ECLI:CZ:NS:2007:29.OD.96.2006.1
sp. zn. 29 Od 96/2006-369
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce ETQ s.r.o., se sídlem Chotusice 154, 285 76, IČ 26 49 03 91, zastoupeného JUDr. Miroslavem Bartoněm, advokátem, se sídlem Záhřebská 33, 120 00 Praha 2, proti žalovaným 1) RLRE Beta Property s.r.o., se sídlem Olbrachtova 2006/9, 140 21 Praha 4, IČ 26 71 28 31, 2) JUDr. Ladislavu Mocovi, advokátu, se sídlem Fibichova 2/13, Praha 3, 130 00, jako správci konkursní podstaty úpadce B. Š., zastoupenému JUDr. Jaroslavem Peštou, advokátem, se sídlem Blanická 25, 120 00 Praha 2, o 31,800.703,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 47 C 154/2003 a u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 23 Co 43/2006, o návrhu prvního žalovaného na přikázání věci jinému odvolacímu soudu, takto:
Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 23 Co 43/2006 se k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Brně nepřikazuje.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 21.3.2006, č.j. 47 C 154/2003 ve znění opravného usnesení ze dne 16. června 2006, č.j. 47 C 154/2003-316, uložil 2. žalovanému zaplatit žalobci částku 1,020.688,- Kč s 2% úrokem ve výroku specifikovaným podle jednotlivých částek a jejich splatnosti, vůči 1. žalovanému žalobu ohledně částky 1,020.688,- Kč s příslušenstvím zamítl, vůči 2. žalovanému zamítl žalobu ohledně částky 82.140,- Kč s příslušenstvím a rozhodl, že základ nároku o ušlý zisk je opodstatněn, přičemž vůči 1. žalovanému pouze za dobu od 9.4.2003 s tím, že výrok o náhradě nákladů řízení se zůstavuje rozsudku konečnému.
Proti tomuto rozsudku podali odvolání všichni tři účastníci. V průběhu odvolacího řízení předložil 1. žalovaný návrh na přikázání věci Krajskému soudu v Brně s odkazem na ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. Poukázal na to, že jednatel 1. žalovaného Mag. A. L. je rakouský občan, bydlí v Rakousku a má zájem se jednání osobně účastnit. Vyslovil domněnku, že právě z tohoto důvodu by bylo vhodné přikázat věc Krajskému soudu v Brně, neboť náklady by byly podstatně nižší. Druhý žalovaný se k tomuto návrhu připojil.
Žalobce prohlásil, že s tímto návrhem nesouhlasí. Vyslovil názor, že k delegaci věci jinému soudu není žádný rozumný důvod. Oba žalovaní mají sídlo v Praze, rovněž advokáti sídlí v Praze. Také okolnosti, které založily odpovědnost za škodu žalovaných, nastaly v Praze. Důvod uvedený protistranou v návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti je ryze účelový a povede jen k protahování soudního řízení. V doplňku svého vyjádření poukázal na to, že podle obchodního rejstříku má 1. žalovaný dva jednatele, každý z nich je oprávněn jednat za společnost zcela samostatně a bez omezení a oba mají bydliště v Praze, i když jeden z nich je cizinec. Uvedl, že 1. žalovaný svým návrhem, podaným krátce před jednáním, jednání zmařil, a vyslovil přesvědčení, že jde o úmyslnou obstrukci, která má prodloužit soudní jednání. Bezpochyby by došlo k porušení čl. 38 Listiny základních práv a svobod, neboť by došlo ke zcela účelovému odnětí věci zákonnému soudu.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému Městskému soudu v Praze a Krajskému soudu v Brně, jemuž má být věc přikázána (ustanovení §12 odst. 3 věta první o. s. ř.) návrh na přikázání věci jinému soudu projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř.
Podle citovaného ustanovení může být věc přikázání jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo vyjádřit se k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě druhého odstavce též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému soudu než příslušnému soudu by mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací nesmí být totiž navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
Z obsahu spisu i z výpisu z obchodního rejstříku se podává, že všichni účastníci mají sídlo v Praze, včetně jejich zástupců a také jednatel 1. žalovaného Mag. A. L. podle obchodního rejstříku má bydliště v Praze 5. Důvody uvedené v návrhu na přikázání věci Krajskému soudu v Brně nejsou skutečnostmi, pro které by bylo možno porušit výše uvedený ústavní princip a přikázat věc jinému soudu. Uváděné důvody nesplňují podmínku vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu.
Vzhledem k výše uvedenému proto Nejvyšší soud návrhu na přikázání věci jinému soudu podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. nevyhověl a věc Krajskému soudu v Brně nepřikázal.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. ledna 2007
JUDr. František Faldyna, CSc.
předseda senátu