ECLI:CZ:NS:2007:28.CDO.2241.2006.1
sp. zn. 28 Cdo 2241/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyň a) L. Š., b) H. Ch., a c) J. V., proti žalovanému městu N. J., zastoupenému advokátem, o vydání pozemku, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 14 C 123/2003, o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 3. 2006, č. j. 57 Co 135/2006-186, takto:
I. Dovolání žalobců se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Ostravě výše identifikovaným bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 1. 12. 2005, č. j. 14 C 123/2003-179, kterým bylo zastaveno odvolací řízení, vyvolané odvoláním žalobců proti zamítavému rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ve věci samé ze dne 15. 6. 2005. Žádnému z účastníků řízení před odvolacím soudem nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení.
Důvodem zastavení odvolacího řízení byla skutečnost, že žalobci, kteří nebyli ke své žádosti osvobozeni od placení soudních poplatků (viz pravomocné usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 10. 2005), nezaplatili podle §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. soudní poplatek z odvolání, a to ani po výzvě soudu.
Na usnesení odvolacího soudu reagovali všichni žalobci nesouhlasným podáním, došlým odvolacímu soudu bezprostředně po vydání napadeného usnesení. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací posoudil vzniklý procesní stav tak, že obsahově jde o dovolání žalobců proti jeho potvrzujícímu usnesení o zastavení odvolacího řízení, a postoupil věc k dalšímu řízení Nejvyššímu soudu.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud při vědomí toho, že jde o jediný zbylý potenciální prostředek ochrany práv účastníků před obecnými soudy, jakož i v souladu s obsahem podání žalobců (§243c odst. 1, §41 odst. 2 o. s. ř.), rozhodl podání žalobců projednat v rámci řízení o mimořádném opravném prostředku, tedy jako dovolání.
V posuzované věci však dovolání není přípustné.
Tento závěr vyplývá, a to beze vší pochybnosti, již ze samotného znění právní úpravy dovolání v občanském soudním řádu. Dovolání je jako mimořádný prostředek ochrany procesních práv účastníků přípustné – jde-li o dovolání proti rozhodnutí soudu o zastavení řízení – jen v případech, jež jsou vypočteny v §239 o. s. ř. Možnost dovolání účastníka proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení, však citované ustanovení občanského soudního řádu připouští jen v případech tamtéž výslovně uvedených; jde podle odst. 2 citovaného ustanovení o zastavení řízení pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení (písm. a/), nebo o zastavení řízení vyvolané procesními změnami v osobách účastníků (písm. b/). Nikoli tedy o zastavení řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku.
Nejvyšší soud ostatně již ve svém usnesení ze dne 30. 10. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1897/2002, judikoval, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu, potvrzujícímu usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku (tehdy poplatku za podání návrhu resp. žaloby), není přípustné.
Dovolací soud proto dovolání žalobců podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
Žalované straně nevznikly v dovolacím řízení žádné náklady.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 20. února 2007
JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.
předseda senátu