ECLI:CZ:NS:2007:28.ND.278.2007.1
sp. zn. 28 Nd 278/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobce P. – S. OD O. v likvidaci, státní podnik, zastoupeného advokátkou, proti žalovanému Ing. arch. L. N., o zaplacení 47.027.661,- Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 31 Cm 59/2005 o návrhu žalovaného na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 31 Cm 59/2005 se přikazuje Krajskému soudu v Brně.
Odůvodnění:
U Okresního soudu v Ostravě žalobce dne 30. 6. 2003 podal žalobu o zaplacení 47.027.661,- Kč z titulu náhrady škody, kterou měl žalovaný způsobit žalobci jako jeho bývalý likvidátor tím, že na Ministerstvu průmyslu a obchodu v P. uzavřel dne 20. 5. 1994 dvě pro žalobce nevýhodné smlouvy. Žalobce se dovolával místní příslušnosti na výběr dané podle §87 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
Usnesením ze dne 13. 1. 2004 Okresní soud v Ostravě vyslovil svou místní nepříslušnost a postoupil věc Obvodnímu soudu pro Prahu 8, v jehož obvodu došlo ke skutečnosti zakládající tvrzenou škodu, a který je tudíž místně příslušný dle §87 písm. b) o. s. ř.
K návrhu Obvodního soudu pro Prahu 1 Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 8. 9. 2004 rozhodl, že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni příslušné krajské soudy a postoupil věc Městskému soudu v Praze.
Městský soud v Praze vyzval žalobce k odstranění vad žaloby, rozhodl o žádosti žalobce za osvobození od soudních poplatků a dne 21. 2. 2005 vydal ve věci platební rozkaz.
Proti platebnímu rozkazu podal žalovaný v zákonné lhůtě odpor, v němž navrhl přikázání věci Krajskému soudu v Brně z důvodu vhodnosti. Návrh odůvodnil tím, že Městský soud v Praze je místně odlehlý, v jeho obvodu se nenachází žádný z důkazních prostředků významných pro posouzení věci, nemá zde sídlo ani bydliště žádný z účastníků řízení, zatímco v obvodu Krajského soudu v Brně má bydliště žalovaný a tento soud je též blíže sídlu žalobce i jeho zástupkyně.
Žalobce se k návrhu na přikázání věci, který mu byl (prostřednictvím zástupkyně) zaslán, nevyjádřil.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Městskému soudu v Praze) a Krajskému soudu v Brně, jemuž má být věc přikázána, návrh žalované na přikázání věci jinému soudu projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě jsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
V dané věci svědčí ve prospěch úvahy o rychlejším a hospodárnějším projednání věci u Krajského soudu v Brně okolnost, že tento soud je pro oba účastníky i zástupkyni žalobce snáze dostupný než Městský soud v Praze, že žalobce nenavrhuje provedení důkazů, které by byly hospodárněji provedeny u Městského soudu v Praze a rovněž žalovaný tvrdí, že takové důkazy neexistují, a že řízení je dosud v takovém stádiu, že přikázáním věci nebudou zmařeny jeho dosavadní výsledky. Nelze rovněž přehlédnout, že místní příslušnost Městského soudu v Praze byla založena v důsledku nepříliš promyšleného postupu žalobce, který podal žalobu u místně i věcně nepříslušného soudu a nepřípadně se dovolával příslušnosti na výběr dané. Nebýt tohoto postupu, byl by k projednání věci příslušný Krajský soud v Brně, jako obecný soud žalovaného.
Nejvyšší soud České republiky proto návrhu žalované vyhověl a věc podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. přikázal Krajskému soudu v Brně.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. září 2007
JUDr. Robert W a l t r , v. r.
předseda senátu