ECLI:CZ:NS:2007:28.CDO.2054.2007.1
sp. zn. 28 Cdo 2054/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Františka Ištvánka o dovolání a. s. Č. S. A. D. O., zastoupené advokátkou, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci z 21. 12. 2006, sp. zn. 40 Co 785/2005, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 12 C 196/95 (žalobce V. W., zastoupeného advokátem, proti žalované Č. S. A. D. , a. s., zastoupené advokátkou, a žalované České republice – Ministerstvu financí ČR, o uzavření dohody o vydání nemovitostí), takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
Okresní soud v Olomouci usnesením z 2. 5. 2005, č. j. 12 C 196/95-163, rozhodl, že v řízení o žalobě (podané u soudu 30. 3. 1992) o uzavření dohody mezi žalobcem a žalovanou akciovou společností o vydání nemovitostí (pozemku parc. č. 128/3 o výměře 263 m2, zapsaného na listu č. 69 pro katastrální území H. /obec O./ u Katastrálního úřadu v O.) bude jako s procesním nástupcem žalovaného pokračováno s Fondem národního majetku České republiky. V odůvodnění tohoto usnesení soudu prvního stupně bylo uvedeno, že „v průběhu řízení zanikla původní žalovaný – Č. a. d., státní podnik, O.“ a že se soud „zabýval otázkou právního nástupnictví po zaniklém žalovaném dospěl k závěru, že jím je podle ustanovení §11 odst. 1 a 2 zákona č. 92/1991 Sb. Fond národního majetku České republiky“.
O odvoláních žalované akciové společnosti i Fondu národního majetku proti uvedenému usnesení soudu prvního stupně bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci z 21. 12. 2006, sp. zn. 40 Co 785/2005. Tímto usnesením odvolacího soudu bylo usnesení soudu prvního stupně změněno tak, že „řízení bude na straně žalované pokračováno s Českou republikou, zastoupenou Ministerstvem financí, jako organizační složkou státu“.
V odůvodnění usnesení odvolacího soudu bylo uvedeno, že tento soud po přezkoumání odvoláním napadeného usnesení soudu prvního stupně i po přezkoumání řízení, které vydání usnesení předcházelo (s poukazem na ustanovení §206, §212 a §212a odst. 1 a 5 občanského soudního řádu) „dospěl k závěru, že usnesení soudu prvního stupně je nutno změnit“. Odvolací soud byl toho názoru, že při posuzování procesního nástupnictví ve smyslu ustanovení §107 občanského soudního řádu je podstatné, zda zanikl dosavadní účastník řízení, a nikoli to, ke komu podle hmotného práva má (nebo měl) účastník řízení právní vztah, z něhož v řízení uplatňuje nárok.
Odvolací soud poukazoval na to, že právním důvodem žaloby žalobce je tu restituční nárok žalobce podle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích; touto žalobou se žalobce domáhá uložení povinnosti žalovanému uzavřít s ním dohodu o vydání pozemku parc. č. 128/3 v katastrálním území H., obec O., který podle žalobce přešel na stát v rozhodném období (25. 2. 1948 – 1. 1. 1990) způsobem uvedeným v §6 zákona č. 87/1991 Sb. Odvolací soud k tomu uváděl, že o žalobě žalobce nebylo v daném případě soudem rozhodnuto ke dni schválení privatizačního projektu a žalobcem uplatněný nárok nebyl tedy zamítnut. Odvolací soud z ustanovení §3 odst. 2 zákona č. 92/1991 Sb dovozoval, že byla-li ohledně uvedeného pozemku uplatněna výzva podle ustanovení §5 zákona č. 87/1991 Sb v době od nabytí účinnosti tohoto zákona v časovém rozmezí do 1. 10. 1991 a o tomto restitučním nároku nebylo soudem negativně rozhodnuto, nemělo vůbec k privatizaci takového majetku dojít, protože je vyloučen z privatizace (§1 odst. 3, §3 a §47 zákona č. 92/1991 Sb.) a je nerozhodné, zda věc byla uvedena ve schváleném privatizačním projektu.
Odvolací soud dále poukazoval na to, že žalobce podal výzvu k vydání sporného pozemku dne 26. 9. 1991, tedy včas, u Č. S. A. D., státního podniku, O. a včas byla i podána dne 30. 3. 1992 žaloba žalobce u soudu. Nárok na vydání pozemku tu byl proto uplatněn dříve, než bylo rozhodnuto o privatizaci státního podniku Č. S. A. D. O.. Majetek podniku tu přešel na Fond národního majetku ČR podle ustanovení §11 odst. 1 a §3 zákona č. 92/1991 Sb. a v rozporu s ustanovením §3 odst. 2 tohoto zákona byl do privatizovaného majetku zahrnut i pozemek, nárokovaný žalobcem podle zákona č. 87/1991 Sb. Odvolací soud z toho dovozoval, že „převod pozemku na akciovou společnost Č. S. A. D. O. na základě privatizace je z hlediska §8 zákona č. 87/1991 Sb. neplatný; Fond národního majetku ČR byl proto procesním nástupcem státního podniku Č. S. A. D. O., který zanikl bez likvidace“.
Odvolací soud posléze poukazoval na to, že v průběhu odvolacího řízení Fond národního majetku ČR ke dni 1. 1. 2006 zanikl a jeho právním nástupcem se podle zákona č. 178/2005, po zrušení Fondu národního majetku ČR a o působnosti Ministerstva financí při privatizaci majetku České republiky, stala Česká republika Ministerstvo financí, jako organizační složka státu. Podle ustanovení §1 odst. 2 zákona č. 178/2005 přechází veškerý majetek Fondu národního majetku ČR na stát; dnes zrušení tohoto fondu vstupuje stát do všech práv a povinností fondu u právních vztahů včetně práv a povinností z pracovně právních vztahů, jehož účastníkem byl fond. Podle ustanovení §2 zákona č. 178/2005 Sb. působnost fondu přechází na ministerstvo financí ČR, jemuž náleží hospodaření s majetkem, který na stát přešel podle §1 odst. 2 téhož zákona; v právních vztazích, do nichž vstoupil stát podle §1 odst. 2 citovaného zákona, jedná jménem státu Ministerstvo financí. odvolací soud měl i za to, že z obsahu spisu v této právní věci nevyplývá, že by se tu ve smyslu ustanovení §6 odst. 1 zákona č. 201/2002 Sb. dohodl Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových s Ministerstvem financí, jako s organizační složkou státu, že bude jednat v řízení před soudem ve věcech týkajících se tohoto majetku namísto Ministerstva financí.
Z uvedených důvodů odvolací soud změnil odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně tak, že v tomto řízení bude na straně žalovaného pokračováno s Českou republikou, zastupovanou ministerstvem financí, jako organizační složkou státu.
Usnesení odvolacího soudu bylo dne 13. 2. 2007 doručeno advokátce, která žalovanou akciovou společnost v řízení zastupovala, a dovolání bylo dne 13. 4. 2007 podáno u Okresního soudu v Olomouci, tedy ve lhůtě stanovené v §240 odst. 1 občanského soudního řádu.
Dovolávající se akciová společnost navrhovala, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu z 21. 12. 2006 (sp. zn. 40 Co 785/2005 Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci) i usnesení soudu prvního stupně z 2. 5. 2005 (č. j. 12 C 196/95-163 Okresního soudu v Olomouci) a aby věc byla vrácena k dalším řízení s tím, že v řízení bude nadále pokračováno s akciovou společností Č. S. A. D. O., jako s procesním nástupcem bývalého státního podniku Č. S. A. D. O.
Dovolávající se akciová společnost má za to, že je její dovolání přípustné a co do dovolacího důvodu uplatňovala, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatelka zdůrazňovala, že ustanovení §3 odst. 2 zákona č. 92/1991 Sb. je tu odvolacím soudem nesprávně vykládáno tak, že u zamítnutí restitučního nároku tu musí jít o zamítnutí soudem, což však z uvedeného ustanovení nevyplývá. Dovolatelka má naopak za to, že postačující je tu skutečnost, že nárok byl zamítnut bývalým státním podnikem Č. S. A. D. O. jako povinnou osobou, vůči níž byla dne 28. 3. 1992 podána žaloba o uzavření dohody o vydání nemovitosti; za procesního nástupce tu má být proto považována ta akciová společnost, na kterou přešlo vlastnictví sporné nemovitosti. Dovolatelka pokládá za nesprávný názor odvolacího soudu, že totiž podle §8 zákona č. 87/1991 Sb., je tu odvolacím soudem považován za neplatný převod majetku na akciovou společnost Č. S. A. D. O., i když takový právní závěr z uvedeného ustanovení zákona č. 87/1991 Sb. nelze dovodit.
Ještě po podání dovolání dovolatelky ze strany Č. S. A. D. a. s., O. (které bylo předloženo dovolacímu soudu k rozhodnutí o dovolání dne 9. 5. 2007) došlo u Okresního soudu v Olomouci k vydání usnesení z 27. 3. 2007, čj. 12 C 196/95-212, jímž připustil „přistoupení dalšího účastníka na straně žalované, a to Č. S. A. D. O., a. s., se sídlem v O. k návrhu žalobce učiněnému podáním ze dne 13. 3. 2007 ve spojení s podáním do protokolu dne 27. 3. 2007“. Týmž usnesením soud prvního stupně připustil „změnu návrhu na zahájení řízení, učiněnou žalobcem podáním ze dne 13. 3. 2007 ve spojení s podáním do protokolu dne 27. 3. 2007“. Žalobce V. W. v této úpravě žalobního návrhu označil jako žalované v této právní věci (sp. zn. 12C 196/95 Okresního soudu v Olomouci): 1. Českou republiku, zastoupenou ministerstvem financí, a 2. Č. S. A. D., a. s., O.
Přípustnost dovolání dovolatelky – akciové společnosti O. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci z 21. 12. 2006, sp. zn. 40 Co 785/2005 (vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 12 C 196/95) bylo tu možné posoudit podle ustanovení §239 odst. 2 písm. b/ občanského soudního řádu. Podle tohoto ustanovení je přípustné dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka řízení. Ve smyslu tohoto ustanovení bylo tedy třeba považovat dovolání dovolávající se akciové společnosti za přípustné.
Dovolání dovolávající se akciové společnosti se týkalo rozhodnutí odvolacího soudu týkajícího se právního nároku podle zákona č. 87/1991 Sb., souvisejícího s privatizací provedenou podle zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby.
K výkladu této právní problematiky bylo již ve stanovisku uveřejněném pod č. 34/1993 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek vydávané Nejvyšším soudem, upozorněno na to, že „podle ustanovení §3 odst. 2 zákona č. 92/1991 Sb. může být majetek, na jehož vydání mohl vzniknout nárok fyzické osoby podle zvláštních předpisů (tedy zejména podle ustanovení zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích), použit podle zákona č. 92/1991 Sb. pouze v případech, když tyto nároky nebyly uplatněny ve stanovené lhůtě nebo byly zamítnuty. V §4 zákona č. 92/1991 Sb., je dále stanoveno, že majetek státu nemůže být převáděn podle tohoto zákona ani tehdy, byl-li navržen nebo zařazen do převodu na jiné právnické nebo fyzické osoby podle zvláštních předpisů (srov. zejména zákon č. 427/1990 Sb. ve znění zákonů č. 541/1990 Sb. a č. 429/1991 Sb.), dokud není rozhodnuto, že se podle těchto předpisů nezařazuje do seznamu provozních jednotek určených k převodu nebo že byl z toho seznamu vyloučen“.
Je tedy na místě přisvědčit názoru, že v daném případě nemělo vůbec k privatizaci majetku (uvedeného v žalobě žalobce) dojít, když tu šlo o majetek vyloučený z privatizace podle zákona č. 92/1991 Sb. (ve znění pozdějších předpisů, zejména zákona č. 92/1991 Sb.). Pozemek parc. č. 128/3 v katastrálním území H. byl v daném případě uveden ve schváleném privatizačním projektu a přešel tedy po schválení projektu na Fond národního majetku ve smyslu ustanovení §11 odst. 1 a 3 zákona č. 92/1991 Sb.; tento fond je tu proto nástupcem státního podniku Č. S. A. D. O. , který ve smyslu uvedených ustanovení zákona č. 92/1991 Sb. zanikl bez likvidace.
Důvodně však odvolací soud poukazoval na to, že Fond národního majetku podle zákona č. 178/2005 Sb. zanikl ke dni 1. 1. 2006 a veškerý majetek fondu přešel dnem jeho zrušení na stát; podle ustanovení §2 zákona č. 178/2005, přešla působnost zrušeného Fondu národního majetku na Ministerstvo financí ČR, kterému tu náleží hospodařit s majetkem, jenž přešel na stát podle ustanovení §1 odst. 2 zákona č. 178/2005 Sb.
Za těchto uvedených okolností nemohl dovolací soud dospět přesvědčivě k závěru, že dovoláním dovolávající se akciová společnost napadené usnesení odvolacího soudu spočívá ne nesprávném právním posouzení věci (srov. §241a odst. 2 písm. b/ občanského soudního řádu) - že tedy by šlo o rozhodnutí nesprávné, jak to má na zřeteli ustanovení §243b odst. 2 občanského soudního řádu. I z hlediska dalšího procesního postupu v této právní věci umožňuje dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu takový další průběh řízení, v němž může být plně objasněna věcná pasívní legitimace subjektů, jichž se týká uskutečněná privatizace státního podniku (a to i s přihlédnutím ke změně právních předpisů ohledně národního majetku), jak se tohoto domáhá žalobce a jak na to reagoval soud prvního stupně už v následujícím usnesení z 27. 3. 2007, čj. 12C 196/95-212, které podle obsahu spisu soudu prvního stupně nebylo zřejmě napadeno odvoláním ze strany některého z účastníků řízení.
Přikročil proto dovolací soud svým usnesením k zamítnutí dovolání proti usnesení odvolacího soudu z 21. 12. 2006 (sp. zn. 40 Co 785/2005 Krajského soudu v Olomouci), a to podle ustanovení §243b odst. 2 a odst. 6 občanského soudního řádu.
Dovolávající se akciová společnost nebyla v řízení o dovolání úspěšná a ostatním účastníkům řízení nevznikly v řízení o dovolání náklady řízení.
Proti tomu usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 18. července 2007
JUDr. Josef R a k o v s k ý , v. r.
předseda senátu