ECLI:CZ:NS:2007:29.CDO.912.2007.1
sp. zn. 29 Cdo 912/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudkyň JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Hany Gajdziokové, v konkursní věci dlužníka J. M., zastoupeného advokátem, o návrhu věřitelky A. G. s. r. o., na prohlášení konkursu na majetek dlužníka, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 44 K 1007/2003, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. října 2004, č. j. 1 Ko 477/2004-196, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným usnesením ze dne 18. října 2004 Vrchní soud v Praze potvrdil ve výroku o prohlášení konkursu usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. července 2004, č. j. 44 K 1007/2003-146.
Dlužník podal proti usnesení odvolacího soudu včasné dovolání. Učinil tak podáním ze dne 28. ledna 2005 (č. l. 217), které sepsal a podepsal sám. Jak se však z tohoto podání podává, šlo o tzv. blanketní dovolání. Dovolací důvody jsou zde vymezeny jen tak, že dovolatel podává dovolání „z důvodů dle §241a odst. 2 a 3 o. s. ř.“.
Podle ustanovení §240 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení (odstavec 1). Zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (odstavec 2). Lhůta je zachována také tehdy, jestliže dovolání bylo podáno po uplynutí dvouměsíční lhůty proto, že se dovolatel řídil nesprávným poučením soudu o dovolání. Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání, nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné, lze podat dovolání do čtyř měsíců od doručení (odstavec 3).
Ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř. pak určuje, že dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v §241 o. s. ř., běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§30 o. s. ř.), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.
Napadené usnesení bylo zástupkyni dlužníka s procesní plnou mocí doručeno 29. listopadu 2004. Dlužník při podání dovolání požádal soud o ustanovení zástupce z řad advokátů, posléze si však zvolil advokáta sám, jak dokládá procesní plná moc ze dne 1. prosince 2006 (č. l. 364), osvědčující (ve spojení s podáním tohoto advokáta na č. l. 368), že zastoupení dlužníka převzal advokát Mgr. P. J.
Soud prvního stupně poté rozhodl o dlužníkově žádosti o ustanovení advokáta tak, že ji usnesením ze dne 29. ledna 2007, č. j. 44 K 1007/2003-369, které nabylo právní moci 20. února 2007, zamítl.
Výklad podávaný soudní praxí je jednotný v tom, že způsobem obsaženým v dovolatelově podání z 28. ledna 2005 k náležitému vymezení dovolacích důvodů nedošlo. srov. např. (ve vztahu k náležitostem odvolání) usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 29/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a ve vztahu k dovolacím důvodům usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2005, sp. zn. 29 Odo 1060/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2005, pod číslem 31. Jinak řečeno, pouhý odkaz na text ustanovení §241a odst. 2 a 3 o. s. ř. není (pojímáno z obsahového hlediska) řádným uplatněním dovolacího důvodu. Z takto pojatého dovolání totiž v žádném směru neplyne, v čem konkrétně dovolatel spatřuje vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.) nebo v čem konkrétně dovolatel shledává právní posouzení věci odvolacím soudem nesprávným (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.) anebo které ze skutkových zjištění, z nichž rozhodnutí vychází, nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 o. s. ř.). Závěrům obsaženým v posledně označeném usnesení Nejvyššího soudu přitakal i Ústavní soud v usnesení ze dne 4. dubna 2006, sp. zn. I. ÚS 254/05, jímž ústavní stížnost proti němu podanou odmítl.
Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným podáním, které může dovolatel doplnit o chybějící náležitosti jen do uplynutí dovolací lhůty. Ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř. tak zamezuje tomu, aby podáváním tzv. blanketních dovolání nedocházelo k faktickému prodlužování dovolací lhůty, které je častým důvodem průtahů v řízení (shodně srov. též důvodovou zprávu k zákonu č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, jehož prostřednictvím bylo uvedené ustanovení vtěleno do občanského soudního řádu). Lhůta určená v ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř. je pak lhůtou, jejímž marným uplynutím se původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými; dovolací soud, který k pozdějšímu doplnění dovolání již nemůže přihlížet z úřední povinnosti, tedy musí dovolání nezpůsobilé zahájit dovolací řízení odmítnout, a to za přiměřeného použití ustanovení §43 odst. 2 věty první o. s. ř. (srov. shodně např. též usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 21/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolateli, kterému se dostalo řádného poučení o dovolání, tak lhůta k doplnění dovolání o chybějící dovolací důvody marně uběhla nejpozději dne 1. února 2007 (počítáno od převzetí zastoupení Mgr. J.).
Nejvyšší soud proto dovolání ve shodě s podaným výkladem podle §241b odst. 3 a §43 odst. 2 o. s. ř. odmítl.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. března 2007
JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r.
předseda senátu