ECLI:CZ:NS:2007:29.ND.341.2007.1
sp. zn. 29 Nd 341/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a Mgr. Petra Šuka v právní žalobkyně PhDr. H. P., proti žalovanému N. p. ú., o ochranu osobnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 37 C 33/2006, o návrhu žalobkyně na přikázání věci jinému soudu, takto:
Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 37 C 33/2006 se k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Brně nepřikazuje.
Odůvodnění:
Žalobkyně podala u Městského soudu v Praze žalobu na ochranu osobnosti, kterou se domáhá, aby bylo rozhodnuto, že žalovaný neoprávněně zasáhl do práva žalobkyně vstupem do bytu a žalovanému bylo uloženo za způsobenou nemajetkovou újmu zaplatit částku 500.000,- Kč.
Podáním ze dne 6. srpna 2007 navrhla, aby byla věc z důvodu vhodnosti přikázána Krajskému soudu v Brně. Uvedla, že je nezaměstnaná, pobírá pouze sociální dávky, přičemž sama pečuje o dítě. Špatná finanční situace „výrazně omezuje možnost přístupu k soudu značně vzdálenému od jejího bydliště“.
Žalovaný s návrhem na delegaci věci ke Krajskému soudu v Brně nesouhlasil, maje za to, že návrh je nedůvodný. S odkazem na ustanovení čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod uvedl, že žalobkyní uváděné důvody neumožňují přijmout závěr, že jiným soudem bude věc projednána hospodárněji a rychleji.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému Městskému soudu v Praze a Krajskému soudu v Brně, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 3 věta první občanského soudního řádu), návrh žalobkyně na přikázání věci jinému soudu projednal a dospěl k závěru, že nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“)
Ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. určuje, že věc může být přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. mají účastníci právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána a v případě druhého odstavce citovaného ustanovení též k důvodu, pro který má být věc přikázána.
Důvody vhodnosti podle uvedeného ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 Listiny základních práv a svobod, uveřejněné pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc přikázána, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací nesmí být totiž navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil nepříznivě.
Důvody uváděné žalovanou nejsou natolik závažné, aby byly způsobilé prolomit výše uvedený ústavní princip, přičemž Nejvyšší soud přihlédl i k nesouhlasu žalovaného s přikázáním věci jinému soudu.
Nejvyšší soud důvody pro přikázání věci jinému soudu podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. neshledal a proto návrhu žalobkyně nevyhověl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 4. prosince 2007
JUDr. Ivana Š tenglová
předsedkyně senátu