ECLI:CZ:NS:2007:28.ND.299.2007.1
sp. zn. 28 Nd 299/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., ve věci žalobkyně I. P. T. s. r. o., proti žalované Č. o. b., a. s., o zaplacení částky 18,992.349,- Kč a částky 600.000,- Kč s příslušenstvím, vedené Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. 16 Cm 68/2004, o přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. 16 Cm 68/2004 se nepřikazuje Městskému soudu v Praze.
Odůvodnění:
Vzájemným návrhem ze dne 17. 5. 2001 se žalobkyně domáhala v řízení vedeném Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. 16 Cm 157/2000 vůči I. A P. B., akciové společnosti (právní předchůdkyni žalované), zaplacení částek 18,992.349,- Kč a 600.000,- Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody za neotevření akreditivů, jež vedlo podle tvrzení žalobkyně ke ztrátám na jejím čistém zisku a vzniku zbytečných provozních výdajů, a z titulu navrácení částky vložené na účet „TV K.“ spolu se smluvními úroky. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 4. 2004, č. j. 16 Cm 157/2000-69, byl uplatněný vzájemný nárok vyloučen k samostatnému řízení pod sp. zn. 16 Cm 68/2004.
Krajský soud v Ostravě konstatoval, že jsou dány důvody pro přikázání věci Městskému soudu v Praze (tzv. delegaci vhodnou), a přípisem ze dne 13. 8. 2007, č. j. 16 Cm 68/2004-37, vyzval účastníky řízení, aby se k zamýšlené delegaci vyjádřili. Důvody pro přikázání věci spatřoval ve skutečnosti, že oba účastníci řízení mají sídlo v P., a taktéž v nepříznivých majetkových poměrech žalobkyně (jež byla usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 6. 2007, č. j. 2 Cmo 192/2007-32, osvobozena od soudních poplatků).
Žalobkyně (ještě prostřednictvím advokáta JUDr. J. F.) s přikázáním věci nesouhlasila, neboť oba její jednatelé mají trvalé bydliště v obci K.-B. u O., a cesta ke Krajskému soudu v Ostravě je pro ně časově i ekonomicky méně náročná než cesta k Městskému soudu v Praze. Navíc věc původně spojenou (vedenou Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. 16 Cm 157/2000) Vrchní soud v Olomouci nepřikázal k projednání Krajskému soudu v Brně, jelikož tato věc je Krajským soudem v Ostravě vedena již od 7. 6. 2000; podle žalobkyně uvedené platí i pro v této věci později vyloučenou žalobu.
Podle §12 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti. Podle §12 odst. 3 věty první o.s.ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle §12 odst. 3 věty druhé o.s.ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 3 věta první o.s.ř.), návrh na její přikázání projednal a dospěl k závěru, že nejsou dány zákonné podmínky pro přikázání věci z důvodu vhodnosti.
Důvody vhodnosti (§12 odst. 2 o.s.ř.) mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků a jiných okolnostech; za rozhodné lze považovat především skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. Současně je třeba mít na zřeteli, že přikázání z důvodu vhodnosti by mělo být využíváno pouze ojediněle, neboť představuje výjimku z ústavně zaručených zásad, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).
V posuzované věci Nejvyšší soud (s přihlédnutím k vyjádření žalobkyně) nepokládá její nepříznivé majetkové poměry a skutečnost, že oba účastníci řízení mají sídlo v P., za dostatečné důvody pro aplikaci §12 odst. 2 o.s.ř., k níž má soud – jak již bylo výše uvedeno – přikročit pouze výjimečně. Nejvyšší soud nepovažuje za účelné přikazovat věc jinému soudu za situace, kdy od roku 2000 je u příslušného soudu vedeno pod sp. zn. 16 Cm 157/2000 řízení (ze kterého byla dne 30. 4. 2004 posuzovaná věc vyloučena), u něhož lze předpokládat, že jeho průběh a výsledek (nehledě na osobu soudce, který je s oběma věcmi detailně obeznámen) budou významné i pro posouzení vyloučené věci.
Nejvyšší soud proto návrhu na přikázání věci podle §12 odst. 2 o.s.ř. nevyhověl.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. listopadu 2007
JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu