ECLI:CZ:NS:2007:28.CDO.2023.2006.1
sp. zn. 28 Cdo 2023/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., v právní věci žalobce M. L., zastoupeného advokátem, proti žalovanému Pozemkovému fondu ČR, o povinnosti uzavřít smlouvu o převodu pozemku, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 18 C 235/2005, k dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21.2.2006, čj. 28 Co 58/2006-68, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Mladé Boleslavi zamítl rozsudkem ze dne 19.10.2005, čj. 18 C 235/2005-53, návrh žalobce, aby žalovaný byl uznán povinným uzavřít s ním smlouvu o převodu pozemků č. 236/64 a č. 1190/1 v katastrálním území M. B. Žalobce opíral svůj nárok o ustanovení §11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“), s tím, že nárok na náhradní pozemky získal převodem od oprávněných osob, jímž nemohly být vydány jejich původní pozemky. Okresní soud zamítl žalobu s odůvodněním, že nelze žalovat na převod konkrétních náhradních pozemků, protože by tím byla narušena práva ostatních osob, vyplývající ze zákona č. 95/1999 Sb. Žalovaný je povinen dodržet postup podle uvedeného zákona, zveřejnit zamýšlený převod pozemku a oznámení o tom vyvěsit na úřední desce obecního úřadu. Soud ostatně byl toho názoru, že soudní rozhodnutí o povinnosti převést náhradní pozemek by vedlo k neřešitelným situacím ve vztahu k jiným oprávněným osobám a jimi uplatněným nárokům a žalobě nelze proto již z tohoto důvodu vyhovět.
Na základě odvolání žalobce přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvolacím řízení Krajský soud v Praze, který rozsudkem ze dne 21.2.2006, čj. 28 Co 58/2006-68, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Neztotožnil se sice s jeho právním závěrem, že žaloba na poskytnutí náhradního pozemku nemůže být úspěšně podána, a poukázal na nález Ústavního soudu sp.zn. III.ÚS 495/02. Uzavřel však, že žalobě nemůže být vyhověno s ohledem na ustanovení §13 odst. 6 a 7 zákona o půdě, a následného rozhodnutí pléna Ústavního soudu zn. Pl.ÚS 6/05, vyhlášeného dne 20.12.2005, podle něhož právo žalobce jako postupníka (nikoli tedy původně oprávněné osoby), na převod náhradních pozemků zaniklo ke dni 31.12.2005. Zamítavý rozsudek proto potvrdil z tohoto důvodu.
Žalobce podal proti rozsudku odvolacího soudu včasné dovolání, jež splňuje formální náležitosti stanovené občanským soudním řádem, dovolací soud je však neshledal přípustným.
Dovolatel přisuzuje rozsudku odvolacího soudu zásadní význam po právní stránce s odůvodněním, že odvolací soud řeší otázku, která dosud dovolacím soudem nebyla řešena, případně je soudy řešena rozdílně, takže dovolání je podle něj přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Argumenty dovolatele však směřují proti právním závěrům soudu prvního stupně, jež odvolací soud nepřevzal, a vyšel z jiného právního závěru, totiž že žalobě nelze vyhovět pro zánik práva postupníka na převod náhradních pozemků, k němuž v době rozhodování odvolacího soudu již došlo.
Dovolací soud proto dospěl k závěru, že důvody uplatněné dovolatelem nesměřují proti právnímu závěru odvolacího soudu, který je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, jenž se danou problematikou již zabýval v rozsudku ze dne 28.11.2006, sp.zn. 28 Cdo 2259/2006, a ani v následné judikatuře neshledal důvod pro jiný právní závěr. Rozsudek odvolacího soudu proto neshledal po právní stránce jako zásadně významný.
Dovolání proto bylo odmítnuto pro nepřípustnost podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o.s.ř.
Výrok o nákladech řízení je dán tím, že žalovanému, který by podle výsledku řízení měl nárok na náhradu jeho nákladů, prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. června 2007
JUDr. Josef Rakovský
předseda senátu