Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11.01.2007, sp. zn. 29 Od 90/2006 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2007:29.OD.90.2006.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2007:29.OD.90.2006.1
sp. zn. 29 Od 90/2006-97 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce REMUS CZ a.s. se sídlem Žlutická 9, 323 29 Plzeň, IČ: 263 16 994, zastoupeného Mgr. Martinem Zikmundem, advokátem, se sídlem Nad Hradištěm 14, 326 00 Plzeň, proti žalovanému JUDr. J. K. , jako správci konkursní podstaty úpadce REMUS s.r.o. „v likvidaci“ IČ: 491 93 694, o vyloučení nepeněžitého vkladu ze soupisu majetku konkursní podstaty, vedené u Krajského soudu v Plzni po sp. zn. 28 Cm 10/2005, o návrhu žalobce na přikázání věci jinému soudu, takto: Věc vedená u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 28 Cm 10/2005 se k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Brně nepřikazuje . Odůvodnění: Žalobou podanou u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 28 Cm 10/2005 domáhá se žalobce vydání rozsudku, kterým by byl vyloučen z konkursní podstaty úpadce REMUS s.r.o. „v likvidaci“ nepeněžitý vklad – část podniku společnosti REMUS s.r.o. „v likvidaci“ – vložený do základního kapitálu žalobce, t.j. nemovitosti zapsané na LV 2605 v katastru nemovitostí pro katastrální území B. Žalobce podal návrh na přikázání věci jinému soudu, ve kterém současně uplatnil námitku podjatosti proti všem soudcům konkursního oddělení Krajského soudu v Plzni, jakož i proti soudcům Vrchního soudu v Praze, kteří by případně rozhodovali o odvolání ve věci samé. Poukázal na to, že v rámci schůze věřitelů dne 23.2.2006 u Krajského soudu v Plzni ve věci sp. zn. 20 K 65/2000 úpadce společnosti REMUS s.r.o. „v likvidaci“ byly přítomné osoby předsedajícím soudcem seznámeny s tím, že si Krajský soud v Plzni vyžádal stanovisko Vrchního soudu v Praze k dané problematice. Vzhledem k tomu, že bylo sice „úředně“, ale „neoficiálně“ komunikováno s Vrchním soudem v Praze, který by rozhodoval v případném odvolacím řízení, pak je dána pochybnost o nepodjatosti všech soudců rozhodujících podle rozvrhu práce u tohoto soudu o opravných prostředcích. Popsaným počínáním je porušena zásada nestrannosti a nezávislosti soudce. Tím, že byl užit termín „soud“, míněno Krajský soud v Plzni, je vyloučen z projednávání a rozhodnutí každý konkursní soudce. Je nepřípustné, že se v rámci jiného řízení dovídají účastníci o zamýšleném postupu soudu v jiném řízení. Současně navrhl, aby věc byla přikázána Krajskému soudu v Brně jako soudu prvního stupně a Vrchnímu soudu v Olomouci jako soudu druhého stupně, neboť tím bude vyloučena lokální neformální a nepřípustná komunikace. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 9.8.2006, č.j. Nco 123/2006-85, s odůvodněním, že senát, který o námitce podjatosti rozhoduje, nepřichází v úvahu podle rozvrhu práce Vrchního soudu v Praze k projednání a rozhodnutí předmětné věci v případě odvolání proti rozhodnutí ve věci samé, rozhodl, že soudci Krajského soudu v Plzni JUDr. Václav Mertl, JUDr. Miloslav Kostkuba, JUDr. Josef Střeštík a JUDr. Miloš Benetka nejsou vyloučeni z projednání a rozhodnutí předmětné věci, návrh na vyloučení soudce JUDr. Jana Blažka z projednávání a rozhodování v této věci zamítl. Žalovaný ve svém vyjádření poukázal na to, že žalobce používá tento postup i v dalších řízeních, aby bránil správci konkursní podstaty nakládat s majetkem řádně zapsaným do konkursní podstaty. Postup žalobce je účelový, bránící řádnému průběhu konkursního řízení. Námitka podjatosti jak soudců konkursního oddělení Krajského soudu v Plzni, tak i Vrchního soudu v Praze je nedůvodná. Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému Krajskému soudu v Plzni a Krajskému soudu v Brně, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 3 věta první o.s.ř.), návrh na delegaci věci jinému soudu projednal a dospěl k závěru, že nejsou v posuzovaném případě splněny zákonné podmínky, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o.s.ř. Podle ustanovení §12 odst. 2 o.s.ř. může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle odstavce 3 věty druhé citovaného ustanovení mají účastníci právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána a v případě odstavce 2 téhož ustanovení též k důvodu, pro který by měla být věc přikázána. Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému soudu než příslušnému by však mělo docházet jen výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb. ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon při tom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací nesmí být totiž navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě. Skutečnost, že byly vzneseny námitky podjatosti proti všem soudcům konkursního oddělení Krajského soudu v Plzni a Vrchního soudu v Praze sama o sobě není takovou skutečností, která by odůvodňovala průlom do výše citovaného ústavního principu a byla způsobilá založit důvod pro přikázání věci jinému soudu. Všechny námitky obsažené v podání byly projednány Vrchním soudem v Praze, který také výše citovaným usnesením o námitkách podjatosti rozhodl. Z podání žalobce ani z obsahu spisu nevyplývají žádné další skutečnosti, které by mohly ovlivnit rozhodování o návrhu na přikázání věci jinému soudu. Nejvyšší soud České republiky proto návrhu žalobce nevyhověl a věc podle ustanovení §12 odst. 2 o.s.ř. Krajskému soudu v Brně nepřikázal. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně 11. ledna 2007 JUDr. František Faldyna, CSc. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:01/11/2007
Spisová značka:29 Od 90/2006
ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:29.OD.90.2006.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§12 odst. 2 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-21