ECLI:CZ:NS:2007:29.CDO.693.2007.1
sp. zn. 29 Cdo 693/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudkyň JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně G. M. M., a. s., zastoupené advokátem, proti žalovanému V. Ch., o zaplacení částky 21.865,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. 19 C 177/2005, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. září 2006, č.j. 29 Co 452/2006-38, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Praha - východ rozsudkem ze dne 8. prosince 2005, č.j. 19 C 177/2005-18, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 21.865,- Kč s 0,1% úrokem z prodlení denně od 5. října 2004 do zaplacení a částku 11.790,- Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 10.465,95 Kč.
Usnesením ze dne 10. července 2006, č.j. 19 C 177/2005-27, soud prvního stupně podle §208 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) odmítl jako opožděné odvolání žalobce proti výše uvedenému rozsudku (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze usnesením ze dne 4. září 2006, č.j. 29 Co 452/2006-38, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů.
Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., když všem případům přípustnosti dovolání v tomto ustanovení vypočteným je společné, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé, jímž ale usnesení, kterým odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost, není.
Přípustnost dovolání pak nezakládá ani nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné (srov. obdobně důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 73/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání odmítl [§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c) o. s. ř.].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 větu první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. července 2007
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu