ECLI:CZ:NS:2007:29.CDO.924.2007.1
sp. zn. 29 Cdo 924/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně P., spol. s r. o., zastoupené JUDr. J. V., advokátem, proti žalovanému Mgr. L. R., advokátu, jako správci konkursní podstaty úpadkyně U. b., a. s. „v likvidaci\", o určení pravosti a výše pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 32 Cm 257/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. srpna 2006, č.j. 3 Cmo 142/2005-79, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně podala dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Olomouci potvrdil rozsudek ze dne 24. února 2005, č.j. 32 Cm 257/2004-47, kterým Krajský soud v Ostravě zamítl jako předčasný návrh na určení, že žalobkyně má za úpadkyní pohledávku ve výši 2,674.000,- Kč z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Dovolatelka namítá, že je dán dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu dovolatelka shledává v řešení otázek: 1/ zda „je řádně přihlášená pohledávka do konkursního řízení považována za zjištěnou, tj. správcem konkursní podstaty uznanou a nepopřenou žádným z konkursních věřitelů, v případě, že správce konkursní podstaty nevyužije svého práva přezkoumat tuto pohledávku v rámci řádného přezkumného jednání“ a 2/ zda „je možné konat více přezkumných jednání než jedno řádné přezkumné jednání podle ustanovení §21 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání a jedno zvláštní přezkumné jednání podle ustanovení §21 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání“.
Dovolatelka nesouhlasí s právními závěry odvolacího soudu, podle kterých „pohledávka nebyla řádně přezkoumána“, „nepovažuje se za uznanou“ a „přezkumné jednání nařízené na den 18. října 2004 bylo odročeným přezkumným jednáním podle §21 odst. 1 zákona o konkursu a vyrovnání“.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b) nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) Nejvyšší soud nemá. Dovolání je totiž formulováno způsobem, který účinnému věcnému přezkumu v něm označených právních otázek brání.
Jak je zřejmé z odůvodnění napadeného rozhodnutí, odvolací soud založil své právní posouzení věci mimo jiné i na tom, že popření pohledávky co do pravosti a výše správcem konkursní podstaty úpadkyně nemohlo jako procesní úkon vyvolat zamýšlené procesní účinky, když byla přezkoumána z hlediska právního důvodu jiná, než žalobkyní do konkursu přihlášená pohledávka. Závěr, podle kterého nebyla pohledávka účinně popřena, pak nebyl dovoláním zpochybněn, což samo o sobě přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. vylučuje (k tomu srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Právní posouzení věci odvolacím soudem ohledně „neúčinnosti“ popěrného úkonu žalovaného, založené na úvaze, že byla popřena z hlediska právního důvodu, tj. z hlediska skutkových okolností, z nichž lze usuzovat na existenci pohledávky (viz rozhodnutí uveřejněné pod číslem 74/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), jiná pohledávka, přitom odpovídá i judikatorním závěrům formulovaným Nejvyšším soudem v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 76/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle nichž je popření pohledávky přihlášené do konkursu procesním úkonem, pro nějž přiměřeně platí ustanovení §42 odst. 4 o. s. ř.
Jelikož dovolání není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., Nejvyšší soud je podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, 224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. května 2007
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu