ECLI:CZ:NS:2007:28.CDO.852.2005.1
sp. zn. 28 Cdo 852/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ivy Brožové a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., v právní věci žalobce Prof. MUDr. E. Z., Dr.Sc., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) M. s. S.-Č., 2) M. s. „S.“ H. „D.-Š.“ zastoupenému advokátem, o přezkoumání rozhodnutí členské schůze občanského sdružení, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 5 C 132/2002, o dovolání druhého žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. listopadu 2004, č.j. 28 Co 435/2004-90, takto:
Dovolání se zamítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Praha-západ, jako soud prvního stupně, rozsudkem ze dne 30.6.2004, č.j. 5 C 132/2002-70 zamítl ve vztahu mezi žalobcem a oběma žalovanými návrh žalobce na zrušení usnesení ve výroku rozsudku uvedeného, jímž byl žalobce vyloučen z mysliveckého sdružení.
K odvolání žalobce, do zamítavého výroku ve vztahu ke druhému žalovanému, Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích týkajících se žalobce a druhého žalovaného tak, že zrušil usnesení členské schůze M. s. „S.“ H. „D.-Š.“ ze dne 18.1.2002, jímž byl žalobce z mysliveckého sdružení vyloučení a druhý žalovaný byl povinen zaplatit žalobci náklady řízení před soudem prvního stupně. Odvolací soud současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně, podle nichž žalobce byl a je členem mysliveckého sdružení, které je v tomto řízení označeno jako první žalovaný. Dne 5.6.2001 došlo v tomto mysliveckém sdružení k rozkolu. Došlo k hlasování o odvolání J. A., předsedy mysliveckého sdružení a výboru mysliveckého sdružení a proběhlo hlasování o zvolení nového výboru a nového předsedy mysliveckého sdružení. Vedle sebe tak začala působit 2 myslivecká sdružení, tedy první a druhý žalovaný, obě registrovaná Ministerstvem vnitra ČR jako občanská sdružení podle zákona č. 83/12990 Sb., v platném znění, o sdružování občanů. Dne 18. 1. 2002 se konala členská schůze druhého žalovaného, která rozhodla o vyloučení žalobce z mysliveckého sdružení pro hrubé porušování stanov. Odvolací soud rovněž převzal zjištění soudu prvního stupně, že žalobce se nijak nezúčastnil činnosti druhého žalovaného, tedy nechodil bez omluvy na schůze a neplnil ani další povinnosti člena mysliveckého sdružení dle stanov. Rovněž převzal zjištění, že k naháňce, kterou žalobce organizoval dne 5. 1. 2002, měl žalobce veškerá povolení vystavená prvním žalovaným.
Odvolací soud převzal rovněž právní posouzení soudu prvního stupně o tom, že žalobce se nedopustil pytláctví, když k naháňce dne 5.1.2002 byl vybaven všemi potřebnými povoleními vydanými prvním žalovaným. Ten byl a je registrován jako občanské sdružení Ministerstvem vnitra. Naháňka se konala v honitbě, na které po určitou dobu vykonávala myslivost obě proti sobě stojící myslivecká sdružení. V současné době tuto honitbu obhospodařuje druhý žalovaný, který ji získal ve výběrovém řízení. První žalovaný zatím žádnou honitbu v nájmu nemá.
Na rozdíl od soudu prvního stupně odvolací soud dospěl k závěru, že ani další jednání žalobce, spočívající v ignorování činnosti druhého žalovaného, nenaplňuje vzhledem ke všem okolnostem případu znaky hrubého porušení stanov druhého žalovaného. Žalobce totiž s ohledem na rozkol, ke kterému v mysliveckém sdružení došlo v červnu 2001, se cítil být dále členem prvního žalovaného, druhého žalovaného neuznal a veškeré povinnosti myslivce, člena mysliveckého družení, plnil řádně ve vztahu k prvnímu žalovanému. Druhým žalovaným mu bylo v plnění těchto povinností, jako je krmení zvěře, organizování naháněk apod., bráněno. Důvodem toho byl jednoznačně rozkol v původně jednotném mysliveckém sdružení, snaha získat honitby do nájmu každým z těch sdružení. Rozpory se promítají i nadále do soudních spisů, které jsou vedeny J. A. nebo členem sdružení panem K., jak se podává z obsahu spisu i spisů přílohových.
Odvolací soud proto napadené rozhodnutí změnil tak, že návrhu na zrušení té části usnesení členské schůze, kterým byl žalobce vyloučen z mysliveckého sdružení podle §15 odst. 1 zákona č. 83/1990 Sb., v platném znění, o sdružování občanů, změnil tak, že návrhu na zrušení usnesení členské schůze, kterým byl žalobce vyloučen z mysliveckého družení, vyhověl.
Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal žalobce včas dovolání, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení §237 osdt. 1 písm. a) o.s.ř. Tvrdil existenci dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.
Dovolatel spatřoval nesprávnost právního posouzení odvolacího soudu ve skutečnosti, že v jiné související věci, jmenovitě Okresního soudu Praha západ, sp. zn. 5 C 121/2002, byl vydán rozsudek dne 19.6.2002, č.j. 5 C 121/2002, potvrzený rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2002, č.j. 27 Co 313/2002-43. Jím byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jímž byla zamítnuta žaloba J. A. na určení, že nebyl členskou schůzí dne 5.6.2001 odvolán z funkce předsedy MS. Podle dovolatele se odvolací soud při projednávání této věci s touto skutečností nevypořádal.
Dále dovolatel namítal, že vzhledem k platné právní úpravě nemohl nastat stav, kdy by vedle sebe fungovala dvě občanská sdružení – myslivecká sdružení – se stejným předmětem činnosti. V důsledku toho neměla právní relevanci povolení vydaná žalobci v souvislosti s organizováním naháňky, tak jak ji tento organizoval dne 5.1.2002.
Dovolatel nesouhlasil se závěry odvolacího soudu, akcentující subjektivní přesvědčení žalobce, který se cítil být i nadále členem mysliveckého sdružení (prvního žalovaného). V důsledku toho rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu s platným hmotným právem. Navrhoval proto zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací zjistil, že dovolání bylo podáno včas (§240 odst. 1 o.s.ř.), osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení zastoupeným advokátem (§241 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., ježto směřuje proti měnícímu rozhodnutí odvolacího soudu a obsahuje tvrzení o dovolacím důvodu nesprávného právního posouzení podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Přezkoumal proto dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu v rozsahu plynoucím z dovolání (§242 odst. 1 o.s.ř.) a dospěl poté k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu uvedeného může spočívat buď v tom, že soud posoudí projednávanou věc podle nesprávného právního předpisu nebo si použitý právní předpis nesprávně vyloží (viz k tomu z rozhodnutí uveřejněného pod č. 3/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, text na str. 13/45).
V daném případě odvolací soud posoudil projednávanou právní věc podle ustanovení §15 odst. 1 zákona č. 83/1990 Sb., která se této právní věci týkala a účastníci řízení na ně v průběhu řízení také poukazovali. V řízení o dovolání bylo třeba ještě posoudit, zda si odvolací soud tato ustanovení také správně vyložil, popřípadě, zda projednávaná věc neměla být posouzena podle jiných ustanovení právních předpisů.
Podle obsahu spisu nesly se důvody vyloučení žalobce podle tvrzení druhého žalovaného k opakovanému porušení stanov, ke hrubému porušení stanov a v důsledku naháňky bez povolenky k tzv. pytláctví a tedy i porušení předpisů o myslivosti.
Otázka hrubého porušení stanov v naznačeném rozsahu vyžaduje hodnocení všech okolností případu, tedy jak skutečností objektivní povahy, tak subjektivní stránky jednání, které byly žalobci kladeno k tíži. Odpovídá to jak pokynu procesní normy (ustanovení §132 o.s.ř. o hodnocení důkazů), tak ustanovení hmotného práva (v daném případě zmíněnému ustanovení §15 odst. 1 zákona č. 83/1990 Sb., i na to navazujícího ustanovení stanov mysliveckého sdružení. Rozhodování orgánů občanského sdružení vzhledem k citovanému ustanovení zákona není nadáno vyšší právní silou, která by vylučovala posouzení obsahové správnosti a přiměřenosti sankce, kterou orgán sdružení použil. Soudu (a tedy i soudu odvolacímu) nelze zajisté upírat právo, aby při hodnocení tvrzené závažnosti porušení stanov v podobě „hrubého“ porušení, přihlédl ke všem okolnostem, které v řízení vyšly najevo.
Hodnoceno z tohoto pohledu nelze předně přisvědčit stanovisku dovolatele, že by odvolací soud nepřihlédl k výsledkům řízení v jím označované jiné věci (týkající se sice jiných účastníků, nicméně řešící prejudicielně otázku závažnosti porušení člena mysliveckého sdružení). Z obsahu spisu vyplývá, že v odvolacím řízení byl odvolacím soudem proveden důkaz čtením zmíněného rozsudku (č.l. 88 spisu – protokol o jednání před odvolacím soudem) a odvolací soud právě k obsahu tohoto rozhodnutí přihlédl (viz odstavec druhý na straně třetí rozsudku odvolacího soudu). Mimochodem v této souvislosti dovolací soud poukazuje na důsledky plynoucí z ustanovení §135 odst. 1, odst. 2 o.s.ř. Výrok rozsudku v jiné věci, na který dovolatel poukazuje, neměl účinky vázanosti uvedené v citovaném ustanovení. Odvolací soud správně a přiléhavě konstatoval, že míru porušení povinností člena mysliveckého sdružení bylo nutno hodnotit v souvislosti s neobvyklými poměry, které po rozkolu v červnu 2001 nastaly v původně jednotném mysliveckém sdružení a které byly vedeny snahou získat honitbu do nájmu každým z těchto sdružení. Odvolací soud dokonce správně poukázal na skutečnost, že tyto rozpory se projevily i ve vedeních soudních sporů, jak je patrno z obsahu spisu i ze spisů přílohových.
Stejně tak nelze přisvědčit tvrzení dovolatele, podle něhož bylo právně vyloučeno, aby vedle sebe fungovala dvě myslivecká sdružení. Okolnost, že tomu tak skutečně bylo a že obě sdružení byla řádně registrována jako občanská sdružení, totiž plyne nejen z obsahu spisu, ale jde o skutečnost mezi účastníky nespornou. Odvolací soud v tomto směru neponechal při svých úvahách stranou ani okolnost, že honitba, v níž se měl žalobce dopustit porušení předpisů o myslivosti dne 5.1.2002, přešla do nájmu druhého žalovaného teprve později, v důsledku úspěchu druhého žalovaného ve výběrovém řízení. Uvedené okolnosti nemohly zůstat stranou při posuzování důvodnosti žaloby na zrušení té části usnesení druhého žalovaného, která se týkala vyloučení žalobce pro hrubé porušení stanov sdružení.
Pokud odvolací soud při posouzení, zda došlo k hrubému porušení stanov zohlednil subjektivní kritéria v chování žalobce, jež vycházel z přesvědčení o nekorektnosti postupu druhého žalovaného v souvislosti se změnami v osobě předsedy mysliveckého sdružení a novém výboru tohoto sdružení, nelze takový postup považovat za nesprávnou aplikaci hmotného práva. S těmito správnými závěry se ztotožňuje i soud dovolací. Rozhodnutí odvolacího soudu z důvodů podrobně vyložených v jeho odůvodnění tak považuje dovolací soud za správné.
Přistoupil proto dovolací soud k zamítnutí dovolání druhého žalobce podle ustanovení §243b odst. 2 o.s.ř.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, věty první o.s.ř., za použití §224 odst. 1 o.s.ř, §151 odst. 1 o.s.ř. a §142 odst. 1 o.s.ř. Druhý žalovaný neměl v dovolacím řízení úspěch, dalším účastníkům pak zřejmě v souvislosti s podaným dovoláním žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. července 2007
JUDr. Josef R a k o v s k ý , v. r.
předseda senátu