ECLI:CZ:NS:2007:29.CDO.349.2007.1
sp. zn. 29 Cdo 349/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Petra Gemmela v právní věci navrhovatelky JUDr. V. Z., advokátky, jako správkyně konkursní podstaty úpadkyně I. D. z., za účasti JUDr. V. S., o zaplacení částky 4.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v P. pod sp. zn. 39 Cm 152/2002, o dovolání JUDr. V. S. proti usnesení Vrchního soudu v P. ze dne 13. dubna 2006, č.j. 7 Cmo 685/2005-42, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v P. potvrdil usnesení ze dne 1. července 2005, č.j. 39 Cm 152/2002-20, jímž Městský soud v P. - odkazuje na ustanovení §107a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) - připustil, aby do řízení na místo dosavadní navrhovatelky JUDr. V. Z., správkyně konkursní podstaty úpadkyně I. D. z., vstoupila B., společnost s ručením omezeným, identifikační číslo 47 66 67 57 (dále jen „společnost“). Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně v závěru, že převod práv a povinností k pohledávce, jejíž zaplacení je předmětem sporu, byl doložen smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou dne 24. ledna 2003 mezi navrhovatelkou a společností, přičemž společnost se vstupem do řízení souhlasila.
Proti usnesení odvolacího soudu podal JUDr. V. Z. „odvolání“ (v souladu s nesprávným poučením odvolacího soudu). Vzhledem k jeho obsahu (§41 odst. 2 o. s. ř.) je považuje Nejvyšší soud za dovolání.
Dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že se nezabýval oprávněností vzniku pohledávky navrhovatelky a rozhodl tak o převodu neexistující pohledávky. Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dovolání, jež je přípustné podle ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle §243b odst. 1 o. s. ř. jako zjevně bezdůvodné.
Učinil tak proto, že podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí platí, že předmětem řízení o návrhu ve smyslu §107a o. s. ř. není posouzení, zda tvrzené právo (povinnost), jež mělo být převedeno nebo které mělo přejít na jiného, dosavadnímu účastníku svědčí, a že právní skutečností, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení (§107a odst. 1 o. s. ř.), je i smlouva o postoupení pohledávky ve smyslu ustanovení §524 a násl. občanského zákoníku (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 37/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud rovněž již v usnesení uveřejněném pod číslem 31/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého předmětem řízení o návrhu podle ustanovení §107a o. s. ř. není posouzení, zda tvrzené právo podle označené právní skutečnosti vskutku bylo převedeno (přešlo) na jiného, když takové posouzení se týká již posouzení věci samé.
Dovolatelem uplatněné argumenty nesměřují ke zpochybnění závěru, že postupní smlouva je právní skutečností, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, ale týkají se věcné legitimace navrhovatelky ve sporu, k jejímuž posouzení slouží rozhodnutí ve věci samé.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 13. února 2007
JUDr. Ivana Štenglová
předsedkyně senátu