ECLI:CZ:NS:2007:29.CDO.2485.2007.1
sp. zn. 29 Cdo 2485/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci navrhovatelky Z. C., zastoupené JUDr. P. V., advokátem, za účasti B. d. Š 163, zastoupeného JUDr. A. Š., advokátkou, o neplatnost usnesení členské schůze družstva, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 35 Cm 234/2003, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. února 2007, č. j. 7 Cmo 218/2006-114, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Navrhovatelka je povinna zaplatit B. d. Š 163 na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 800,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupkyně.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. ledna 2006, č. j. 35 Cm 234/2003-99, s odkazem na ustanovení §96 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.) ke zpětvzetí návrhu zastavil řízení (výrok I.), rozhodl, že B. d. Š 163 (dále jen „družstvo“) se nepřiznává náhrada nákladů řízení (výrok II.) a navrhovatelce bude vrácen soudní poplatek (výrok III.).
Vrchní soud v Praze k odvolání družstva směřujícímu jen proti výroku o náhradě nákladů řízení usnesením ze dne 1. února 2007, č. j. 7 Cmo 218/2006-114, usnesení soudu prvního stupně ohledně náhrady nákladů řízení změnil tak, že uložil navrhovatelce zaplatit družstvu částku 6.425,- Kč.
Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení §137 (správně §237) odst. 1 písm. a) o. s. ř. a namítajíc, že rozhodnutí o nákladech řízení spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Družstvo považuje dovolání proti výroku o náhradě nákladů řízení za nepřípustné.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů.
Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., když všem případům přípustnosti dovolání v tomto ustanovení vypočteným je společné, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé. Rozhodnutí, jímž odvolací změnil usnesení soudu prvního stupně v části týkající se nákladů řízení, rozhodnutím ve věci samé není (srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání odmítl [§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c) o. s. ř.].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání navrhovatelky bylo odmítnuto a navrhovatelce vznikla povinnost nahradit družstvu náklady dovolacího řízení. Náklady dovolacího řízení sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 500,- Kč podle ustanovení §15, §14 odst. 3 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění účinném od 1. září 2006 a z náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (vyjádření k dovolání) podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., rovněž ve znění účinném od 1. září 2006.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 27. června 2007
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu