ECLI:CZ:NS:2007:28.CDO.3321.2006.1
sp. zn. 28 Cdo 3321/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., ve věci žalobkyně Č. o. s., zastoupené advokátkou, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalobkyně T. j. S. N., proti žalované T. j. S. I., zastoupené advokátkou, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované města I., o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu Brno - venkov pod sp. zn. 7 C 817/92, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. října 2005, č. j. 16 Co 285/2004-385, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku ve výši 3.175,- Kč, k rukám advokátky, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil rozsudek, jímž soud prvního stupně – vycházeje z právního názoru odvolacího soudu vysloveného v rozsudku ze dne 28. června 2001, č. j. 38 Co 455/98-124 – nahradil projev vůle žalované k dohodě o navrácení majetkových práv ve výroku tohoto rozsudku uvedených. Odvolací soud má zato, že sporné pozemky byly ve výzvě ze dne 30. října 1991 (§2 zákona č. 232/1991 Sb. o podmínkách a způsobu navrácení majetkových práv vyplývajících ze zákona č. 173/1990 Sb., kterým se zrušuje zákon č. 68/1956 Sb. , o organizaci tělesné výchovy, a kterým se upravují některé další vztahy týkající se dobrovolných tělovýchovných organizací ve znění pozdějšího předpisu) a stejně tak i v žalobě ve smyslu tehdy platné právní úpravy (§6 odst. 2 vyhlášky č. 23/1964 Sb., kterou se provádí zákon č. 22/1964 Sb. o evidenci nemovitostí ve znění pozdějšího předpisu) specifikovány takovým způsobem, že nejsou pochyby o tom, o které pozemky se jedná a postupné upřesňování žaloby (označením druhu pozemku) nemohlo mít na hmotněprávní účinky spojené s podáním žaloby u soudu žádný vliv. Tomu ostatně svědčí i skutečnost, že žalovaná na předmětnou výzvu reagovala způsobem, ze kterého je zřejmé, že neměla pochyb, čeho se výzva týká a že se nejedná o jiné pozemkové parcely se stejným číselným označením, ale o parcely stavební, původně náležející sokolským tělocvičným jednotám. Žalobkyně řádně označila všechny sporné nemovitosti v souladu s tehdejší právní úpravou, navíc s uvedením knihovní vložky, na které byly tyto nemovitosti zapsány v pozemkové knize, a také listů vlastnictví, na něž byly zapsány v katastru nemovitostí. Za této situace proto odvolací soud shledal nadbytečným provádět v tomto směru další dokazování.
Žalovaná namítla, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „o.s.ř.“)]. Je toho názoru, že žalobkyně v žalobním návrhu označila jiný pozemek, než jaký jí byl dovoláním napadeným rozhodnutím vydán, neboť jeden ze sporných pozemků umístěný v katastrálním území Kounické předměstí se nachází ve dvou číselných řadách, a to jednak pod parc. č. 119, druh pozemku zahrada o výměře 201 m2, jenž je ve vlastnictví paní H. H., bytem v I., Rybářská 7, a jednak pod parc. č. st. 119, druh pozemku zastavěná plocha a nádvoří o výměře 1.049 m2 ve vlastnictví žalované. Dovolatelka poukazuje na relevantní judikaturu dovolacího a Ústavního soudu, podle které je označení pozemku bez upřesnění druhu evidence určité pouze v případě, že se v témže katastrálním území nenachází pozemková parcela shodného parcelního čísla vedená v jiném druhu evidence. Jestliže byl v žalobě podané v roce 1992 označen předmětný pozemek parcelním číslem bez uvedení „st.“ a následně došlo ke změně žaloby a opravě petitu uvedením označení „st.“, jedná se o takovou změnu, která měla vliv na prekluzi práva žalobkyně. Navrhuje proto, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu v části pojící se k pozemku parc. č. st. 119, zastavěná plocha a nádvoří o výměře 1.049 m2, umístěném v katastrálním území Kounické předměstí, zrušil a věc vrátil tomuto soudu zpět k dalšímu řízení.
Žalobkyně uvedla, že rozhodnutí odvolacího soudu považuje za věcně správné, neboť unesla důkazní břemeno k prokázání svých skutkových tvrzení ohledně splnění zákonných podmínek k navrácení sporného majetku, přičemž tento majetek také dostatečně určitě identifikovala. V průběhu celého řízení požadovala stejné nemovitosti, když doplnění specifikace sporného pozemku o označení „st.“ bylo důsledkem pochybení pracovníka vyhotovujícího výpisy z pozemkových knih, který opomněl před číslo parcely uvést „st.“ a žalobkyně tak vycházela v dobré víře ze správnosti takovéto specifikace. Za této situace tak nemohlo dojít k prekluzi jejího práva. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud dovolání žalované zamítl.
Dovolání je přípustné (§236 odst. 1 o.s.ř.), poněvadž směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozhodnutí (rozsudek ze dne 15. dubna 1997, č. j. 7 C 817/92-106) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu (rozsudek ze dne 28. června 2001, č. j. 38 Co 455/98-124), který dřívější rozsudek v dovoláním napadené části zrušil (§237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.); důvodné však není.
Při přezkumu rozhodnutí odvolacího soudu je dovolací soud vázán důvody (včetně jejich konkrétního vymezení), které byly dovoláním uplatněny; je-li dovolání přípustné – jako v projednávaném případě – přihlédne dovolací soud z úřední povinnosti též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§242 odst. 3 o.s.ř.).
Jelikož existence vad vyjmenovaných v §242 odst. 3, větě druhé, o.s.ř. namítána nebyla a nevyplývá ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.), je předmětem dovolacího přezkumu právní závěr odvolacího soudu, podle kterého byl sporný pozemek žalobkyní specifikován v žalobním návrhu náležitým způsobem.
K hledisku požadavku náležité identifikace nemovitostí, a to pozemku a budovy, jako předmětu řízení v žalobním návrhu či ve výroku soudu (v řízení o určení vlastnictví k uvedeným nemovitostem) vyjádřil Nejvyšší soud názor např. v rozsudku ze dne 25.listopadu 1999, sp.zn. 2 Cdon 1434/97, když dovodil, že lze odkázat na ustanovení §5 odst. 1 písm. a) a c) katastrálního zákona - zákona č. 344/1992 Sb. Podle uvedených ustanovení v listinách, které jsou podkladem pro zápis do katastru, musejí být označeny pozemky, jež nejsou evidovány zjednodušeným způsobem [§5 odst. 1 písm. b) katastrálního zákona], parcelním číslem s uvedením katastrálního území, ve kterém leží, a budovy označením pozemku, na němž jsou postaveny, příslušností stavby k části obce a číslem popisným nebo evidenčním, pokud se budově toto číslo přiděluje. Obdobně stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 28.června 2000, Cpjn 38/98, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 7 ročníku 2000 pod poř. č. 44, dovodilo, že je-li předmětem právního úkonu, na jehož podkladě má být zapsáno právo do katastru, pozemek evidovaný v katastru nemovitostí zjednodušeným způsobem (§29 odst. 3 zákona č. 344/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů), je jeho označení parcelním číslem podle dřívější pozemkové evidence a uvedením názvu katastrálního území ve kterém leží, bez uvedení, zda jde o parcelní číslo podle pozemkového katastru, přídělového operátu nebo scelovacího operátu, z hlediska ustanovení §5 odst. 1 písm. c) zákona č. 265/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, určité v případě, že se v témže katastrálním území nenachází pozemková parcela shodného parcelního čísla, vedená v jiném druhu evidence.
Z uvedené judikatury použitelné co do jejího výkladového smyslu i pro poměry označování nemovitostí dle zák. č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí, a vyhl. č. 23/1964 Sb. zřetelně plyne, že ve zde posuzovaném případě od počátku řízení nevznikala pochybnost o identitě pozemků, které jsou předmětem tohoto řízení; dovolací soud se zde zcela ztotožňuje s právními názory soudu odvolacího, jenž se vyčerpávajícím způsobem vypořádal s formalistickou a obstrukční obranou žalované. Ta zjevně nikdy neuvažovala o tom, že by měla být povinnou k vydání jiných pozemků, byť shodných čísel, jimiž ani nedisponovala. Upřesněním označení pozemků, jímž nebyl měněn – přinejmenším mezi účastníky identifikovatelný – předmět restitučního nároku, žalobkyně jen odstranila pochybnosti o materiální vykonatelnosti dohody pro potřeby katastrálního řízení.
Prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. se tedy dovolatelce právní posouzení věci odvolacím soudem zpochybnit nepodařilo; jeho rozhodnutí je tím ve smyslu §243b odst. 2 o.s.ř. správné, a podle téhož ustanovení Nejvyšší soud dovolání žalované zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. V dovolacím řízení vznikly žalobkyni v souvislosti se zastoupením advokátkou náklady, které spočívají v odměně za zastupování ve výši 3.100,- Kč (srov. §7 písm. e/, §10 odst. 3, §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb. čl. II), v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 75, Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb. a 276/2006 Sb.-čl. II), celkem tedy ve výši 3.175,- Kč. Žalovaná je povinna přiznanou náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokátky, která žalobkyni v tomto řízení zastupovala (§149 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí, lze se plnění domoci v rámci jeho soudního výkonu.
V Brně dne 31. ledna 2007
JUDr. František I š t v á n e k , v. r.
předseda senátu