ECLI:CZ:NS:2007:28.CDO.2111.2006.1
sp. zn. 28 Cdo 2111/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Františka Ištvánka, v právní věci žalobců a) J. Č., b) M. Š., c) M. Ř., d) E. Ř., e) J. H., a f) H. P., všech zastoupených advokátem, za účasti 1) Ú. p. z. s. v. v. m., 2) P. f. Č. r., 3) M. H. K., a 4) Z. o. Č. z. s. „R. m.“, o určení vlastnictví podle páté části o. s. ř., vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 11 C 284/2004, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 3. 2006, čj. 30 Co 7/2005-178, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V řízení podle páté části občanského soudního řádu (o. s. ř.) napadli žalobci správnost rozhodnutí - Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu H. K. ze dne 12. 10. 2004, sp. zn. PÚHK - 237/379/Mu-3, v části kterou nebylo vyhověno jejich návrhu na vydání poloviny zemědělských nemovitostí v M., v rozhodnutí blíže specifikovaných. Pozemkový úřad dovodil, že k přechodu vlastnictví k uvedené polovině nemovitostí, jejichž původní vlastnicí byla M. Č., nedošlo žádným ze způsobů uvedených v §6 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, (dále jen „zákon o půdě“).
Žalobci napadali správnost závěrů pozemkového úřadu, a tvrdili, že k přechodu uvedených nemovitostí na stát došlo v důsledku persekuce státních orgánů a postupu, porušujícího obecně uznávaná lidská práva a svobody, tedy podle §6 odst. 1 písm. r) zákona o půdě. Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 30. 8. 2005, čj. 11 C 284/2005-146, (správně 11 C 284/2004-146), žalobu zamítl s odůvodněním, že uvedený majetek přešel na stát na základě rozhodnutí o konfiskaci, vydaného Okresním národním výborem v H. K. dne 7. 2. 1948, čj. 34.146/48, na základě §1 odst. 4 dekretu presidenta republiky č. 108/1945 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku ... , přičemž důvodem konfiskace byla okolnost, že M. Č. byla nálezem trestní komise Okresního národního výboru v H. K. ze dne 7. 11 .1946 , potvrzeného částečně v odvolacím řízení trestní komisí Krajského národního výboru v H. K. ze dne 2. 9. 1949, uznána vinnou tím, že se provinila proti národní cti svým postupem a jednáním v době německé okupace podle §1 odst. 1 dekretu č. 138/1945 Sb., o trestání některých provinění proti národní cti. Konfiskační řízení proběhlo podle závěrů soudu prvního stupně řádně a nelze je hodnotit jako politickou persekuci podle §6 odst. 1 písm. r) zákona o půdě.
Krajský soud v Hradci Králové shora uvedeným rozsudkem potvrdil v odvolacím řízení rozsudek soudu prvního stupně, když shledal správnými jeho skutková zjištění i právní závěry. Uzavřel, že konfiskaci majetku dle některého z dekretů prezidenta republiky vydaných v roce 1945 nelze považovat za restituční důvod, pokud nešlo o akt politické restituce po 25. února 1948. K tomu v dané věci nedošlo, protože původní vlastnice M. Č., jíž byl majetek konfiskován, byla již 7. 11. 1946 odsouzena za provinění proti národní cti podle dekretu prezidenta republiky č. 135/1945 Sb., a následně bylo o konfiskaci jejího majetku rozhodnuto 7. 2. 1948. Na základě jejího odvolání trestní komise KNV rozhodla 2. 9. 1948 tak, že částečně ji zprostila viny, jinak prvostupňové rozhodnutí potvrdila. Následně byla potvrzena i konfiskace jejího majetku rozhodnutím z 3. 1. 1950. Konfiskace proběhla řádně a věcnou správnost rozhodnutí o konfiskaci nemůže soud přezkoumávat.
Žalobci podali proti rozsudku včasné dovolání, jež splňuje formální náležitosti stanovené zákonem. Přípustnost dovolání opírají o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř, protože rozsudek odvolacího soudu má podle jejich názoru zásadní význam po právní stránce. Odvolací soud považuje zneužití ústavních dekretů č. 12/1945 Sb. nebo č. 108/1945 Sb. za restituční důvod jen v případech, kdy nebyly splněny podmínky pro konfiskaci majetku. S tímto právním názorem se dovolatelé ztotožňují, nikoli s dalším hodnocením, které se týkalo konkrétního počínání M. Č., jež vedlo k jejímu trestnímu odsouzení. Poukazují na svá dřívější podání, v nichž vyjadřují, co vedlo k nepřátelskému postoji příslušných místních orgánů k celé rodině, a na rozhodnutí pozemkového úřadu, který konstatoval, že manželé Č. v době německé okupace s Němci nespolupracovali a nijak se neprovinili, a že dokonce rada MNV v H. K. 28. 6. 1948 sdělila akčnímu výboru Národní fronty v M., že neshledala důvody pro zavedení národní správy a vyvlastnění majetku. To vše vede dle názoru dovolatelů k jednoznačnému závěru, že šlo o politickou persekuci či postup porušující obecně uznávaná lidská práva. Dovolatelé navrhli, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Současně navrhli odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
Účastník ad 1) ve svém vyjádření k dovolání v prvé řadě namítl absenci důvodů pro podání dovolání dle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Ve věci pak odkazuje na správný závěr odvolacího soudu, že není dán restituční důvod pro vydání nemovitostí žalobcům, a to ani podle §6 odst. 1 písm. r) zákona o půdě. Navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto.
Účastník ad 2) se k dovolání nevyjádřil.
Účastník ad 3) vyslovil názor, že dovolání není přípustné, protože napadené rozhodnutí nemá po právní stránce zásadní význam, neboť se jedná o problematiku, která byla již opakovaně v rozhodnutích Nejvyššího soudu řešena. Navíc považuje rozhodnutí soudů obou stupňů za správná.
Účastník ad 4) se ztotožnil se závěry soudů obou stupňů a navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto.
Dovolací soud vyšel při posuzování přípustnosti dovolání z toho, že napadeným rozsudkem odvolacího soudu byl potvrzen prvý rozsudek soudu prvního stupně v této věci a dovolání není proto přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) nebo b) o. s. ř. Právní závěr odvolacího soudu o tom, že není dán žádný z restitučních důvodů podle §6 odst. 1 o půdě považuje za odpovídající běžné judikatuře i hmotnému právu za situace, kdy nebylo zjištěno, že by po 25. 2. 1948 došlo ve vztahu k původní vlastnici ideální poloviny předmětných nemovitostí M. Č. k persekuci nebo postupu porušujícímu obecně uznávaná lidská práva - naopak rozhodnutí vydané po tomto datu v trestním řízení bylo pro M. Č. příznivější. Navíc byla tato konkrétní situace již jednou předmětem přezkumu v dovolacím řízení, a to ve věci sp. zn. 3 Cdon 676/96. Rozsudkem ze dne 13. 11. 1997 totiž zamítl Nejvyšší soud dovolání žalobců proti rozsudku odvolacího soudu vydanému ve věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 C 111/92, a mj. vyslovil, že nelze než dovodit, že uvedená rozhodnutí nebyla ve vztahu k právním předchůdcům žalobců důsledkem politické persekuce a ani postupu porušujícího obecně uznávaná lidská práva a svobody.
Poněvadž tedy v rámci dovolacího řízení, byť v jiné věci, byla již otázka, nastolená dovolateli, řešena, a rozsudek odvolacího soudu je s tímto řešením v souladu, neshledal dovolací soud v projednávané věci, že rozsudek odvolacího soudu má pro právní stránce zásadní význam, a dospěl k závěru, že dovolání není ani podle §237 odst.1 písm. c) o. s. ř. přípustné.
Dovolání proto muselo být podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítnuto.
Vzhledem k výsledku dovolacího řízení soud zvlášť již nerozhodoval o návrhu na odložení vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu.
Výrok o nákladech dovolacího řízení je dán tím, že účastníkům, kteří by s ohledem na výsledek dovolacího řízení měli nárok na náhradu jeho nákladů, prokazatelné náklady řízení nevznikly (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. července 2007
JUDr. Josef R a k o v s k ý , v. r.
předseda senátu