ECLI:CZ:NS:2007:28.CDO.2249.2006.1
sp. zn. 28 Cdo 2249/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobců a) L. Š., b) H. Ch., c) J. V., všichni zastoupení advokátkou, proti žalovaným 1) M. N. J., 2) Č. r., zastoupená Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, 3) B. d. o. M., o návrhu žalobců na obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 16 C 41/2001, o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 1. 2003, č. j. 8 Co 3/2003-50, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě usnesením výše označeným potvrdil usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 26. 11. 2002, č. j. 16 C 41/2001-37, kterým bylo zastaveno řízení o návrhu na obnovu řízení, v němž Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 21. 2. 1995, č. j. 22 Ca 445/94-31, potvrdil rozhodnutí Okresního úřadu N. J., pozemkového úřadu, ze dne 2. 6. 1994, č. j. PÚ/6899/92/Kra – 202, ve kterém úřad rozhodl, že žalobci nejsou vlastníky nemovitostí označených ve výroku rozhodnutí v k. ú. N. J., D. P., a že za tyto nemovitosti nepřísluší ani náhrada.
Odvolací soud dospěl stejně jako soud prvního stupně k závěru, že podmínky řízení podle §244 a násl. občanského soudního řádu (dále „o. s. ř.“) nejsou dány; právní úprava opravných prostředků proti rozhodnutím správních orgánů (část pátá, hlava třetí, §250s o. s. ř.) návrh na obnovu řízení jako mimořádný opravný prostředek nepřipouští (vznikl tedy neodstranitelný nedostatek podmínky řízení podle §104 odst. 1 o. s. ř.).
Žalobci podali proti usnesení odvolacího soudu dovolání. Vytýkali soudům nižších instancí nesprávné právní posouzení věci (postup při vyvlastňovacím řízení) včetně toho, že v řízení před okresním soudem rozhodovala soudkyně, která dříve spolurozhodovala v řízení o vyvlastnění předmětných pozemků. Dovolatelé se domáhali, aby dovolací soud rozhodnutí soudů nižších instancí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.
Nejvyšší soud zjistil, že žalobci, zastoupení advokátkou, podali dovolání v zákonné lhůtě (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o. s. ř.). Žalobci dovozovali přípustnost dovolání z ustanovení §238 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. a důvodnost z ustanovení §241a odst. 2 písm. b/, odst. 3 o. s. ř.
Dovolání však není přípustné.
Ve věci návrhu žalobců na obnovu řízení se rozhodovalo – u soudu prvního stupně před datem 31. 12. 2002 – ještě podle toho znění o. s. ř., které upravovalo postup soudu při rozhodování o opravných prostředcích proti rozhodnutím správních orgánů (část pátá hlava třetí o. s. ř., §250l a násl.). Podle těchto ustanovení bylo také řízení dokončeno před odvolacím soudem; pro věc stále platilo ustanovení §250s o. s. ř., podle jehož odst. 1 nebyly proti rozhodnutí soudu (zde Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 2. 1995, č. j. 22 Ca 445/94-3) přípustné opravné prostředky, nestanoví-li zákon jinak (a návrh na obnovu řízení tam uveden nebyl).
Z posledně řečeného vyplývá, že nebyla-li v těchto řízeních povolena obnova řízení, tím méně bylo možné – bez výslovného zmocnění zákona – dovodit přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se potvrzuje usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení ve věci „připuštění“ obnovy řízení, požadované žalobci.
Závěr o nepřípustnosti dovolání v této věci lze opřít i o přechodné ustanovení zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního („s. ř. s.“), a sice o §129 odst. 2 s. ř. s. Podle tohoto ustanovení se řízení podle části páté hlavy třetí o. s. ř. dokončí podle dosavadních předpisů i v případě, že opravný prostředek proti rozhodnutí správního orgánu byl podán do 31. 12. 2002 (do data skončení účinnosti dosavadní úpravy soudního přezkumu rozhodování správních orgánů), i když o něm soud dosud nerozhodl. Tím spíše je tedy třeba postupovat podle o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2002, jestliže soud již rozhodl (zde rozhodl soud prvního stupně ve věci návrhu na obnovu řízení již dne 26. 11. 2002).
Za nových podmínek právní úpravy řízení ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem (část pátá o. s. ř. ve znění zůstavším po 31. 12. 2002) by v této občanskoprávní věci bylo obecně přípustné podat žalobu na obnovu řízení (srov. §245 a jeho výklad). Procesní skutečnosti, jež jsou v nyní posuzované věci relevantní, však aplikaci těchto ustanovení neumožňují.
Proto bylo dovolání žalobců podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. (zde byl rozhodným datem 1. 1. 2001, nikoli 31. 12. 2002) odmítnuto.
Žádnému z účastníků na straně žalované nevzniklo právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 27. března 2007
JUDr. Ludvík D a v i d , CSc. , v. r.
předseda senátu