ECLI:CZ:NS:2007:28.CDO.1443.2007.1
sp. zn. 28 Cdo 1443/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Ludvík David, CSc., a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobce A. Š., s. r. o., zastoupeného advokátem, proti žalovanému P. f. Č. r., o určení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu pozemků, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 7 C 373/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 11. 2006, č. j. 22 Co 2307/2006-69, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se svým návrhem domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo uzavřít s žalobcem v žalobě konkrétně uvedenou smlouvu o převodu pozemku podle §11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o půdě). Svůj návrh odůvodnil nabytím restitučního nároku postoupením od oprávněné osoby.
Okresní soud v Českém Krumlově rozsudkem ze dne 28. 6. 2006, č. j. 7 C 373/2005-50, žalobu zamítl. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že žalobci postoupený restituční nárok na vydání náhradních pozemků zanikl podle §13 odst. 6 a 7 zákona o půdě, a čl. IV zákona č. 253/2003 Sb., ke dni 31. 12. 2005. Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 24. 11. 2006, č. j. 22 Co 2307/2006-69, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, když dospěl k závěru, že soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav věci a věc i správně právně posoudil.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání „ze všech důvodů uvedených v §241a o. s. ř., zejména pokud jde o odst. 2 písm. b) zmíněného ustanovení“. Dále žalobce uvedl, že „trvá plně na argumentaci uplatněné v žalobě“ a že „kromě argumentů uplatněných v předchozím řízení má za to, že postup žalovaného je diskriminující; v rozporu se zákony ČR a smlouvami, jimiž je ČR vázána“. Závěrem vyslovil právní názor podle kterého lze extenzivním výkladem ustanovení platného práva (tzv. restituční tečky), s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu, žalobě opírající se o postoupení restitučního nároku, vyhovět.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Dovolací soud zjistil, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, prostřednictvím advokáta, splňuje formální obsahové znaky obsažené v §241a odst. 1 o. s. ř. a opírá se o způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Dovolání není přípustné.
Protože v dané věci se odvolací soud ztotožnil s prvním rozhodnutím soudu prvního stupně, není dovolání podle §237 odst. 1 písm. a) ani b) o. s. ř. přípustné. Za této situace by dovolání bylo přípustné jen, pokud by dovolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.). O takové rozhodnutí se v dané věci nejedná, neboť odvolací soud v souladu s ustálenou judikaturou soudu (rozsudek ze dne 8. 11. 2006, sp. zn. 28 Cdo 2259/2006, usnesení ze dne 22. 2. 2007, sp. zn. 28 Cdo 167/2007, usnesení ze dne 19. 4. 2007, sp. zn. 28 Cdo 604/2007) potvrdil názor soudu prvního stupně o zániku práva postupníka podle ustanovení o restituční tečce - §13 odst. 6 a 7 zákona o půdě, a čl. VI zákona č. 253/2003 Sb.
Pro úplnost dovolací soud výslovně uvádí, že lhůta podle čl. VI zákona č. 253/2003 Sb., uplyne k 31. 12. 2005 bez ohledu na to, zda bylo právo uplatněno, ať už podáním soudní žaloby či jinak, a že ustanovení o restituční tečce byla již předmětem přezkumu Ústavního soudu i z pohledu postupníků a nebyla ve vztahu k nim zrušena, když naopak bylo výslovně konstatováno „postupníci si museli být vědomi nejen možných výhod, nýbrž i rizika takovéto cese…..pročež na jejich straně…nelze konstatovat rozpor…s ústavním principem ochrany oprávněné důvěry v právo…..případně rozpor s principem legitimního očekávání“ a tudíž představují platnou část českého právního řádu.
Zcela nad rámec odůvodnění svého rozhodnutí dovolací soud uvádí, že žalobce sice poukázal na nutnost prolomení restituční tečky s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem, nicméně aniž by současně uvedl jedinou takovou konkrétní skutečnost, dokládající zvláštní postavení žalobce v míře, která by vykazovala alespoň potenciál odůvodnit prolomení v jeho konkrétně určené situaci.
Z uvedených důvodů neshledal dovolací soud dovolání přípustným a podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. je odmítl.
Výrok o nákladech řízení se opírá o skutečnost, že žalovanému náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 14. června 2007
JUDr. Iva B r o ž o v á , v. r.
předsedkyně senátu