ECLI:CZ:NS:2007:28.ND.195.2005.1
sp. zn. 28 Nd 195/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a JUDr. Františka Ištvánka, v právní věci žalobce B. V., proti žalované K. p. v. ČR, zastoupené advokátem, o ochranu osobnosti, o námitce podjatosti vznesené žalobkyní v odvolacím řízení o odvolání ve věci sp. zn. 16 C 142/98, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové, takto:
Soudci Vrchního soudu v Praze, a to JUDr. Z. F., JUDr. L. Ř., Mgr. D. J., JUDr. J. M., Mgr. M. K., Mgr. J. Č. a JUDr. I. S. nejsou vyloučeni z projednání odvolání ve věci sp. zn. 16 C 142/98, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové, v odvolacím řízení pak u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 1 Co 94/2005.
Odůvodnění:
Ve shora označené právní věci žalobce vznesl námitku podjatosti podle §14 o.s.ř. proti „soudcům senátu 1 Co Vrchního soudu Praha ve složení F., Ř. a Ž.“. Svou námitku zdůvodnil tím, že tyto soudkyně nepřihlédly k výslechu znalce psychiatra H. a agenta StB, neboť v nich nezjistily nic závadného“.
Vrchní soud v Praze, jenž je příslušný k posouzení odvolání proti rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové, předložil Nejvyššímu soudu spis k rozhodnutí o námitce podjatosti vznesené vůči soudcům Vrchního soudu. Podle rozvrhu práce tohoto soudu je k rozhodnutí o námitce podjatosti příslušný senát 1 Co sestávající ze soudkyň JUDr. Z. F., JUDr. L. Ř. a JUDr. N. Ž.. Vzhledem k tomu, že posledně jmenovaná byla v době předložení spisu dlouhodobě nemocná, předložil Vrchní soud v Praze rovněž vyjádření zastupujícího senátu 3 Co, jehož členy jsou Mgr. D. J., JUDr. J. M., Mgr. M. K., Mgr. J. Č. a JUDr. Y. S.
Z vyjádření všech shora uvedených soudců Vrchního soudu v Praze se podává, že žádný z nich nemá k věci ani k účastníkům žádný vztah a nejsou jim známy žádné okolnosti, které by je vylučovaly z projednávání a rozhodnutí této věci.
Podle §14 odst. 1 o.s.ř. soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívající v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (§14 odst. 4 o.s.ř.).
V námitce podjatosti musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o.s.ř.) uvedeno, proti kterému soudci (přísedícímu) směřuje, v čem je spatřován důvod pochybnosti o jeho nepodjatosti, popřípadě kdy se o něm účastník podávající námitku dozvěděl a jakými důkazy může být prokázán (§15a odst. 3 o.s.ř.). K tomu se sluší připomenout závěry plynoucí z nálezu Ústavního soudu České republiky publikované pod 65, ve svazku 8, str. 141 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, vydávané C.H.Beck, Praha. Podle nich pro úsudek o porušení ústavních kautel chránících čistotu řízení před obecnými soudu jako výrazu zásad spravedlivého procesu (čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod) není dostačující toliko obecné či subjektivní přesvědčení stěžovatele. Stejně tak se připomínají závěry plynoucí z nálezu publikované ve zmíněné sbírce ve svazku 23., pod č. 98, str. 11. Podle nich subjektivní hledisko účastníků řízení, případně soudců samotných, je podnětem pro rozhodování o eventuální podjatosti, avšak rozhodování o této otázce se musí dít výlučně na základě hlediska objektivního.
Podle §25b odst. 1, věty první o.s.ř. k rozhodnutí o námitce podjatosti soudu věc předloží s vyjádřením dotčených soudců (přísedících) svému nadřízenému soudu. O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě (§16 odst. 1 věta první o.s.ř.). Pojem „nadřízený soud“ („nejblíže společně nadřízený soud“), je-li použit trestním řádem a občanským soudním řádem k určení věcné příslušnosti soudu, vychází z organizačních vztahů uvnitř soustavy soudů, nikoli ze vztahů instančních (srov. k tomu závěry rozhodnutí zveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 48/1996). Tomu odpovídá, že k rozhodnutí o námitce podjatosti vznesené proti soudcům Vrchního soudu v Praze je povolán Nejvyšší soud České republiky.
Z toho, co bylo shora uvedeno, tak plyne, že ohledně žádného ze soudců, vůči němuž žalobce vznesl námitku podjatosti, se nenabízí závěr o existenci předpokladů uvedených v ustanovení §14 odst. 1 o.s.ř. Žalobcem uváděná tvrzení ve vztahu k průběhu řízení a hodnocení důkazů v něm provedených, nelze pak zohlednit vůbec, a to s přihlédnutím k ustanovení §14 odst. 4 o.s.ř. V souladu s výkladem plynoucím zejména shora ze shora uvedených nálezů Ústavního soudu České republiky, jakož i judikatury obecných soudů, dospěl proto Nejvyšší soud České republiky k závěru vyjádřenému ve výroku tohoto usnesení.
Toto usnesení jako usnesení nadřízeného soudu (§16 odst. 1 o.s.ř.) je závazné pro soud a pro účastníky řízení (§16b věta první o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. ledna 2007
JUDr. Josef R a k o v s k ý , v. r.
předseda senátu