ECLI:CZ:NS:2007:28.CDO.111.2007.1
sp. zn. 28 Cdo 111/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., ve věci žalobkyně H. D. , zastoupené Mgr. Lukášem Nohejlem, advokátem, se sídlem Praha 1, Václavské nám. 47, proti žalovanému J. H. , zastoupenému JUDr. Petrem Pustinou, advokátem, se sídlem Říčany, Olivova 116, o 22.730,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 7 C 299/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. července 2006, č.j. 25 Co 267/2006-48, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 31. 3. 2006, č.j. 7 C 299/2005-32, zamítl návrh, aby byl žalovaný uznán povinným zaplatit žalobkyni částku 9.318,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 18 % p.a. od 9. srpna 1997 do zaplacení a částku 13.412,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 11 % p.a. od 23. června 1999 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze jako soud odvolací věc přezkoumal a rozsudkem ze dne 25. 7. 2006, č.j. 25 Co 267/2006-48, napadený rozsudek změnil tak, že uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 22.730,- Kč spolu s poplatkem z prodlení ve výši 18 % z částky 9.318,- Kč od 9. 8. 1997 do zaplacení a s poplatkem z prodlení ve výši 2,5 % z částky 13.412,- Kč od 5. 9. 2003 do zaplacení, ve zbývající části rozsudek soudu prvního stupně potvrdil; dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně vzal za prokázané a mezi účastníky ani nebylo sporné, že žalobkyně byla v letech 1996 a 1997 nájemkyní nebytových prostor v Praze 5, Kurzova 2389 (dále jen „předmětné nebytové prostory“ nebo „nebytové prostory“), že žalovaný převzal dne 1. 1. 1997 od žalobkyně elektroměr připojený k těmto nebytovým prostorám a zavázal se k úhradě posléze spotřebované elektrické energie, že žalobkyně se žalovaným uzavřeli dne 2. 1. 1997 smlouvu o sdružení podle §829 občanského zákoníku, jíž se žalobkyně zavázala vložit do tohoto sdružení právo nájmu k předmětným nebytovým prostorám a žalovaný se zavázal k celkovému vedení podnikatelské činnosti s tím, že mu připadne celý zisk, a že žalobkyně i poté zůstala smluvní stranou ve smlouvě o nájmu nebytových prostor uzavřené s hlavním městem Praha jako pronajímatelem i ve smlouvě s PRE, a.s., jako dodavatelem elektrické energie. Shodně se soudem prvního stupně shledal odvolací soud uvedenou smlouvu o sdružení neplatnou pro obcházení zákona, neboť jejím účelem nepochybně bylo umožnit žalovanému užívání předmětných nebytových prostor bez účasti žalobkyně za situace, kdy pronajímatel odepřel svůj souhlas s užíváním těchto prostor třetí osobou. Dále se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že byla prokázána pohledávka žalobkyně za žalovaným v celkové výši 22.730,- Kč tvořená neuhrazenou částkou odpovídající žalobkyní zaplacenému nájemnému ve výši 9.318,- Kč a částkou 13.412,- Kč odpovídající spotřebované elektrické energii v období od 1. 2. 1997 do 10. 7. 1997.
Ohledně částky 40.000,- Kč, kterou žalovaný namítal k započtení, soud prvního stupně vzal z přípisů žalovaného a jeho právní zástupkyně žalobkyni za prokázané, že žalobkyně od žalovaného přijala v souvislosti s uzavřením neplatné smlouvy o sdružení jako „odstupné“ částku 40.000,- Kč, čímž se na úkor žalovaného bezdůvodně obohatila, a uzavřel, že nárok žalovaného na vydání bezdůvodného obohacení byl siceuplatněn opožděně, avšak „přiznání práva promlčení by bylo s ohledem na všechny aspekty tohoto sporu v rozporu s dobrými mravy“ . Naproti tomu odvolací soud na základě stejných důkazů dovodil, že bezdůvodné obohacení žalobkyně ve výši 40.000,- Kč na úkor žalovaného nebylo v řízení prokázáno, když zkonstatoval, že závěr soudu prvního stupně je „v přímém rozporu“ s obsahem dopisu zástupkyně žalovaného žalobkyni ze dne 23. 6. 1997 (č.l. 18), v němž se výslovně uvádí, že za částku 40.000,- Kč odkoupil žalovaný od žalobkyně zařízení prodejny.
Odvolací soud nepřiznal žalobkyni nárok na zaplacení požadovaného 11% úroku z částky 13.412,- Kč od 23. 6. 1999, neboť žalobkyně tuto částku za spotřebovanou elektrickou energii uhradila až 4. 9. 2003, kdy činil úrok z prodlení dvojnásobek diskontní sazby 2,5%.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) a dále bez bližšího vysvětlení odkazuje na ustanovení §241a odst. 2 o.s.ř. Dovolatel vytýká odvolacímu soudu, že se dostatečně nezabýval všemi okolnostmi a důkazy, když vyslovil závěr, že pohledávka žalovaného za žalobkyní ve výši 40.000,- Kč spočívající v bezdůvodném obohacení nebyla prokázána. Za správné dovolatel označuje rozhodnutí soudu prvního stupně, jehož odůvodnění obsáhle cituje, uvádí, že do dopisu jeho právní zástupkyně ze dne 23. 6. 1997 se omylem dostalo tvrzení, že částka 40.000,- Kč představovala investice na nákup zařízení od žalobkyně, že žalovaný od žalobkyně nic nekupoval a že nebytové prostory převzal nezařízené. Dále objasňuje, za jakých okolností odmítl nabídku pronájmu předmětných nebytových prostor. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudu odvolacího a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 4 o.s.ř.) a je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., neboť směřuje proti rozsudku, jímž odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.
Dovolání neobsahuje zřetelně formulované dovolací důvody podřaditelné ustanovení §241a odst. 2 písm. a), b), odst. 3 o.s.ř. Nejsou jím totiž vytýkány konkrétní vady řízení, nesprávnost právního posouzení věci, ani rozpor mezi obsahem spisu a provedenými skutkovými zjištěními. Dovolatel v podstatě pouze rekapituluje závěry soudů obou stupů, doplňuje skutková tvrzení, zpochybňuje správnost rozsudku odvolacího soudu a vyjadřuje souhlas s rozsudkem soudu prvního stupně. Uvedené námitky však ani podle obsahu nenaplňují žádný ze způsobilých dovolacích důvodů.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na zjištěný skutkový stav nesprávně aplikoval. Takové výhrady dovolatel nevznáší.
Vzhledem k tomu, že dovolatelovy námitky směřují především proti skutkovým závěrům odvolacího soudu, přicházelo by nejspíše v úvahu uplatnění dovolacího důvodu dle §241a odst. 3 o.s.ř. V posuzované věci však z obsahu spisu nevyplývá, že by odvolací soud vzal za zjištěno něco, co ve spisu vůbec není, nebo že by opomenul něco významného, co ve spisu je. Z porovnání odůvodnění rozsudku odvolacího soudu a obsahu spisu je zřejmé, že odvolací soud postupoval v souladu s ustanovením §132 o.s.ř., srozumitelně a přesvědčivě vyložil, na základě jakých důkazů dospěl k právně významnému skutkovému závěru. Pouhé subjektivní přesvědčení účastníka o nesprávnosti skutkových zjištění soudu či předestření vlastní verze skutkového stavu věci na základě odlišného hodnocení provedených důkazů nemůže být postačující k založení existence dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o.s.ř.
V dovolání rovněž nelze uplatňovat nové skutečnosti a důkazy ve věci samé (§241a odst. 4 o.s.ř.).
Je-li dovolání přípustné, je dovolací soud povinen přihlédnout k vadám řízení uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), i když nebyly v dovolání uplatněny. Existence takových vad v posuzovaném případě tvrzena nebyla a ani z obsahu spisu nebyly tyto vady zjištěny.
Za daného stavu, kdy se dovolateli nepodařilo prostřednictvím uplatněných dovolacích námitek úspěšně zpochybnit správnost napadeného rozsudku odvolacího soudu, Nejvyšší soud dovolání podle §243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl, aniž by nařizoval k projednání dovolání jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy žalovaný nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalobci náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti žalovanému právo, v souvislosti s tímto řízením nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. ledna 2007
JUDr. Robert W a l t r
předseda senátu