ECLI:CZ:NS:2007:28.CDO.144.2007.1
sp. zn. 28 Cdo 144/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a JUDr. Josefa Rakovského, ve věci žalobců: a/ L. V., b/ L. D., c/ A. D., všech zastoupených advokátem, proti žalované A. B. M. H., s. r. o., o stanovení výše nájmu, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 6 Nc 475/2003, o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 24. října 2005, č. j. 60 Co 208/2004-70, takto:
I. Dovolání žalobců se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně odmítl písemné podání žalobců ve smyslu ust. §43 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v platném znění (dále jen „o. s. ř.“) Zároveň rozhodl, že žalované se nepřiznává náhrada nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud odůvodnil toto své rozhodnutí tím, že soud prvního stupně správně posoudil skutečnost, že podání žalobců neobsahuje žalobní návrh ve smyslu ust. §79 odst. 1 o. s. ř., nevykazuje další náležitosti vyžadované zákonem (vylíčení rozhodných skutečností) a je celkově jak po stránce obsahové, tak i gramatické nesrozumitelné, útržkovité a nelze z něj dovodit vylíčení skutkového stavu pro posouzení všech skutečností podstatných pro rozhodnutí. Žalovaní přitom své podání neopravili ani nedoplnili, a to i přesto, že k tomu byli soudem prvního stupně vyzváni. Soud odvolací tak dospěl k závěru, že soud prvoinstanční postupoval věcně správně, když podání žalobců odmítl ve smyslu §43 odst. 2 o. s. ř., a usnesení soudu prvního stupně potvrdil na základě §219 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podali žalobci dne 28. února 2006 dovolání s tím, že podle nich žaloba náležitě vymezuje jejich požadavky. Zároveň vyjádřili svůj nesouhlas se závěry soudu odvolacího týkajících se nesrozumitelnosti a rozporuplnosti jejich podání. Podle žalobců „lze z podání dovodit, že by se mělo jednat o majetkovém nároku,“ a že nic nebránilo soudu I. stupně pokračovat v řízení.
Dovolací soud po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání není přípustné pro opožděnost.
Podle ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. může účastník podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
V daném případě však bylo zjištěno, že usnesení odvolacího soudu bylo poslednímu ze žalobců doručeno (fikce doručení) dne 27. prosince 2005, a to podle ust. §50b odst. 1 o. s. ř. a §50c odst. 4 o. s. ř. ve znění novely o. s. ř. provedené zák. č. 555/2004 Sb. Posledním dnem pro podání dovolání tak byl dle ust. §57 odst. 2 o. s. ř., 27. únor 2006. Jestliže žalobci předali dovolání k poštovní přepravě až dne 28. února 2006 (viz. č. l. 78), zmeškali zákonnou lhůtu uvedenou v cit. ust. §240 odst. 1 o. s. ř., ačkoliv o ní byli náležitě poučeni v usnesení odvolacího soudu. Dle ust. §240 odst. 2 o. s. ř. nelze zmeškání této lhůty prominout. Pozdní podání dovolání tak brání jeho věcnému projednání dovolacím soudem.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 o. s. ř. Žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů řízení právo a žalované v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. února 2007
JUDr. František Ištvánek, v. r.
předseda senátu