ECLI:CZ:NS:2007:29.CDO.916.2007.1
sp. zn. 29 Cdo 916/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně M. d. z. P. a. s., zastoupené JUDr. J. V., advokátem, proti žalovanému Mgr. L. R., advokátu, jako správci konkursní podstaty úpadkyně U. b., a. s. \"v likvidaci\", o určení pravosti a výše pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 32 Cm 260/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. srpna 2006, č.j. 3 Cmo 143/2005-62, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně podala dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Olomouci potvrdil rozsudek ze dne 28. února 2005, č.j. 32 Cm 260/2004-36, kterým Krajský soud v Ostravě zamítl jako předčasný návrh na určení, že žalobkyně má za úpadkyní pohledávku ve výši 5,223.713,25 Kč z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Dovolatelka namítá, že je dán dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu dovolatelka shledává v řešení otázek: 1/ zda „je řádně přihlášená pohledávka do konkursního řízení považována za zjištěnou, tj. správcem konkursní podstaty uznanou a nepopřenou žádným z konkursních věřitelů, v případě, že správce konkursní podstaty nevyužije svého práva přezkoumat tuto pohledávku v rámci řádného přezkumného jednání“ a 2/ zda „je možné konat více přezkumných jednání než jedno řádné přezkumné jednání podle ustanovení §21 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání a jedno zvláštní přezkumné jednání podle ustanovení §21 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání“.
Dovolatelka nesouhlasí s právními závěry odvolacího soudu, podle kterých „pohledávka nebyla řádně přezkoumána“, „nepovažuje se za uznanou“ a „přezkumné jednání nařízené na den 18. října 2004 bylo odročeným přezkumným jednáním podle §21 odst. 1 zákona o konkursu a vyrovnání“.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b) nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) Nejvyšší soud nemá. Dovolání je totiž formulováno způsobem, který účinnému věcnému přezkumu v něm označených právních otázek brání.
Jak je zřejmé z odůvodnění napadeného rozhodnutí, odvolací soud založil své právní posouzení věci mimo jiné i na tom, že popření pohledávky co do pravosti a výše správcem konkursní podstaty úpadkyně nemohlo jako procesní úkon vyvolat zamýšlené procesní účinky, když byla přezkoumána z hlediska právního důvodu jiná, než žalobkyní do konkursu přihlášená pohledávka. Závěr, podle kterého nebyla pohledávka účinně popřena, pak nebyl dovoláním zpochybněn, což samo o sobě přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. vylučuje (k tomu srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Právní posouzení věci odvolacím soudem ohledně „neúčinnosti“ popěrného úkonu žalovaného, založené na úvaze, že byla popřena z hlediska právního důvodu, tj. z hlediska skutkových okolností, z nichž lze usuzovat na existenci pohledávky (viz rozhodnutí uveřejněné pod číslem 74/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), jiná pohledávka, přitom odpovídá i judikatorním závěrům formulovaným Nejvyšším soudem v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 76/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle nichž je popření pohledávky přihlášené do konkursu procesním úkonem, pro nějž přiměřeně platí ustanovení §42 odst. 4 o. s. ř.
Jelikož dovolání není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., Nejvyšší soud je podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, 224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. května 2007
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu