ECLI:CZ:NS:2007:28.CDO.1496.2007.2
sp. zn. 28 Cdo 1496/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., ve věci žalobkyně D. Č., zastoupené advokátem, proti žalované P. s. – S. Praha s.r.o., zastoupené advokátem, o určení trvání nájemního vztahu založeného smlouvou o nájmu nebytových prostor, vedené Obvodním soudem pro Prahu 10 pod sp. zn. 26 C 125/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 4. 2006, č.j. 22 Co 40/2006-60, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 4. 2006, č.j. 22 Co 40/2006-60, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 19. 10. 2005, č.j. 26 C 125/2005-43, se zrušují a věc se vrací obvodnímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 20. 4. 2006, č.j. 22 Co 40/2006-60, změnil odvoláním napadený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 (soud prvního stupně) ze dne 19. 10. 2005, č.j. 26 C 125/2005-43, tak, „že se žaloba s návrhem na určení, že nájemní vztah založený mezi účastníky smlouvou o pronájmu nebytových prostor ze dne 15. dubna 1999 nadále trvá, zamítá;“ současně rozhodl
o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 15. 4. 1999 smlouvu o nájmu v rozsudku specifikovaných nebytových prostor, zabýval se především platností výpovědi nájmu těchto prostor, kterou dal žalovaný žalobkyni dne 19. 1. 2005, dospěl k závěru, že tato výpověď je neplatná, a proto žalobě na určení, že nájemní vztah založený uvedenou smlouvou trvá, vyhověl. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně a dokazování doplnil rozhodnutím Obvodního úřadu městské části P. 10 ze dne
19. 4. 1999, zn. ŽO/012957/99/967/k, jímž byl žalované udělen souhlas k pronájmu nebytových prostor. Uvedl, že byl-li souhlas s pronájmem nebytových prostor udělen dne 19. 4. 1999, tedy čtyři dny po uzavření předmětné nájemní smlouvy, je taková smlouva právě pro absenci předchozího souhlasu správního orgánu podle §3 odst. 4 zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 302/1999 Sb. (dále jen „zák. č. 116/1990 Sb.“) absolutně neplatná pro rozpor se zákonem [§39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“)]. Za této situace odvolací soud shledal, že požadavek žalobkyně na určení, že nájemní vztah založený touto smlouvou nadále trvá, je neopodstatněný pro nedostatek naléhavého právního zájmu na takovém určení. „Je-li totiž,“ podle odvolacího soudu, „předmětná nájemní smlouva absolutně neplatná ze zákona (ex lege) a již od počátku (ex tunc), nemohly z ní vzniknout žádná subjektivní práva ani povinnosti (jde o právní úkon contra legem) a žalobkyně tak nemá – a ani v žádném případě nemůže mít – naléhavý právní zájem na určení trvání nájemního vztahu touto smlouvou založeného.“
Pravomocný rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), a jako dovolací důvod – posuzováno dle obsahu (§41 odst. 2 o.s.ř.) – uvádí, že řízení, jež napadenému rozhodnutí předcházelo, je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.) a že napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 o.s.ř.). Dovolatelka uvádí, že předmětná nájemní smlouva se v článku II.3 na udělený předchozí souhlas Obvodního úřadu městské části P. 10 výslovně odvolává a dokonce jej zmiňuje jako přílohu č. 5 smlouvy. Namítá, že odvolací soud nedostatečně posoudil dikci ustanovení §3 odst. 2 zák. č. 116/1990 Sb. platného v době uzavření smlouvy a vycházel pouze ze skutečnosti, že souhlas správního orgánu byl datován po podpisu nájemní smlouvy. Nezabýval se již (v duchu ustanovení §3 odst. 2 věty třetí citovaného zákona) okamžikem, kdy žádost o souhlas s pronájmem byla žalovanou podána, protože „pokud by tato žádost byla podána u Obvodního úřadu městské části P. 10 dříve než 15 dnů před podpisem nájemní smlouvy, platila by zákonná domněnka a pozdější souhlas Obvodního úřadu městské části P. 10 by byl právně irelevantní.“ Dovolatelka spatřuje vadu napadeného rozhodnutí i v tom, že „soud nerozhodl v rozporu s o.s.ř. o uvolnění jistoty ve výši 100.000,- Kč složené žalobkyní v souvislosti s návrhem na předběžné opatření, který byl podán současně se žalobou a kterému soud I. stupně vyhověl.“ Z těchto důvodů žalobkyně navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení; současně v souladu s ustanovením §243 o.s.ř. žádá o odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud posoudil dovolání podle §240 odst. 1, §241 a §241a odst. 1 o.s.ř. a shledal, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, včas, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatelka je zastoupena advokátem a jím bylo dovolání též sepsáno.
Návrh žalobkyně na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí dovolací soud neshledal důvodným a v souladu se svou ustálenou praxí o něm nerozhodoval samostatným usnesením.
V posuzovaném případě je dovolání podle §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. přípustné, neboť napadeným rozsudkem odvolacího soudu byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.
Podle §242 odst. 1 a 3 věty první o.s.ř. je dovolací soud vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich obsahovým vymezením. K vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř. (tzv. zmatečnostní vady), popř. k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je dovolací soud, je-li dovolání přípustné, povinen přihlédnout, i když nebyly v dovolání uplatněny (§242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Dovolací soud nejprve přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska případných vad řízení, které tomuto rozhodnutí předcházelo. V posuzované věci odvolací soud doplnil dokazování rozhodnutím Obvodního úřadu městské části P. 10 ze dne 19. 4. 1999, zn. ŽO/012957/99/967/k, na jehož základě dospěl ke skutkovému zjištění, že souhlas správního orgánu s pronájmem předmětných nebytových prostor byl žalované udělen dne 19.4.1999 (tj. čtyři dny po uzavření nájemní smlouvy), z čehož vyvodil, že předchozí souhlas příslušného orgánu nebyl dán a taková nájemní smlouva je podle §39 obč. zák. ve spojení s §3 odst. 4 zák. č. 116/1990 Sb. ve znění před novelou provedenou zákonem č. 302/1999 Sb. absolutně neplatná.
Podle §118a odst. 2 o.s.ř. má-li předseda senátu za to, že věc je možné po právní stránce posoudit jinak než podle účastníkova právního názoru, vyzve účastníka, aby v potřebném rozsahu doplnil vylíčení rozhodných skutečností; postupuje přitom obdobně podle odstavce 1.
Podle §219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. odvolací soud rozhodnutí (soudu prvního stupně) zruší, jestliže (mimo jiné) tu jsou takové vady, že řízení nemělo proběhnout pro nedostatek podmínek řízení nebo rozhodoval věcně nepříslušný soud nebo vyloučený soudce anebo soud nebyl správně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát, popřípadě i jiné vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava.
Jinou vadou řízení ve smyslu §219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. představuje rovněž nesplnění poučovací povinnosti soudu podle ustanovení §118a odst. 1, 2 a 3 o.s.ř., avšak jen tehdy jestliže potřeba uvést další tvrzení nebo důkazy vyplynula z odlišného právního názoru odvolacího soudu (srov. §213b odst. 2 o.s.ř.). Při splnění těchto předpokladů odvolací soud k této vadě přihlédne, i když nebyla uvedena v odvolání, neboť vždy měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a zákon odvolacímu soudu nedovoluje, aby sám zjednal nápravu, neboť by to v rozporu s §213b odst. 1 vedlo k uplatnění nových skutečností nebo nových důkazů, ačkoliv to §205a o.s.ř. neumožňuje. Protože poučovací povinnost podle §118a o.s.ř. je založena na objektivním principu, a není tedy významný důvod, proč ji soud prvního stupně nesplnil, došlo za řízení před soudem prvního stupně – objektivně vzato – k porušení
§118a o.s.ř., a uvedená vada řízení musí mít proto v tomto případě za následek zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně podle §219a odst. 1 o.s.ř. (srov. Občanský soudní řád. Komentář. 7. vydání, Praha C.H.Beck, 2006, II. díl, s. 1141 a 1166).
Jestliže tedy soud prvního stupně nepokládal za právně významnou otázku, zda příslušný orgán ve smyslu §3 odst. 2 zákona č. 116/1990 Sb. udělil předchozí souhlas k předmětné nájemní smlouvě a v důsledku tohoto svého právního názoru nevyzval žalobkyni podle §118a odst. 2 o.s.ř., aby tvrdila a prokázala v dovolání namítanou skutečnost, že žádost o souhlas s pronájmem byla podána více než patnáct dní před uzavřením smlouvy (tedy skutečnost významnou z hlediska uplatnění zákonné domněnky udělení souhlasu dle §3 odst. 2 věty třetí zák. č. 116/1990 Sb.) a nepoučil ji o následcích nesplnění takové výzvy, a jestliže odvolací soud pokládal toto zjištění z hlediska svého právního názoru za významné, avšak nezrušil rozhodnutí soudu prvního stupně a neodstranil tak vadu, jíž bylo řízení postiženo, sám rovněž zatížil řízení vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Za této situace dovolací soud (aniž by se zabýval ostatními námitkami podřaditelnými dovolacím důvodům podle §241a odst. 2 písm. a/, resp. §241a odst. 3 o.s.ř.) rozhodnutí odvolacího soudu i rozhodnutí soudu prvního stupně podle §243b odst. 2 věty za středníkem a §243b odst. 3 věty druhé o.s.ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci nového rozhodnutí o věci (§243 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. dubna 2007
JUDr. Robert W a l t r, v. r.
předseda senátu