ECLI:CZ:NS:2007:29.CDO.3051.2007.1
sp. zn. 29 Cdo 3051/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně E.C. G., a. s., proti žalovaným 1) ú. G. a. s., 2) V. M., 3) Ing. K. M., 4) A. R. a 5) B. V., žalovaní 2), 3), 4) a 5) zastoupeni advokátem, o zaplacení částky 40,433.665,76 Kč ze směnky s postižními právy, vedené u Krajského soudu v B. pod sp. zn. 3 Cm 144/2001, o dovolání žalovaných 2), 3), 4) a 5) proti usnesení Vrchního soudu v O. ze dne 21. února 2007, č. j. 9 Cmo 55/2006 - 284, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Vrchní soud v O. v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení Krajského soudu v B. ze dne 23. května 2006, č. j. 3 Cm 144/2001 – 273, kterým tento soud vyhověl návrhu žalobkyně, aby do řízení na její místo vstoupila společnost F. T. B. V.
Odvolací soud tak přitakal soudu prvního stupně v názoru, že byla uzavřena smlouva o převodu rektasměnky ze dne 14. července 2004 a tím nastala po zahájení řízení právní skutečnost, s níž právní předpisy obecně vzato spojují převod rektasměnky na jiného. Tato právní skutečnost se týká práva dosavadní žalobkyně a nová nabyvatelka se vstupem do tohoto řízení souhlasila. Otázkou, zda tvrzené právo, které mělo být převedeno na nového majitele, tu vskutku je, nebo zda podle žalobkyní uvedené právní skutečnosti opravdu bylo na jiného převedeno, se soud nezabýval, neboť se to týká již posouzení věci samé, což nelze vyjádřit při zkoumání procesního nástupnictví, ale až v rozhodnutí o věci samé a v té souvislosti odkázal odvolací soud na rozhodnutí uveřejněná ve Sbírce soudních stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 31/2004 a č. 37/2004).
Proti usnesení odvolacího soudu podali žalovaní 2), 3, 4) a 5) (dále také jen „žalovaní“) dovolání, odkazujíce co do jeho přípustnosti na ustanovení §239 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a namítajíce existenci dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Dovolatelé odvolacímu soudu vytýkají, že nesprávně posoudil platnost postoupených práv ze směnky, přičemž namítají, že původní žalobkyně Č. o. b., a. s., která měla předmětnou směnku nabýt na základě smlouvy o prodeji podniku, se nemohla stát řádnou majitelkou směnky a současně aktivně legitimovanou v tomto řízení, neboť smlouva o prodeji části podniku je částečně neplatná. Odvolatelé tvrdí, že smlouvou o prodeji podniku dochází ke změně v osobě věřitele, avšak takováto změna byla ve vztahu ke směnečnému závazku vyloučena dohodou stran ve vyplňovacím směnečném prohlášení.
Proto dovolatelé požadují, aby rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i rozhodnutí soudu prvního stupně bylo zrušeno.
Dovolání žalovaných je přípustné podle ustanovení §239 odst. 1 písm. b) o. s. ř., není však důvodné.
Jak správně uvedl odvolací soud, Nejvyšší soud již v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 31/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého předmětem řízení o návrhu podle ustanovení §107a o. s. ř. není posouzení, zda tvrzené právo (povinnost), které mělo být převedeno, nebo které mělo přejít na jiného, dosavadnímu účastníku svědčí či nikoli, popř. zda podle označené právní skutečnosti bylo převedeno (přešlo) na jiného, když takové posouzení se týká již posouzení věci samé. K tomuto závěru se přihlásil rovněž v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 37/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, s tím, že právní skutečností, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení (§107a odst. 1 o. s. ř.), je i smlouva o postoupení pohledávky ve smyslu ustanovení §524 a násl. občanského zákoníku.
Jelikož se dovolatelům prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost právního posouzení věci odvolacím soudem zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení §243b odst. 2 věty první o. s. ř. zamítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 3. října 2007
JUDr. Ivana Štenglová
předsedkyně senátu