ECLI:CZ:NS:2007:28.CDO.3137.2006.1
sp. zn. 28 Cdo 3137/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobců b) Mgr. K. S., c) Ing. K. M., d) M. G., všech zastoupených advokátem, e) J. M., f) Ing. J. H., zastoupeného advokátem, g) Ing. J. H., zastoupeného advokátem, proti žalovanému Zemědělskému podniku R., s. p., zastoupenému advokátem, v řízení o návrhu žalovaného na obnovu řízení ve věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 29 C 156/91 (nyní sp. zn. 20 C 49/99), o dovolání žalobce g) proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 1. 2006, č. j. 56 Co 10/2006-190, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě usnesením shora uvedeným potvrdil usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 20. 11. 2003, č.j. 20 C 49/99-68 (ve znění doplňujícího a opravného usnesení, obojí z 5. 12. 2003), v napadeném výroku II., v němž byl ve vztahu k žalobci g/ návrh (žaloba) na obnovu řízení zamítnut. Usnesení okresního soudu bylo potvrzeno též ve výrocích III. a V., týkajících se náhrady nákladů řízení mezi žalobci a žalovaným. Ve zbylém rozsahu bylo odvolání žalobce g/ odmítnuto pro nepřípustnost. Žádný z účastníků nebyl zavázán k náhradě nákladů odvolacího řízení.
Návrhem podaným u soudu 16. 2. 1999 se domáhal Zemědělský podnik R. vůči odpůrcům Mgr. K. S., Ing. K. M., M. G., J. M., V. H., Ing. J. H. a Ing. J. H., aby byla povolena obnova řízení, vedeného u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 29 C 156/91. Domáhal se zároveň, aby po povolení obnovy řízení bylo rozhodnuto rozsudkem o uložení povinnosti podniku uzavřít se žalobci dohodu o vydání domu č. p. 942 v O. s pozemkem parc. č. 346 v k.ú. M. O. do podílového spoluvlastnictví V. H., Ing. J. H. a Ing. J. H. oproti úhradě částky 27.015,50 Kč od každého z nich.
Odvolací soud v řízení o obnově (po zamítnutí návrhu, resp. částečném zastavení řízení soudem prvního stupně) - vázán usnesením Nevyššího soudu ze dne 24. 8. 2005, sp. zn. 28 Cdo 1653/2005 – dovodil k odvolání žalobců b/, f/, g/ (jen toho do merita), že návrh žalovaného na povolení obnovy řízení je ve vztahu k žalobci g/ věcně irelevantní. Důvod obnovy, jak je uváděn, tedy absence plné moci udělené advokátu JUDr. O. P. (který za oprávněné osoby uplatnil restituční nárok na vydání nemovitostí), se netýká žalobce g/.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce g/ dovolání. Dovodil v něm jeho přípustnost s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Ostatní spoluvlastníci nemovitostí je nabyli v rozporu se zákonem. Nemovitosti byly vydány též účastníkům, kteří nesplnili zákonnou podmínku pro vydání věci, tj. nevyzvali povinnou osobu k jejímu vydání (podali až žalobu). Správné posouzení restitučních podmínek, k němuž by po povolení obnovy řízení mělo dojít, vede k nárůstu spoluvlastnických podílů ostatních oprávněných, včetně dovolatele. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
První tři žalobci se k dovolání písemně vyjádřili. Nesouhlasili s dovolacími námitkami a upozornili na skutečnost, že žalobce g/ v řízení hájí procesní pozici žalovaného; proto je dovolání nepřípustné. Žalobci navrhli, aby bylo dovolání odmítnuto.
Při posouzení dovolání bylo nutné vyjít z přechodných ustanovení upravených v zákoně č. 30/2000 Sb. (v části dvanácté, hlavě první, bodu 17), podle nichž se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, projednají a rozhodne se o nich ještě podle těchto předpisů (tj. podle znění o. s. ř. platného před 1. 1. 2001); odvolací soud vydal své rozhodnutí právě ještě podle o. s. ř. v předchozím znění.
Dovolatel se ohledně tvrzené přípustnosti dovolání opíral o §238a odst. 1 písm. e/ o. s. ř. a důvodnost dovolání spatřoval v naplnění §241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř. (nesprávné právní posouzení věci).
Dovolání však není přípustné.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu je upravena v §238a o. s. ř. (v předchozím znění, viz výše). Žádná z taxativně vypočtených alternativ tu však neumožňuje, aby bylo jako přípustné posouzeno takové dovolání, které směřuje proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu (viz rekapitulace řízení o obnově v prvním odstavci).
Stran přípustnosti dovolání žalobce g/ byla v řízení ještě zmíněna (viz poučení o dovolání odvolacího soudu) možnost upravená v §239 o. s. ř. – totiž vyslovení zásadního právního významu napadeného potvrzujícího usnesení odvolacím soudem nebo dovolacím soudem, obojí k návrhu účastníka, učiněnému ještě před vydáním usnesení odvolacího soudu. Dovolací soud však ze spisu nezjistil, že by byl takový návrh dříve žalobcem g/ učiněn; ostatně i v kladném případě by bylo obtížné procesně překlenout ty důvody, jež v neprospěch žalobce g/ vypočetl odvolací soud. Dovolací soud však poznamenává, že procesní úprava §239 o. s. ř. (odst. 1) připouští dovolání jen proti potvrzujícímu usnesení ve věci samé, tedy nikoli ohledně obnovy řízení.
Relevantní úprava o. s. ř. je tedy – na rozdíl od současné – natolik restriktivní, že dovolateli neumožňuje, aby podal ve věci obnovy řízení za vzniklého procesního stavu takové dovolání, které by bylo přípustné a tedy meritorně projednatelné. Proto Nejvyšší soud dovolání žalobce g/ proti usnesení odvolacího soudu odmítl (§243b odst. 4 věta první, §218 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.).
První tři žalobci sice podali vyjádření k dovolání prostřednictvím téhož právního zástupce, dovolací soud jim však náklady řízení o dovolání (proti účastníku řízení na téže straně) nepřiznal. Nepovažuje tyto náklady ve smyslu §243b odst. 4 věty první, §243c a §142 odst. 1 o. s. ř. za účelně vynaložené a potřebné k bránění práva. Nepřípustnost dovolání je dána již procesní úpravou; zástupce zmíněných žalobců ostatně opakovaně v celé sérii nadbytečných podání upozorňoval, že dovolání nemá nejmenší opodstatnění po všech stránkách. Byl si tedy procesního stavu dobře vědom a nebylo důvodu, proč by za této flagrantně jasné procesní situace opakovaně dovolacímu soudu zdůrazňoval, jak má rozhodnout.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 19. prosince 2007
JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r.
předseda senátu