ECLI:CZ:NS:2007:28.CDO.2480.2006.1
sp. zn. 28 Cdo 2480/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce městské části P., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému A.–A. C., s. r. o., zastoupenému advokátem, o 61.303,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 43 C 295/99, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2006, č. j. 54 Co 82, 83/2006-271, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
I.
1. Městský soud v Praze rozsudkem výše označeným potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. 6. 2005, č. j. 43 C 295/99-231, ve znění opravného usnesení ze dne 6. 9. 2005 a doplňujícího usnesení ze dne 13. 12. 2005, ve výroku I., podle něhož je žalovaný povinen zaplatit žalobci částku 61.303,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 23 % ročně z částky 2.096,- Kč od 16. 10. 1998 do zaplacení, ve výši 20 % ročně z částky 3.335,- Kč od 16. 12. 1998 do zaplacení, ve výši 15 % ročně z částky 9.122,- Kč od 16. 1. 1999 do zaplacení a z částky 9.122,- Kč od 16. 2. 1999 do zaplacení, ve výši 12 % ročně z částky 9.122,- Kč od 16. 3. 1999 do zaplacení a z částky 9.502,- Kč od 16. 4. 1999 do zaplacení a z částky 9.502,- Kč od 16. 5. 1999 do zaplacení a z částky 9.502,- Kč od 16. 6. 1999 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Odvolací soud změnil výrok soudu prvního stupně o povinnosti žalovaného uhradit žalobci náklady řízení tak, že výše nákladů činila 77.485,- Kč, a současně rozhodl o povinnosti žalovaného k náhradě nákladů odvolacího řízení v částce 16.481,50 Kč.
2. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právním posouzením věci. Žalobce jako pronajímatel uzavřel se žalovaným jako nájemcem dne 1. 7. 1997 smlouvu o nájmu nebytových prostor v budově č.p. 1601 v P. Za pronájem tohoto nebytového prostoru se žalovaný zavázal hradit žalobci měsíční nájemné v období měsíců října až prosince 1998 a ledna až března 1999 ve výši 7.086,- Kč a v období od dubna do června 1999 ve výši 7.466,- Kč; měsíční zálohy na služby pak byly po celé uvedené období sjednány ve výši 2.036,- Kč. Nájemné bylo splatné vždy do 15. dne příslušného měsíce. Dne 1. 7. 1997 byl ke smlouvě o nájmu nebytových prostor uzavřen dodatek, a to v souvislosti s prováděním celkové rekonstrukce bytového domu (v němž se nacházejí pronajaté nebytové prostory). Dne 6. 10. 1998 byla uzavřena mezi žalovaným a správcovskou firmou I., spol. s r.o., dohoda, v níž si strany sjednaly, že po dobu rekonstrukce předmětných nebytových prostor a společných prostor prvního nadzemního podlaží bude nájemci poskytnuta sleva na úhradu nájmu a služeb; nájemce měl být po dobu 50 pracovních dnů, počínajíc dnem 12. 10. 1998, osvobozen od placení „základního“ nájmu. Dne 10. 11. 1998 došlo - podle zápisu ve stavebním deníku - k předání první poloviny stavby, jež se týkala právě předmětných nebytových prostor, žalovanému k předběžnému užívání. Prostory nebyly po ukončení rekonstrukce samostatně kolaudovány - kolaudace proběhla až po dokončení celé stavby v listopadu 1999. Žalovaný však neplatil nájemné ani zálohy za služby nejen po sjednaných 50 dnů, ale od půle listopadu 1998 až do 30. 6. 1999, kdy nájem skončil dohodou. Dlužných 61.303,- Kč s příslušenstvím za toto období bylo žalobcem požadováno.
Odvolací soud souhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že žalovanému byly nebytové prostory předány k užívání po jejich rekonstrukci a stalo se tak ve stavu, jenž umožňoval jejich užívání. Žalovaný neprokázal, že by byl v užívání nebytových prostor, které se dělo, podstatně omezen. Měl proto podle §7 zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, povinnost platit nájemné spolu s úhradou za plnění poskytovaná v souvislosti s užíváním nebytového prostoru. Za stavu, při němž neprokázal ani podání žádosti o další slevu z nájemného, mu vznikla povinnost zaplatit dlužných 61.303,- Kč s příslušenstvím.
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které opíral o přípustnost pro zásadní právní význam napadeného rozsudku, a důvodnost dovolání spatřoval v nesprávném právním posouzení věci. Žalobce neměl mít podle ní nárok na nájemné za dobu, kdy probíhala rekonstrukce objektu. Až do skončení nájmu nebyla provedena kolaudace pronajatých nebytových prostor či povoleno jejich předčasné užívání (§76 odst. 1, §83 stavebního zákona č. 50/1976 Sb.). Již tato skutečnost bránila tomu, aby mohly být v souladu s nájemní smlouvou předmětné nebytové prostory užívány. Dovolatel nesouhlasil ani s právním závěrem odvolacího soudu, že povinnost platit nájemné plyne z ustanovení §7 zákona č. 116/1990 Sb.; navazuje ustanovení §8 tohoto zákona, podle něhož měl žalovaný právo na slevu z nájemného v jeho plné výši. Dovolatel navrhoval, aby bylo rozhodnutí odvolacího soudu zrušeno a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení; současně žádal odložení vykonatelnosti napadeného rozsudku.
4. Žalobce se k dovolání nevyjádřil.
II.
5. Dovolání je podáno ve lhůtě prostřednictvím advokáta (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o. s. ř.) a opřeno o přípustnost podle §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o. s. ř., tedy o přípustnost pro otázku zásadního právního významu napadeného rozsudku.
6. Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Je-li však konkrétní právní otázka spojena s posouzením jedinečného skutkového základu věci (v níž je dovolací soud vázán skutkovými zjištěními nižších instancí), nečiní to ještě z rozhodnutí odvolacího soudu rozhodnutí po právní stránce zásadního významu (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1731/99, Soubor rozhodnutí NS, C 203). V posuzované věci navíc Nejvyšší soud nepřičítá právní otázce úplaty za užívání předmětných prostor v době od předání prostor po provedení jejich rekonstrukce do kolaudace celého domu zásadní význam (zejména nebyl-li uplatněn nárok na slevu z nájemného).
7. Nejvyšší soud zdůrazňuje, že předmětné nebytové prostory byly žalovanému nájemci předány zpět v dohodnuté lhůtě. Tyto prostory byly fakticky způsobilé k užívání; žalovaný je prokazatelně užíval v době od 10. 11. 1998 do 30. 6. 1999 bez výhrad (s výjimkou zabezpečení prostor, což je však pro daný případ bezpředmětné). Požadavek na jejich kolaudaci před předáním byl nadbytečný, nevycházel z nájemní smlouvy mezi účastníky a především – stavebněprávní záležitosti spojené se stavbou nejsou primárně záležitostí nájemce, ale pronajímatele – vlastníka nemovitosti.
8. Posuzovaná věc nevykazuje judikatorní přesah ve smyslu alternativ daných v §237 odst. 3 o. s. ř. a odvolací soud posoudil věc po stránce hmotněprávní správně. Podmínky přípustnosti dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. tedy nejsou splněny a Nejvyšší soud dovolání žalovaného odmítá (§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
9. Žalobci nevznikly v řízení o dovolání žádné náklady.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 20. září 2007
JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r.
předseda senátu