ECLI:CZ:NS:2007:28.CDO.2907.2007.1
sp. zn. 28 Cdo 2907/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., ve věci žalobce B., s. r. o., zastoupeného advokátem, proti žalovanému označenému „Česká republika - Lesy České republiky, státní podnik,“, zastoupenému advokátkou, o stanovení povinnosti uzavřít smlouvu o nájmu pozemků, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 7 C 162/2006, o dovolání žalobce proti usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 5. října 2006, č. j. 7 C 162/2006-40, a proti usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 30. listopadu 2006, č. j. 28 Co 690/2006-82 a č. j. 28 Nc 1171/2006-83, takto:
I. Řízení o dovolání proti usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 5. října 2006, č. j. 7 C 162/2006-40, a proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. listopadu 2006, č. j. 28 Nc 1171/2006-83, se zastavuje.
II. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. listopadu 2006, č. j. 28 Co 690/2006-82, se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Příbrami usnesením ze dne 5. října 2006, č. j. 7 C 162/2006-40, zamítl návrh žalobce na přerušení řízení.
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 30. listopadu 2006, č. j. 28 Co 690/2006-82, odvolání žalobce proti citovanému usnesení okresního soudu odmítl jako nepřípustné.
Usnesením ze dne 30. listopadu 2006, č. j. 28 Nc 1171/2006-83, Krajský soud v Praze rozhodl k návrhu žalobce, že soudce Okresního soudu v Příbrami JUDr. D. S. není vyloučen z projednávání a rozhodnutí této věci.
Dvěma podáními ze dne 7. března 2007 (ve znění opravného podání ze dne 6. dubna 2007), označenými jako dovolání, napadl žalobce citované usnesení okresního soudu i obě citovaná usnesení krajského soudu. V obou obsáhlých podáních vyjadřuje přesvědčení, že dovolání je přípustné podle §239 odst. 1 písm. a), §239 odst. 2 písm. b), §239 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), nevylučuje, že je přípustné „i z jiných důvodů“, žádá dovolací soud, aby o dovoláních rozhodl až poté, co rozhodne o dovolání, které podal ve věci vedené Okresním soudem v Příbrami pod sp. zn. 10 C 33/2005, a na základě podrobného vylíčení skutkových a právních souvislostí uvedené právní věci s věcí touto vysvětluje, jaké důvody jej k takové žádosti vedou. Navrhuje, aby dovolací soud dovoláními napadená usnesení zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Z citovaného ustanovení zřetelně vyplývá, že dovoláním nelze úspěšně napadnout rozhodnutí soudu prvního stupně, a to ani v případě, kdy odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně není přípustné. Je ostatně logické, že vyloučil-li zákonodárce proti určitým rozhodnutím soudu prvního stupně řádný opravný prostředek (odvolání), tím spíše nepřichází v úvahu proti takovým rozhodnutím podání mimořádného opravného prostředku (dovolání).
Dovolací soud také již ve svém usnesení ze dne 31. července 1997, sp. zn. 2 Cdon 30/97, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 14, ročník 1997, pod poř. č. 112, vyslovil závěr, že rozhoduje-li krajský soud o vyloučení soudců okresního soudu ve smyslu ustanovení §16 odst. 1 ve spojení s §14 odst. 1 o. s. ř., není toto jeho rozhodnutí rozhodnutím odvolacím (tj. rozhodnutím, které bylo vydáno v řízení o odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně), které jedině může být způsobilým předmětem dovolání (§236 odst. 1 o. s. ř.). Skutečnost, že nadřízený soud je shodou okolností (jako v tomto případě) současně i odvolacím soudem vůči soudu, o jehož soudci rozhoduje, na tento závěr nemá žádný vliv.
Občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně a proti rozhodnutí krajského soudu o návrhu na vyloučení soudce okresního soudu z projednání a rozhodnutí věci.
Nedostatek funkční příslušnosti Nejvyššího (či jiného) soudu k projednání „dovolání“ je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, proto Nejvyšší soud řízení, které touto vadou trpí, podle §104 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s §243c odst. 1 o.s.ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 1999, sp. zn. 20 Cdo 1574/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 4, ročník 2000, pod poř. č. 45).
O dovolání proti usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 5. října 2006, č. j. 7 C 162/2006-40, které žalobce již jednou podal, ostatně již Nejvyšší soud shodně rozhodl usnesením ze dne 22. února 2007, č. j. 28 Cdo 450/2007-87.
Dále se dovolací soud zabýval přípustností dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. listopadu 2006, č. j. 28 Co 690/2006-82.
Podle §237 odst. 1 písm. a/, b/ a c/ o.s.ř. nemůže být dovolání přípustné už proto, že usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně pro nepřípustnost, není rozhodnutím ve věci samé (nebylo jím rozhodováno o nároku, který je předmětem tohoto řízení, tj. o opodstatněnosti nároku na uzavření smlouvy o nájmu pozemků, jehož se žalobce na žalovaném domáhá, nýbrž pouze o odmítnutí odvolání proti procesnímu usnesení pro nepřípustnost).
Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení §238 odst. 1, §238a odst. 1, §239 odst. 1 a 2 o.s.ř., upravující přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, neboť žádné z citovaných ustanovení nepřipouští dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně pro nepřípustnost.
Přípustnost dovolání však nelze dovodit ani z ustanovení §239 odst. 3 o.s.ř. Podle tohoto ustanovení je totiž dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle §43 o.s.ř. odmítnuta žaloba, popřípadě, jímž byl podle tohoto ustanovení odmítnut jiný návrh na zahájení řízení, a nikoli odmítl-li odvolací soud podle §218 o.s.ř. odvolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17. října 2001, sp. zn. 25 Cdo 1609/2001, uveřejněné pod č. C 790 sv. 11 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu).
Lze proto uzavřít, že proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, není dovolání přípustné. Za tohoto stavu dovolací soud bez jednání (§243a odst. 1 věta prvá o.s.ř.) dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl, aniž se jím mohl zabývat z pohledu v něm uplatněných námitek.
Dovolací soud považuje za nutné dodat, že nevyhověl žádosti žalobce, aby rozhodl o dovolání teprve po rozhodnutí o dovolání v jiné věci, a to již z toho důvodu, že nepovažuje za akceptovatelné vyjít vstříc postupu, jímž žalobce podáváním zjevně nepřípustných mimořádných opravných prostředků usiluje o dosažení cíle, jejž sledoval neúspěšným návrhem na přerušení řízení.
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť řízení nekončí a o nákladech bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. srpna 2007
JUDr. Robert W a l t r , v. r.
předseda senátu