ECLI:CZ:NS:2007:28.CDO.2929.2007.1
sp. zn. 28 Cdo 2929/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně E. A., zastoupené advokátkou, proti žalovaným 1) A. R., a 2) N. H. R., zastoupené advokátem, o obnově řízení sp. zn. 8 C 85/91, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 8 C 139/2005, o dovolání druhé žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 1. 2007, č. j. 18 Co 420/2006-84, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 18.1.2007, č. j. 18 Co 420/2006-84, bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ze dne 28.4.2006, č. j. 8 C 139/2005-36, kterým byl zamítnut návrh žalovaných na povolení obnovy řízení. Odvolací soud zaujal názor, že podle §233 odst. 1 o. s. ř. byl návrh na obnovu řízení podán opožděně. Dospěl k závěru, že v dané věci nebyly splněny zákonné předpoklady obnovy řízení ve smyslu §228 odst. 1 o. s. ř.
Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podala druhá žalovaná včas dovolání, jehož přípustnost dovozovala podle obsahu dovolání z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Namítala, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní právní význam, neboť odvolací soud nesprávně řešil právní otázku týkající se lhůty pro podání návrhu na obnovu řízení a dále otázku významu odškodnění oprávněné osoby na základě mezivládní náhradové dohody pro odmítnutí nároku uplatněného postupem podle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích. Tvrdila nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem. Navrhla proto zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně navrhla zamítnutí dovolání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací při posuzování tohoto dovolání zjistil, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastnicí řízení řádně zastoupenou advokátem (§240 odst. 1 o. s. ř., §241 odst. 1 o. s. ř.), avšak se neztotožnil s názorem dovolatelky, že dovolání je přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Ustanovení §238 odst. 1 písm. b), 238a a §239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proti výroku napadeného usnesení proto, že napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů.
Podle ustanovení §238 o. s. ř. je dovolání přípustné též proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení (odstavec 1 písm. a/). Ustanovení §237 o. s. ř. platí obdobně (odstavec 2).
Ustanovení §238 o. s. ř. tak vymezuje přípustnost dovolání proti usnesením vyjmenovaným v jeho odstavci 1 za shodných podmínek jako ty, jež jsou uvedeny v §237 o. s. ř. (včetně omezení, jež plynou z ustanovení §237 odst. 2 o. s. ř.).
Podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a/ jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Z ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s dikcí §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. pak plyne, že pro účely přípustnosti dovolání je rozhodnutím ve věci samé též usnesení, jímž odvolací soud změnil nebo potvrdil usnesení soudu prvního stupně o povolení obnovy řízení nebo o zamítnutí žaloby na obnovu řízení.
Dovolání v této věci není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., neboť napadené usnesení odvolacího soudu není rozhodnutím měnícím, resp. rozhodnutím potvrzujícím za podmínky, že dřívějším rozhodnutím soud prvního stupně rozhodl jinak.
Není splněna ani podmínka přípustnosti uvedená v ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jelikož napadené rozhodnutí není rozhodnutím po právní stránce zásadního významu.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. platí, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Přichází-li v úvahu přípustnost dovolání pouze pro zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, je jediným způsobilým dovolacím důvodem nesprávné právní posouzení věci. Nelze tudíž úspěšně namítat nesprávnost skutkových zjištění, na nichž spočívá závěr o opožděnosti a neopodstatněnosti návrhu na obnovu řízení.
Námitky dovolatelky po obsahové stránce nesměřují k řešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, případně je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem řešena rozdílně. Soustřeďují se totiž pouze k prověření závěru, zda v konkrétním případě jsou nabízené důkazy - v intencích §228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. - těmi, jež bez své viny nemohla použít v původním řízení, a jež mohou přivodit pro ni příznivější rozhodnutí ve věci; takové posouzení však potřebný judikatorní přesah nemá. Napadené rozhodnutí též neřeší právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolací soud proto podle §243b odst. 5 věty první o. s. ř. za použití ustanovení §218 písm. c) o. s. ř. dovolání odmítl jako nepřípustné.
O náhradě nákladů řízení o dovolání rozhodl dovolací soud podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.; žalobkyni náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. srpna 2007
JUDr. Josef R a k o v s k ý
předseda senátu