ECLI:CZ:NS:2007:29.CDO.2624.2007.1
sp. zn. 29 Cdo 2624/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudkyň JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce JUDr. V. L., zastoupeného advokátem, proti žalovanému Ing. J. H., CSc., zastoupenému advokátem, o zaplacení 200.000, Kč s postižními právy ze směnky, vedené u Krajského soudu v Ú. n. L. pod sp. zn. 24 Cm 17/2005, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v P. ze dne 8. února 2007, č.j. 12 Cmo 431/2006-120, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 800,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
Vrchní soud v P. k odvolání žalobce usnesením ze dne 8. února 2007, č.j. 12 Cmo 431/2006-120, potvrdil usnesení ze dne 10. srpna 2006, č.j. 24 Cm 17/2005-100, jímž Krajský soud v Ú. n. L. zastavil řízení o odvolání žalobce proti rozsudku ze dne 16. června 2005, č.j. 24 Cm 17/2005-30, pro nezaplacení soudního poplatku za odvolání.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a co do důvodů na ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Dovolatel snáší argumenty na podporu uplatněných dovolacích důvodů a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání žalobce odmítl.
Dovolání není přípustné.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů.
Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., když všem případům přípustnosti dovolání v tomto ustanovení vypočtených je společné, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé, jímž ale usnesení o zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku není (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2002, sp. zn. 29 Odo 205/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 2002, pod číslem 102).
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce jako nepřípustné odmítl [§243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř.].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 větu první, §224 odst. 1 §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalobci vznikla povinnost hradit žalovanému jeho náklady řízení. Náklady dovolacího řízení vzniklé žalovanému sestávají z paušální odměny advokáta za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení) určené podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. (dále jen „vyhláška“), která podle ustanovení §14 odst. 3, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky činí 500,- Kč a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a celkem činí 800,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 29. srpna 2007
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu