ECLI:CZ:NS:2007:29.ND.346.2007.1
sp. zn. 29 Nd 346/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a Mgr. Petra Šuka v právní věci žalobce J., s. d., M. K., proti žalované České republice - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, o zaplacení částky 21.622,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 31/2007, o návrhu žalované na přikázání věci z důvodu vhodnosti jinému soudu, takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 31/2007 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu ve Znojmě.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 předložil Nejvyššímu soudu shora uvedenou věc s návrhem žalované, aby byla přikázána z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu ve Znojmě. Návrh žalovaná podává proto, že „Krajský soud v Brně neuznal námitky účastníků proti postoupení věci Obvodnímu soudu pro Prahu 2“. Důvody pro delegaci vhodnou pak spatřuje ve vzdálenosti sídla žalobce a příslušného pracoviště žalované od procesního soudu, jakož i v „předmětu sporu“ (jímž je vrácení kupní ceny nemovitosti, ležící v obvodu Okresního soudu ve Znojmě, z důvodu neplatnosti kupní smlouvy). Žalobce vyslovil s návrhem souhlas.
Podle §12 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně také z důvodu vhodnosti.
V dané věci byla žaloba podána u Okresního soudu ve Znojmě. Ten vyslovil usnesením ze dne 15. února 2007, č.j. 18 C 243/2006-13, svou místní nepříslušnost a věc postoupil Obvodnímu soudu pro Prahu 2 jako soudu místně příslušnému. K odvolání žalobce Krajský soud v Brně usnesením ze dne 26. července 2007, č.j. 17 Co 132/2007-56, potvrdil výše uvedené rozhodnutí soudu prvního stupně.
Předpokladem přikázání věci z důvodu vhodnosti je existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba vykládat restriktivně. Přikázáním věci jinému soudu, aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny uvedené podmínky, by došlo k porušení ústavně zaručeného práva zakotveného v článku 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2001 sp. zn. I. ÚS 144/2000).
Z obsahu spisu je zřejmé, že se účastníci snaží dosáhnout „nápravy“ podle jejich názoru nesprávných rozhodnutí Okresního soudu ve Znojmě a Krajského soudu v Brně, jimiž byla vyřešena otázka místní příslušnosti. Tomuto cíli však institut delegace vhodné sloužit nemůže (srov. např. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář, 1. díl, 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 49). Ani další okolnosti uváděné žalovanou, totiž vzdálenost sídla žalobce a pracoviště žalované od procesního soudu, jakož i poloha nemovitosti ve sporu o vrácení kupní ceny, nemohou prolomit shora uvedenou zásadu. Z obsahu spisu je totiž zřejmé, že spornou mezi účastníky je otázka právní - (ne)platnost kupní smlouvy - a nikoli otázky skutkové. Nejvyšší soud proto návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti nevyhověl.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. prosince 2007
JUDr. Ivana Š tenglová
předsedkyně senátu