ECLI:CZ:NS:2007:28.CDO.1449.2006.1
sp. zn. 28 Cdo 1449/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobců a/ Z. V., b/ Z. V., oba zastoupeni advokátem, proti žalovanému m. U. H., zastoupenému advokátem, o vydání nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp.zn. 7 C 186/96, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 3. 11. 2005, č.j. 60 Co 217/2005-121, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému náklady dovolacího řízení ve výši 1.625,- Kč k rukám jeho zástupce, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně rozsudkem výše uvedeným potvrdil rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 11. 3. 2005, č.j. 7 C 186/96-85, kterým byla zamítnuta žaloba, podle níž by byl žalovaný povinen vydat žalobcům dům č.p. 611 postavený na parcele č. 802, dále parcelu č. 802 a zahradu parc. č. 90/8, vše zapsáno v katastru nemovitostí pro obec a k.ú. U. H. na LV č. 10001. Odvolací soud zrušil výrok o povinnosti žalobců k náhradě nákladů řízení ve výši 12.450,- Kč a v tomto rozsahu vrátil věc soudu prvého stupně k dalšímu řízení.
Odvolací soud se ztotožnil s právním názorem soudu prvého stupně, že podle §20 odst. 3 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, v případě uplatňování nároku na vydání majetku vyplývajícího ze zrušení výroku o trestu propadnutí majetku, propadnutí věci nebo zabrání věci, kde rozhodnutí o zrušení tohoto výroku nabude právní moci po účinnosti tohoto zákona, počne běžet lhůta k uplatnění nároku dnem, kdy se uvedený výrok stane pravomocným. Podle §5 odst. 2 téhož zákona vyzve oprávněná osoba povinnou osobu k vydání věci do šesti měsíců, jinak její nárok zanikne. Žalobci vyzvali k vydání věci žalovaného, a tedy uplatnili nárok podle zákona č. 87/1991 Sb., ovšem až po marném uplynutí této prekluzivní lhůty. Právní moc relevantního rozsudku Vrchního soudu v Praze, zrušujícího i trest propadnutí majetku, nastala dne 1. 11. 1993. Žalobci (Z. V. ml. je právní nástupce H. V., zemřelé během řízení) však uplatnili nárok výzvou žalovanému, účinnou dne 21. 12. 1995, tedy s podstatným odstupem po uplynutí šestiměsíční zákonné lhůty. Vzhledem k prekluzi proto jejich nárok zanikl (u soudu pak byl uplatněn ještě později, srov. §5 odst. 4 téhož zákona a jednoroční prekluzivní lhůtu tam uvedenou).
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, které opírali o otázku zásadního právního významu spatřovanou v tom, že výzva k vydání věci byla podána v otevřené lhůtě. Přestože došlo ke zrušení dřívějšího trestního rozsudku, pokračovalo dále trestní stíhání pro trestný čin daňového podvodu podle tehdejšího §148 trestního zákona; toto řízení bylo zastaveno až usnesením Policie ČR, Okresního úřadu vyšetřování, ze dne 19. 10. 1995. Lhůta k podání výzvy žalované tedy podle dovolatelů počala běžet až od tohoto data. Dovolatelé žádali, aby dovolací soud zrušil rozsudky obou nižších instancí a věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení.
K podanému dovolání že žalovaný písemně vyjádřil. Ztotožnil se se závěry obou nižších soudů a navrhl, aby dovolací soud dovolání jako neopodstatněné zamítl.
Nejvyšší soud zjistil, že žalobci, zastoupení advokátem, podali dovolání v zákonné lhůtě (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o. s. ř.). Žalobci dovozovali přípustnost dovolání z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o. s. ř. a uplatněný dovolací důvod, jenž by dovolací soud přezkoumal v případě pozitivního závěru o přípustnosti dovolání, bylo možné podřadit pod §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.
Podle §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem; při splnění některé z těchto podmínek je dovolání přípustné.
V posuzované věci byl žalobce Z. V. st. rehabilitován rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 11. 1993, sp. zn. 6 Tz 58/93 (téhož dne pravomocným). Tímto rozsudkem byl výslovně zrušen nejen výchozí rozsudek o odsouzení Z. V., vynesený Lidovým soudem v U. H. dne 2. 7. 1958, sp. zn. T 104/58, ale i všechna obsahově navazující rozhodnutí – tedy i tresty propadnutí majetku Z. V. a zabrání věci H. V. (u ní šlo o usnesení téhož Lidového soudu ohledně zbylé poloviny spoluvlastnického podílu ze dne 4. 12. 1958, sp. zn. Nt 177/58). Dnem 1. 11. 1993 počala běžet podle §20 odst. 3 a §5 odst. 2 zákona č. 87/1991 Sb. šestiměsíční prekluzivní lhůta k uplatnění nároku u žalovaného, která však – jak dovodil již odvolací soud – marně uplynula a nárok zanikl. Zbylá část trestní věci, u níž došlo později k zastavení trestního stíhání Z. V. st., již podle výslovného znění §20 odst. 3 nemohla vést k založení jiného rozhodného momentu pro počátek běhu lhůty k uplatnění nároku.
Nejvyšší soud dodává, že charakter lhůt podle §5 odst. 2, 4 zákona č. 87/1991 Sb. jako prekluzivních (propadných) byl – nehledě na výslovné znění zákona v případě §5 odst. 2 - takto opakovaně uznán rozhodnutími Ústavního soudu, zejména plenárním stanoviskem sp. zn. Pl. ÚS – st. 7/98 (Sbírka nálezů a usnesení ÚS sv. 12, č. 62, str. 496).
Nastolená právní otázka tedy není předmětem kontradikce judikatury, ta je také konstantní, a odvolací soud vyřešil tuto pro věc určující právní otázku v souladu s hmotným právem.
Dovolací soud proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. dovolání žalobců odmítl.
Žalovanému vzniklo podle §146 odst. 3 o. s. ř. a §243c odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, vzniklých podáním písemného vyjádření k dovolání. Za tento úkon náleží podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. (ve znění účinném do 1. 9. 2006, dovolací řízení bylo zahájeno před tímto datem) 6.200,- Kč (§8 písm. b/ cit. vyhl.), krácených dvakrát – za jediný úkon a odmítnutí dovolání (§14 odst. 1, §15, §18 odst. 1 cit. vyhl.). Tedy výsledek 1.550,- Kč plus 75,- Kč režijního paušálu rovná se 1.625,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 30. dubna 2007
JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.
předseda senátu