ECLI:CZ:NS:2007:29.ND.310.2007.1
sp. zn. 29 Nd 310/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Petra Šuka a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně Z. K., zastoupené Mgr. Z. B., advokátem, proti žalované J. K., zastoupené JUDr. Z. H., advokátem, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 6 C 151/2007, o návrhu žalované na přikázání věci z důvodu vhodnosti jinému soudu, takto:
Věc vedená u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 6 C 151/2007 se nepřikazuje Městskému soudu v Brně.
Odůvodnění:
Podáním ze dne 18. září 2007 (č. l. 28) žalovaná navrhla, aby věc byla z důvodu vhodnosti přikázána jinému soudu, konkrétně Městského soudu v Brně. Opodstatnění pro tento postup spatřuje v tom, že obě účastnice, oba jejich zástupci i jediný dosud navržený svědek mají bydliště v B., takže navržená delegace se jeví ekonomičtější variantou řízení.
Žalobkyně ve vyjádření s přikázáním věci jinému soudu nesouhlasí, poukazujíc na to, že je obecně známo, že Městský soud v Brně neskýtá v zhledem k rozsahu „nápadu“ věcí záruku, že věc bude u něj projednána rychleji.
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Okresnímu soudu ve Svitavách) a Městskému soudu v Brně, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu - dále též jen „o. s. ř.“), dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř.
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou, a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno - právě proto, že jde o výjimku - vykládat restriktivně (srov. např. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 24, ročníku 2001, části I., pod pořadovým číslem 172).
V posuzované věci jsou úvahy o restriktivním přístupu k institutu přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti posíleny i tím, že by šlo o prolomení výlučné místní příslušnosti soudu založené umístěním nemovitostí, jichž se spor týká (srov. §88 písm. g/ o. s. ř.). V situaci, kdy (podle stavu řízení daného žalobou a vyjádřením žalované) dosud ani není dostatečně konkretizován okruh sporných skutečností, jež bude nutné v řízení dokazovat, kdy s výjimkou jediného svědka není navrženo dokazování výslechem jiných osob, jež by ztěžovalo předpokládaný procesní postup místně příslušného soudu, a kdy žalobkyně s takovým postupem nesouhlasí, nenalézá Nejvyšší soud v argumentech žalované ani v obsahu spisu dostatečný podklad pro prolomení ústavní zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (srov. článek 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).
Nejvyšší soud proto návrhu žalované na přikázání věci Městskému soudu v Brně nevyhověl.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 6. prosince 2007
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu