ECLI:CZ:NS:2007:29.CDO.868.2007.1
sp. zn. 29 Cdo 868/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Petra Gemmela v právní věci návrhu na zápis změn do obchodním rejstříku společnosti P. O. a. s., zastoupené advokátem, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. B 2624, o dovolání společnosti proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. února 2006, č. j. 8 Cmo 167/2005 – 215, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Navrhovatelka nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením potvrdil Vrchní soud v Olomouci usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. února 2005, č. j. F 5434/2005, B 2624/1 – 180 (kterým tento soud zamítl návrh na zápis usnesení o zvýšení základního kapitálu P. O. a. s. – dále jen „navrhovatelka“ – do obchodního rejstříku, rozhodl o tom, že nemá právo na náhradu nákladů řízení) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud přitakal skutkovým závěrům soudu prvního stupně, na něž pro stručnost odkázal, dokazování poté sám zčásti doplnil a zjistil:
- z notářského zápisu, sepsaného dne 13. ledna 2005 JUDr. J. V., notářkou se sídlem v Ostravě, pod č. NZ 40/2005, N 42/2005, o průběhu náhradní valné hromady navrhovatelky, konané dne 13. ledna 2005, že na této valné hromadě byli přítomni akcionáři, kteří mají akcie se jmenovitou hodnotou 7,31 % základního kapitálu. Pro rozhodnutí o zvýšení základního kapitálu hlasovalo 100 % přítomných akcionářů, tedy 3.450 hlasů. Dále valná hromada rozhodla o dílčí změně stanov společnosti v odstavci 1.5.1 tak, že základní kapitál společnosti činí 58,507.000,- Kč, a v odstavci 1.6. tak, že základní kapitál je rozdělen na 47.157 kmenových akcií na majitele v zaknihované podobě, o jmenovité hodnotě 1.000,- každá, a 227 kusů kmenových akcií v listinné podobě na majitele o jmenovité hodnotě 50.000,- Kč,
- z oznámení o konání valné hromady navrhovatelky, uveřejněném v Hospodářských novinách dne 23. prosince 2004, že představenstvo svolává náhradní mimořádnou valnou hromadu na den 13. ledna 2005 od 11.00 hodin v sídle notářky JUDr. J. V., . s programem pod body 1. – 5., který pod bodem 3. obsahuje rozhodnutí o zvýšení základního kapitálu společnosti s tím, že rozhodným dnem pro účast na valné hromadě je den 8. prosince 2004,
- z výpisu z registru emitenta navrhovatelky ke dni 8. prosince 2004, že společnost emitovala akcie „pod názvem P. o.“, databáze vlastníků cenných papírů obsahuje 11301 – 11405 řádků, při sestupném řazení měli vlastníci na prvních dvou řádcích zapsáno vlastnictví 3450 kusů akcií a 3360 akcií, na dalších čtyřech řádcích jsou zapásni vlastníci s vlastnictvím 932 akcií, 859 akcií, 308 akcií a 285 akcií, a na sedmém a následujících řádcích jsou zapsáni vlastníci, kteří vlastní 80 a méně než 80 kusů akcií.
Odvolací soud odkázal na §204a písm. b) obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), dle kterého má představenstvo povinnost zveřejnit a způsobem určeným zákonem a stanovami pro svolání valné hromady oznámit informaci o přednostním právu, která obsahuje alespoň počet nových akcií, které lze upsat na jednu dosavadní akcii společnosti o určité jmenovité hodnotě nebo jaký podíl na jedné nové akcii připadá na jednu dosavadní akcii o určité jmenovité hodnotě s tím, že lze upisovat pouze celé akcie.
Odvolací soud s poukazem na §204a odst. 3 větu čtvrtou obch. zák. konstatoval, že jestliže nepřipadá na jednu akcii dosavadní jedna nová akcie, je přednostní právo na upisování akcií vždy volně převoditelné. Podle §156a odst. 2 obch. zák. jakékoli jednání, jehož cílem je některého ze společníků zneužívajícím způsobem znevýhodnit, je zakázáno.
Odvolací soud dále uvedl, že obchodní zákoník připouští, aby při zvyšování základního kapitálu úpisem nových akcií bylo možno stanovit počet akcií upisovaných s využitím přednostního práva tak, aby na jednotlivé dosavadní akcionáře nepřipadal vždy určitý počet celých akcií, ale pouze podíl na jedné nové akcii. Současně však upozornil, že i v tomto případě musí být poměr mezi dosavadními akciemi a podílem na nových akciích stanoven tak, aby dosavadní akcionáři, a to žádná jejich skupina, tedy ani minoritní akcionáři, nebyli fakticky z přednostního práva na úpis vyloučeni nebo toto jejich právo omezeno. Proto pokud valná hromada společnosti, která má rozptýlenou akcionářskou strukturu přesahující 10.000 akcionářů, z nichž pouze 6 akcionářů bylo k rozhodnému dni vlastníky více jak 209 kusů akcií a zbytek byli minoritní akcionáři, rozhodne o zvýšení základního kapitálu tak, že přednostní právo na úpis jedné nové akcie připadá na 209 kusů dosavadních akcií, jsou tímto rozhodnutím fakticky minoritní akcionáři vyloučeni z práva na úpis, bez ohledu na to, že je garantována převoditelnost přednostního práva zákonem. Při takto nastaveném poměru lze jen stěží předpokládat, že drobní akcionáři, vlastnící méně než 80 kusů akcií jsou schopni své přednostní právo vykonat (že jsou schopni nabýt přednostní práva od ostatních drobných akcionářů v takové míře, aby byli schopni upsat jednu celou akcii). Z toho důvodu se odvolací soud ztotožnil se soudem prvního stupně v závěru, že usnesení valné hromady je v rozporu s právními předpisy – s §204a odst. 1 obch. zák. – a proto je podle §131 obch. zák. shledal neplatným.
Otázkou, zda akcionáři, přítomní na valné hromadě, kteří představovali 7,31 % základního kapitálu, jednali zakázaným způsobem, tedy s cílem znevýhodnit zneužívajícím způsobem minoritní akcionáře, se odvolací soud již dále nezabýval.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání. Vytýká odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“)].
V odůvodnění dovolání poukazuje na to, že z důvodové zprávy k návrhu zákona, kterým se mění obchodní zákoník, ze dne 22. prosince 1999, vyplývá, že úpravou §204a odst. 2 obch. zák. se řeší problém rozsahu přednostního práva upisování akcií v případě, kdy na zvýšení základního kapitálu má být vydáno tolik akcií, že na jednu starou akcii nepřipadá upsání jedné akcie nové. Uvádí, že první věta ustanovení §204a odst. 1 obch. zák. vyslovuje princip rovnosti akcionářů. Přednostní právo musí odpovídat velikosti podílu akcionáře na základním kapitálu. Toto ustanovení je kogentní a odpovídá čl. 29, bodu 1 „druhé direktivy ES“, který zní: „Při každém zvýšení upsaného základního kapitálu peněžitými vklady musí být akcie nabídnuty přednostně akcionářům úměrně části základního kapitálu představované jejich akciemi.“
Valná hromada společnosti rozhodla dne 13. ledna 2005 o zvýšení základního kapitálu ze stávající částky 47,157.000,- Kč na celkovou částku 58,507.000,- Kč, tedy o částku 11,350.000,- Kč s tím, že upisování akcií nad částku 11,350.000,- Kč se nepřipouští, přičemž se bude upisovat 227 ks kmenových akcií o jmenovité hodnotě 50.000,- Kč znějící na majitele v listinné podobě. Valná hromada dále rozhodla, že na jednu dosavadní akcii o jmenovité hodnotě 1.000,- Kč připadá právo upsat na jedné nové akcii podíl ve výši 227/11350 (tj. 0,00480) s tím, že lze upsat pouze celé akcie.
Dovolatelka argumentuje tím, že obchodní zákoník neurčuje žádné omezení ve smyslu dovozovaném odvolacím soudem v napadeném rozhodnutí, tedy povinnost stanovit podmínky při zvyšování základního kapitálu tak, aby každý akcionář mohl na každou dosavadní akcii upsat nejméně jednu akcii. Namítá, že pokud by zákonodárce měl v úmyslu takovéto ustanovení do zákona včlenit, bezesporu by tak učinil. Má za to, že stávající úprava je obecná a připouští jak možnost, že na jednu dosavadní akcii připadne méně než jedna nová akcie, tak i možnost, že na jednu dosavadní akcii připadne více než jedna nová akcie. Z formulace jednotlivých ustanovení obchodního zákoníku, zejména pak z §204a odst. 2 písm. b), lze dle dovolatelky jednoznačně dovodit, že zákonodárce výslovně počítá s možností, že na jednu dosavadní akcii připadá méně než jedna nová akcie, a že tedy rozhodnutí valné hromady dovolatelky ze dne 13. ledna 2005 bylo v souladu se zákonem.
Dovolatelka dále uvádí, že má za to, že nelze stanovit, a to ať již judikaturou či právním předpisem, jakousi hranici nejnižšího podílu práva upsat novou akcii, který musí připadat na jednu stávající akcii při zvyšování základního kapitálu, neboť již samotnou možnost, že byť jediný akcionář nebude mít možnost upsat nejméně jednu novou akcii by bylo možné považovat za projev omezení práva daného minoritního akcionáře a šlo by zcela proti principu a logice §204a odst. 2 písm. b) obch. zák.
Rovněž je třeba vzít v úvahu – pokračuje dovolatelka – oprávněné zájmy společnosti a důvody zvyšování základního kapitálu. V případě akceptace právního názoru učiněného v odůvodnění napadeného rozhodnutí by mohlo paradoxně dojít i k situaci, že by k účinnému zvýšení základního kapitálu vůbec nikdy nedošlo, neboť by se nepodařilo upsat akcie odpovídající navrhovanému zvýšení (v případě, že by měl mít každý akcionář právo upsat nejméně jednu akcii, přičemž stejné situace by mohlo být dosaženo i v případech, kdy tento poměr bude nižší než 1:1). Takováto situace by pak bránila rozvoji společnosti a zároveň lze právě takovouto „ochranu“ menšinových akcionářů považovat za šikanózní a v rozporu s §56a obch. zák.
Dovolatelka zastává názor, že při extenzivním výkladu §56a odst. 1 obch. zák. učiněném odvolacím soudem, by §204a odst. 2 písm. b) obch. zák. nebylo možno v praxi nikdy naplnit. Rovněž v rozhodnutí valné hromady nelze spatřovat jakékoli poškození zájmů společnosti a ani poškození zájmů akcionářů, uzavírá dovolatelka a navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Navrhovatelka podala výslovně dovolání rovněž proti výroku usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu je upravena v ustanoveních §237, §238, §238a a §239 o. s. ř. Žádné z těchto ustanovení občanského soudního řádu však nezakládá přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení a proto Nejvyšší soud dovolání navrhovatelky, zaměřené do výroků o nákladech řízení odvolacího soudu, odmítl jako nepřípustné podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř.
Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 29 Odo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132). Zásadní právní význam pak má rozhodnutí odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), nebo obsahuje-li řešení právní otázky, které je v rozporu s hmotným právem.
Dovolání není přípustné.
Odvolací soud nezaložil – oproti tvrzení dovolatelky – své rozhodnutí na tom, že o zvýšení základního kapitálu musí být rozhodnuto tak, aby bylo možno upsat na jednu dosavadní akcii nejméně jednu akcii na zvýšení základního kapitálu a nezaložil je ani na (extensivním) výkladu ustanovení §56a obch. zák. Založil je na tom, že v posuzované věci určila valná hromada podmínky zvýšení základního kapitálu tak, že fakticky vyloučila minoritní akcionáře z práva na úpis, bez ohledu na to, že je zákonem garantována převoditelnost přednostního práva na upisování akcií na zvýšení základního kapitálu; proti tomuto závěru dovolatelka v odůvodnění dovolání nebrojí. Přitom, jak shora uvedeno, dovolací soud může posuzovat při rozhodování o připuštění dovolání pouze takové právní otázky, na kterých odvolací soud založil své rozhodnutí.
V projednávané věci by však dovolání nebylo přípustné ani v případě, že by námitky vznesené dovolatelkou směřovaly proti důvodům, na kterých odvolací soud založil své rozhodnutí. Odvolací soud totiž založil své rozhodnutí na posouzení obsahu rozhodnutí o zvýšení základního kapitálu ve vazbě na konkrétní poměry ve společnosti, právní závěry, které na tomto posouzení učinil, proto postrádají potřebný judikatorní přesah a již proto je za zásadně právně významné považovat nelze.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. proto dovolání přípustné není. Protože dovolací soud neshledal ani jiný důvod přípustnosti dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. je odmítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. července 2007
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu