dovolací soud proto takové dovolání jako nepřípustné odmítl (§243a odst. 1 věta první, §243b odst. 5 věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a 146 odst. 3 o.s.ř. a zavázal žalovanou, která zavinila, že její dovolání muselo být odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobci vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokátky. Tyto náklady sestávají z odměny advokátky v částce 7.500,- Kč (§2 odst. 1, §3 odst. 1, bod 6. ve spojení s §10 odst. 3, §14 odst. 1 ve spojení s §15, §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění účinném do 31. srpna 2006) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 75, Kč (§2 odst. 1 ve spojení s §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. srpna 2006).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 12. července 2007
JUDr. Miroslav F e r á k, v. r.
předseda senátu