ECLI:CZ:NS:2007:28.CDO.1369.2007.1
sp. zn. 28 Cdo 1369/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a JUDr. Josefa Rakovského, ve věci žalobkyně K. K., zastoupené advokátkou, proti žalovaným 1) Česká republika, Ú. pro z. s. ve v. m., a 2) O. s. TJ T., P. 1, o odstranění stavby, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 16 C 48/2005, o dovolání žalované 1) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. října 2006, č. j. 39 Co 458/2006-60, takto:
I. Dovolání žalované 1) se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně, kterým prvoinstanční soud zastavil řízení ve vztahu mezi žalobkyní na straně jedné a žalovaným 2) na straně druhé. Odvolací soud považoval rozhodnutí soudu prvního stupně za správné, neboť řízení bylo zastaveno dle ustanovení §104 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), z důvodu nedostatku podmínek řízení spočívajících v nezpůsobilosti být účastníkem řízení v den jeho zahájení na straně žalovaného 2). Způsobilost být účastníkem řízení má zásadně ten, kdo má podle hmotného práva způsobilost mít práva a povinnosti, jinak jen ten, komu ji zákon přiznává. Způsobilost právnických osob být účastníkem řízení vzniká dnem účinnosti jejich zápisu do obchodního nebo jiného zákonem určeného rejstříku, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak, a zaniká dnem výmazu z tohoto rejstříku, není-li stanoveno jinak. Sdružení dle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů ve znění pozdějších předpisů, vzniká registrací. Způsob zániku sdružení je pak upraven v §12 a následujících téhož zákonného předpisu. Podle §13 odst. 2 citovaného zákona se při zániku sdružení provede majetkové vypořádání. Žalovaný 2) zanikl vlastním rozhodnutím ve smyslu ustanovení §12 odst. 1 písm. a) citovaného zákona. Pokud nedošlo k majetkovému vypořádání vůbec nebo v nedostatečném rozsahu, nemůže tato skutečnost zabránit zániku sdružení.
Proti tomuto rozhodnutí podala dovolání žalovaná 1) s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Občanské sdružení, které neprovedlo důsledné majetkové vypořádání podle ustanovení §13 odst. 2 zákona č. 83/1990 Sb., spočívající v odstranění stavby, nemohlo zaniknout rozhodnutím Ministerstva vnitra ČR, byť byly splněny ostatní formální náležitosti jeho zániku. Dovolatelka dále uvádí skutkové okolnosti, kterými prokazuje, že nedošlo k majetkovému vypořádání žalovaného 2) (mj. usnesení Valné hromady TJ T. P. 1 ze dne 10. 9. 2003). Občanské sdružení (žalovaný 2) nemohlo tedy zaniknout a ztratit tak svou způsobilost být účastníkem řízení. Navrhuje tedy, aby Nejvyšší soud ČR dovolání vyhověl a napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nikdo z dalších účastníků řízení se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) zjistil, že dovolání bylo sice podáno včas, osobou řádně zastoupenou advokátem a že splňovalo všechny zákonem stanovené náležitosti, dospěl však k závěru, že dovolání bylo podáno osobou, která k tomu nebyla oprávněna. Dovolání je však objektivně přípustné dle ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř., neboť napadeným rozhodnutím odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o zastavení řízení podle §107 odst. 5 o. s. ř., avšak z níže vyložených důvodů považoval dovolací soud dovolání za nedůvodné.
Dle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Dle ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. může dovolání podat účastník původního řízení, avšak v souladu s ustáleným výkladem jen tehdy, byla-li by mu rozhodnutím odvolacího soudu způsobena (byť i nepatrná) újma na jeho právech nebo jestliže by mu tím byla uložena nějaká povinnost. Klíčovým je přitom výrok rozhodnutí, protože existenci případné újmy lze posuzovat jen z procesního hlediska, nikoliv podle hmotného práva, neboť pak by šlo o posouzení důvodnosti nároku ve věci samé (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. června 2000, sp. zn. 21 Cdo 183/2000). Rozhodnutí vydané v souzeném sporu soudem prvního stupně (potvrzené soudem odvolacím), kterým soud zastavil řízení ve vztahu mezi žalobkyní a druhým žalovaným, však takovou podmínku nesplňuje, neboť uvedené rozhodnutí nejen že nepůsobí újmu na právech dovolatelky a neukládá jí žádné povinnosti, ale žádným způsobem se jí ani netýká. Soud prvního stupně o právech či povinnostech první žalované nerozhodoval, nedotýkal se ani jejího procesního postavení. První žalovaná a druhý žalovaný totiž mají v tomto sporu postavení samostatných společníků (§91 odst. 1 o. s. ř.). To znamená, že každý účastník jedná sám za sebe a jeho úkony nemají na práva a povinnosti ostatních společníků žádný vliv. Důvodem existence tohoto společenství je výlučně hospodárnost řízení, jinak by mohly být spory společníků projednávány zcela samostatně (viz. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, 1066 s. – str. 398). Z toho tedy plyne, že první žalovaná nebyla oprávněná k podání žádného opravného prostředku proti danému rozhodnutí soudu prvního stupně, neboť ve vztahu k dovolatelce soud prvního stupně neučinil žádné rozhodnutí, které by se dotýkalo jejich práv či povinností. Odvolací soud tak měl její odvolání odmítnout. Pokud to však neučinil a rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil, musel se Nejvyšší soud jako soud dovolací zabývat důvodností dovolání. Z výše uvedených příčin však dospěl k tomu, že dovolání není důvodné, neboť dovolání podal účastník řízení, který k tomu nebyl oprávněn. Dovolání žalované 1) proto dle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. b) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Dovolatelka, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů řízení právo a žalobkyni ani druhé žalované v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. května 2007
JUDr. František Ištvánek, v. r.
předseda senátu