ECLI:CZ:NS:2007:28.ND.298.2007.1
sp. zn. 28 Nd 298/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., v právní věci žalobce M. H., proti žalovanému Ing. M. S., zastoupenému advokátem, o zaplacení částky 4.512.948,30 Kč s postižními nároky, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 Cm 92/99, o návrhu žalobce na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 Cm 92/99 se nepřikazuje Vrchnímu soudu v Praze.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě jako soud prvního stupně rozhodl v dané věci rozsudkem ze dne 13. 7. 2004, č.j. 23 Cm 92/99-227. Žalobce tento rozsudek napadl odvoláním. Soudem příslušným k projednání odvolání je v daném případě Vrchní soud v Olomouci.
Podáním ze dne 13. 6. 2007 žalobce navrhl přikázání věci k projednání odvolání Vrchnímu soudu v Praze. Návrh odůvodnil tím, že u soudu prvního stupně rozhodoval ve věci JUDr. P. K., který, jak bylo žalobci oznámeno, v současné době vykonává funkci soudce u Vrchního soudu v Olomouci. Žalobce se domnívá, že účast soudce, který rozhodoval v prvním stupni řízení, u odvolacího soudu, a současně skutečnost, že Vrchní soud v Olomouci rozhodoval v trestním řízení vedeném proti žalobci v souvislosti se směnkami posuzovanými v dané věci, může mít vliv na rozhodování soudu o odvolání. Žalobce dále poukazuje na délku řízení, rozpornost právních názorů Krajského soudu v Ostravě, který ve věci rozhodoval již třikrát, jakož i na svůj věk a zdravotní stav – uvádí, že je držitelem průkazu ZTP-P.
Žalovaný vyjádřil nesouhlas s návrhem na přikázání věci, poukazuje na skutečnost, že přikázání věci k Vrchnímu soudu v Praze by s ohledem na bydliště obou účastníků a dosavadní výsledky řízení nemohlo vést k jejímu rychlejšímu a hospodárnějšímu projednání.
Podle ustanovení §12 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) musí být věc přikázána jinému soudu téhož stupně, nemůže-li příslušný soud o věci jednat, protože jeho soudci jsou vyloučeni (§14, §15 odst. 2 a §16a o. s. ř.). Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Vrchnímu soudu v Olomouci) a Vrchnímu soudu v Praze, jemuž má být věc přikázána, návrh žalobce na přikázání věci jinému soudu projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu.
Důvody vhodnosti ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji, hospodárněji či spolehlivěji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
Argumenty předestřené žalobcem však nesvědčí o tom, že by přikázání věci umožnilo hospodárnější, rychlejší nebo důkladnější projednání věci. Námitky, že u Vrchního soudu v Olomouci působí soudce, jenž ve věci rozhodoval v prvostupňovém řízení, že právní závěry Krajského soudu v Ostravě, jenž ve věci opakovaně rozhodoval, jsou rozporné a že Vrchní soud v Olomouci rozhodoval v trestní věci týkající se žalobce, jsou pro posouzení důvodů přikázání bezvýznamné. K prvé z těchto námitek lze jen upozornit, že podle §14 odst. 2 o. s. ř. u soudu vyššího stupně jsou vyloučeni z rozhodování soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně. Případné pochybnosti o nestrannosti soudců příslušného soudu nelze řešit postupem podle §12 odst. 2 o. s. ř. K přikázání věci jinému soudu by v případě vyloučení soudců mohlo dojít jen na základě ustanovení §12 odst. 1 (tzv. delegace nutná); o takový případ se zde nejedná, neboť z obsahu spisu nevyplývá, že by byly splněny podmínky pro postup ve smyslu cit. ustanovení §12 odst. 1 o. s. ř. Poukazuje-li žalobce na svůj věk a špatný zdravotní stav, je naopak namístě obava, že s ohledem na vzdálenost P. od místa bydliště žalobce, by pro něj účast při soudním jednání byla spojena s mnohem většími obtížemi. Nelze přehlédnout ani okolnost, že Vrchní soud v Praze by byl hůře a nákladněji dostupný i pro žalovaného, který proto důvodně s přikázáním věci nesouhlasil. Přikázání věci by tedy bylo v rozporu s požadavkem rychlosti a hospodárnosti řízení a v konečném důsledku by mohlo být i proti zájmům žalobce, kterého by mohly nepřiměřeně zatížit zvýšené náklady řízení, jež by mohl být povinen hradit nejen v případě neúspěchu ve sporu (§142 odst. 1 o. s. ř.), ale i v případě náhody, která by se mu přihodila (§147 odst. 1 o. s. ř.).
Nejvyšší soud České republiky proto návrhu žalobce nevyhověl a věc podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. nepřikázal Vrchnímu soudu v Praze.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. října 2007
JUDr. Robert W a l t r , v. r.
předseda senátu