ECLI:CZ:NS:2007:29.OD.100.2006.1
sp. zn. 29 Od 100/2006-180
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSC. a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně České spořitelny, a.s. , se sídlem Olbrachtova 1929/62, 140 00 Praha 4, identifikační číslo 45 24 47 82, proti žalovaným 1) J. K. , 2) M. K. 3) P. K. , 4) Z. B. , 5) A. B. , o zaplacení částky 883.046,75 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 40 C 20/2005, o návrhu prvního žalovaného na přikázání věci jinému soudu, takto:
Věc vedená u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 40 C 20/2005 se k projednání a rozhodnutí Městskému soudu v Praze nepřikazuje .
Odůvodnění:
Žalobou podanou u Okresního soudu ve Frýdku-Místku domáhá se žalobkyně vydání rozhodnutí, kterým by žalovaným bylo uloženo zaplatit jí společně a nerozdílně částku 883.046,75 Kč spolu s 12,5% úrokem z prodlení a nahradit náklady řízení s odůvodněním, že žalovaní nesplnili povinnost ze smlouvy o hypotečním úvěru, uzavřené mezi účastníky dne 28.8.2000.
Proti platebnímu rozkazu vydanému Okresním soudem ve Frýdku-Místku dne 20.9.2004, č.j. 50 Ro 1698/2004-71, podali žalovaní odpor. První žalovaný v několika dalších podáních uvedl, že již po několikáté sděluje, že veškeré žaloby směřující proti němu budou projednávány u Městského soudu v Praze, aby nebyl souzen u soudu, u kterého má pochybnosti a obavy. Uvedl, že jeho dlužníci opakovaně zdůrazňovali, že „mají dostatek finančních prostředků a známých u soudu ve Frýdku-Místku, že jeho případy natáhnou na mnoho let nebo že jeho případy půjdou do ztracena a pokud se bude „šprajcovat nechají jej zavřít.“
K návrhu prvního žalovaného se připojila druhá žalovaná, třetí žalovaný se nevyjádřil, čtvrtá a pátý žalovaný s návrhem nesouhlasili. Rovněž žalobkyně uvedla, že nesouhlasí, aby věc byla projednávána mimo obvod Krajského soudu v Ostravě. Poukázala na to, že nenastaly takové skutečnosti, které by zakládaly důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu, když z podání prvního žalovaného nevyplývají žádné okolnosti, které by byly podloženy věrohodnými důvody.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku a Městskému soudu v Praze, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 3 věta první o.s.ř.), návrh prvního žalovaného na přikázání věci jinému soudu projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky, aby věc byla přikázána jinému soudu podle ustanovení §12 odst. 1 o.s.ř. ani podle ustanovení §12 odst. 2 o.s.ř. Na usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 15.3.2006, č.j. 40 C 20/2005-148, kterým jmenovaný soud prvního žalovaného vyzval, aby svá podání upřesnil a uvedl, zda se jedná o delegaci nutnou nebo vhodnou, reagoval tak, že žádal odeslat spis Městskému soudu v Praze.
Ve smyslu ustanovení §12 odst. 1 o.s.ř. musí být věc přikázána jinému soudu téhož stupně v případě, že příslušný soud nemůže ve věci jednat, protože jeho soudci jsou vyloučeni (§14, §15odst. 2 a §16a o.s.ř.). I když první žalovaný namítá, že Okresní soud ve Frýdku-Místku nemůže ve věci jednat, neuvádí žádné konkrétní důvody, a to i přes usnesení jmenovaného soudu ze dne 5.5.2006, č.j. 40 C 20/2005-150, kterým byl podrobně poučen o náležitostech návrhu na delegaci nutnou s tím, že pokud své podání nedoplní ve smyslu ustanovení §15a odst. 1 a 2 o.s.ř., nebude soud k tomuto podání přihlížet. Ve stanovené lhůtě první žalovaný ani druhá žalovaná, kterou soud rovněž vyzval k doplnění podání, tato podání nedoplnili a proto Okresní soud ve Frýdku-Místku k tomuto podání nepřihlížel (§43 odst. 2 o.s.ř.) a předložil věc Nejvyššímu soudu k posouzení návrhu prvního žalovaného podle §12 odst. 2 o.s.ř.
Podle ustanovení §12 odst. 2 může být věc přikázaná jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle třetího odstavce citovaného ustanovení mají účastníci právo se vyjádřit, kterému soudu má být věc přikázaná a v případě druhého odstavce téhož ustanovení též k důvodům, pro které má být přikázána.
Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet jen výjimečně ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc přikázána, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací nesmí být totiž navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zvlášť nepříznivě.
V posuzovaném případě není především splněna základní podmínka ustanovení §12 odst. 2 o.s.ř., neboť Městský soud v Praze není soudem věcně příslušným jako soud prvního stupně k řízení o zaplacení žalované částky. Rovněž důvod uváděný prvním žalovaným není způsobilým důvodem, aby byl porušen výše uvedený ústavní princip.
Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud návrhu prvního žalovaného nevyhověl a věc Městskému soudu v Praze nepřikázal (ust. §12 odst. 2 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. ledna 2007
JUDr. František Faldyna, CSc.
předseda senátu