ECLI:CZ:NS:2007:29.CDO.2487.2007.1
sp. zn. 29 Cdo 2487/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Petra Šuka v právní věci žlobkyně P., a. s., proti žalované V. N., zastoupené, advokátem, o zaplacení 50.680,- Kč ze směnky, vedené u Krajského soudu v H. K. – p. v P. pod sp. zn. 36 Cm 228/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v P. ze dne 8. prosince 2005, č. j. 6 Cmo 84/2005 – 44, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek Krajského soudu v H. K. – p. v P. ze dne 29. prosince 2004, č. j. 36 Cm 228/2004 - 18, kterým tento soud rozhodl, že směnečný platební rozkaz ze dne 13. května 2004, č. j. 36 Sm 390/2004 - 4, se ponechává v platnosti (výrok I.) a současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).
V odůvodnění rozhodnutí se odvolací soud ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně. Žalovaná v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu uvedla, že neví, proč byl vydán a že splátky jsou spláceny ze mzdy manžela. Ona sama peníze na splácení dluhu nemá. Odvolací soud uvedl, že takovéto námitky bez konkrétního vyčíslení jsou neprojednatelné a neodůvodněné.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání.
Dovolatelka uvádí, že odvolací soud nepřezkoumal zda žalovaná dluží žalobkyni částku 50.680,- Kč, když splátky jsou poskytovány stále. Tvrdí, že žalobkyně nepodává informace o splátkách, ale domnívá se, že dluh musí být nižší, než kolik požaduje žalobkyně. Dovolatelka rovněž namítá, že byla nesprávně zavázána napadeným rozhodnutím k úhradě nákladů odvolacího řízení, když argumentuje tím, že byla „zproštěna všech poplatků, tedy i zástupci žalobce“.
Dovolání není přípustné.
Předpokladem přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Dovolání ve smyslu citovaného ustanovení je tedy přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právní otázky; jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění či namítané vady řízení přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nemohou.
Zásadní právní význam dovolací soud neshledal.
Odvolací soud založil své rozhodnutí na tom, že námitky dovolatelky jsou neprojednatelné a neodůvodněné. Tento závěr dovolatelka nezpochybňuje.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. proto dovolání přípustné není. Protože dovolací soud neshledal ani jiný důvod přípustnosti dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř., je odmítl.
Jako nepřípustné odmítl dovolání také v části výslovně směřující proti výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení, jelikož nejde o žádný z taxativně vyjmenovaných případů přípustnosti uvedených v ustanoveních §238, 238a ani §239 o. s. ř.; přípustnost dovolání nevyplývá ani z ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., jelikož v této části není napadené usnesení rozhodnutím měnícím ani potvrzujícím.
O náhradě nákladů řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolatelka s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalobkyni žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 25. září 2007
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu