ECLI:CZ:NS:2007:29.ODO.1010.2006.1
sp. zn. 29 Odo 1010/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Petra Šuka ve věci návrhu JUDr. M. K., o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti S. G., spol. s r.o., zastoupené advokátem, vedené u Krajského soudu v Č. B. pod sp. zn. 13 Cm 1036/2001, o dovolání navrhovatelky proti rozsudku Vrchního soudu v P. ze dne 19. října 2004, č. j. 14 Cmo 527/2003-250, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud částečný rozsudek Krajského soudu v Č. B. ze dne 21. května 2003 č.j. 13 Cm 1036/2001-211, kterým tento soud zamítl žalobu na vyslovení neplatnosti všech usnesení valné hromady společnosti S. G., spol. s r.o. (dále jen „společnost“), konané dne 3. září 2001.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé má po právní stránce zásadní význam, neboť „před soudy obou stupňů došlo k procesnímu pochybení a bylo jednáno s někým, kdo nemohl za společnost jednat“. Společnost „po celé řízení zastupoval J. M. jako nový údajný jednatel, který měl být jmenován na valné hromadě dne 3. září 2001, která se však nekonala, a i kdyby se konala, nemohlo dojít k platnému jmenování, neboť společníci neměli hlasovací práva a J. M. nesplňoval podmínky dle §31a obchodního zákoníku“. Dále namítá, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Předpokladem přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka mají po právní stránce zásadní význam. O rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadný význam, jde zejména, jestliže rozhodnutí řeší právní otázku, která dovolací soud dosud nevyřešil, nebo kterou odvolací soudy nebo dovolací soud rozhodují rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Jak Nejvyšší soud uvedl již v důvodech rozhodnutí uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (od jehož závěrů nemá důvodu odchýlit se ani v této věci a na něž v podrobnostech odkazuje), na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) nebo ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto. Přitom při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (§242 odst. 3 věta prvá o.s.ř.).
Odvolací soud založil napadené rozhodnutí na tom, že navrhovatelka podala návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady opožděně.
Jedinou otázkou, kterou dovolatelka vymezila v dovolání jako zásadně právně významnou, je otázka oprávnění J. M. jednat za společnost v řízení před soudy prvého a druhého stupně. Na řešení této otázky však odvolací soud napadené rozhodnutí nezaložil, proto nemůže založit přípustnost dovolání dle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Tvrzený nedostatek jednatelského oprávnění J. M. by bylo možno posoudit pouze jako vadu řízení dle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jež však přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nemůže.
Protože dovolací soud neshledal ani jiný důvod přípustnosti dovolání, podle ustanovení §243b odst. 5, věty první a §218 písm. c) o. s. ř., je odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud rozhodl podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o. s. ř., neboť navrhovatelka s ohledem na výsledek řízení na náhradu nákladů nemá právo a společnosti v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 26. září 2007
JUDr. Ivana Štenglová
předsedkyně senátu
29 Odo 1010/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Petra Šuka ve věci návrhu JUDr. M. K., o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti S. G., spol. s r.o., zastoupené advokátem, vedené u Krajského soudu v Č. B. pod sp. zn. 13 Cm 1036/2001, o dovolání navrhovatelky proti rozsudku Vrchního soudu v P. ze dne 19. října 2004, č. j. 14 Cmo 527/2003-250, takto: I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud částečný rozsudek Krajského soudu v Č. B. ze dne 21. května 2003 č.j. 13 Cm 1036/2001-211, kterým tento soud zamítl žalobu na vyslovení neplatnosti všech usnesení valné hromady společnosti S. G., spol. s r.o. (dále jen „společnost“), konané dne 3. září 2001.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé má po právní stránce zásadní význam, neboť „před soudy obou stupňů došlo k procesnímu pochybení a bylo jednáno s někým, kdo nemohl za společnost jednat“. Společnost „po celé řízení zastupoval J. M. jako nový údajný jednatel, který měl být jmenován na valné hromadě dne 3. září 2001, která se však nekonala, a i kdyby se konala, nemohlo dojít k platnému jmenování, neboť společníci neměli hlasovací práva a J. M. nesplňoval podmínky dle §31a obchodního zákoníku“. Dále namítá, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Předpokladem přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka mají po právní stránce zásadní význam. O rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadný význam, jde zejména, jestliže rozhodnutí řeší právní otázku, která dovolací soud dosud nevyřešil, nebo kterou odvolací soudy nebo dovolací soud rozhodují rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Jak Nejvyšší soud uvedl již v důvodech rozhodnutí uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (od jehož závěrů nemá důvodu odchýlit se ani v této věci a na něž v podrobnostech odkazuje), na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) nebo ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto. Přitom při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (§242 odst. 3 věta prvá o.s.ř.).
Odvolací soud založil napadené rozhodnutí na tom, že navrhovatelka podala návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady opožděně.
Jedinou otázkou, kterou dovolatelka vymezila v dovolání jako zásadně právně významnou, je otázka oprávnění J. M. jednat za společnost v řízení před soudy prvého a druhého stupně. Na řešení této otázky však odvolací soud napadené rozhodnutí nezaložil, proto nemůže založit přípustnost dovolání dle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Tvrzený nedostatek jednatelského oprávnění J. M. by bylo možno posoudit pouze jako vadu řízení dle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jež však přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nemůže.
Protože dovolací soud neshledal ani jiný důvod přípustnosti dovolání, podle ustanovení §243b odst. 5, věty první a §218 písm. c) o. s. ř., je odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud rozhodl podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o. s. ř., neboť navrhovatelka s ohledem na výsledek řízení na náhradu nákladů nemá právo a společnosti v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 26. září 2007
JUDr. Ivana Štenglová
předsedkyně senátu
29 Odo 1010/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Petra Šuka ve věci návrhu JUDr. M. K., o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti S. G., spol. s r.o., zastoupené advokátem, vedené u Krajského soudu v Č. B. pod sp. zn. 13 Cm 1036/2001, o dovolání navrhovatelky proti rozsudku Vrchního soudu v P. ze dne 19. října 2004, č. j. 14 Cmo 527/2003-250, takto: I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud částečný rozsudek Krajského soudu v Č. B. ze dne 21. května 2003 č.j. 13 Cm 1036/2001-211, kterým tento soud zamítl žalobu na vyslovení neplatnosti všech usnesení valné hromady společnosti S. G., spol. s r.o. (dále jen „společnost“), konané dne 3. září 2001.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé má po právní stránce zásadní význam, neboť „před soudy obou stupňů došlo k procesnímu pochybení a bylo jednáno s někým, kdo nemohl za společnost jednat“. Společnost „po celé řízení zastupoval J. M. jako nový údajný jednatel, který měl být jmenován na valné hromadě dne 3. září 2001, která se však nekonala, a i kdyby se konala, nemohlo dojít k platnému jmenování, neboť společníci neměli hlasovací práva a J. M. nesplňoval podmínky dle §31a obchodního zákoníku“. Dále namítá, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Předpokladem přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka mají po právní stránce zásadní význam. O rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadný význam, jde zejména, jestliže rozhodnutí řeší právní otázku, která dovolací soud dosud nevyřešil, nebo kterou odvolací soudy nebo dovolací soud rozhodují rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Jak Nejvyšší soud uvedl již v důvodech rozhodnutí uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (od jehož závěrů nemá důvodu odchýlit se ani v této věci a na něž v podrobnostech odkazuje), na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) nebo ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto. Přitom při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (§242 odst. 3 věta prvá o.s.ř.).
Odvolací soud založil napadené rozhodnutí na tom, že navrhovatelka podala návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady opožděně.
Jedinou otázkou, kterou dovolatelka vymezila v dovolání jako zásadně právně významnou, je otázka oprávnění J. M. jednat za společnost v řízení před soudy prvého a druhého stupně. Na řešení této otázky však odvolací soud napadené rozhodnutí nezaložil, proto nemůže založit přípustnost dovolání dle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Tvrzený nedostatek jednatelského oprávnění J. M. by bylo možno posoudit pouze jako vadu řízení dle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jež však přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nemůže.
Protože dovolací soud neshledal ani jiný důvod přípustnosti dovolání, podle ustanovení §243b odst. 5, věty první a §218 písm. c) o. s. ř., je odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud rozhodl podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o. s. ř., neboť navrhovatelka s ohledem na výsledek řízení na náhradu nákladů nemá právo a společnosti v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 26. září 2007
JUDr. Ivana Štenglová
předsedkyně senátu
29 Odo 1010/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Petra Šuka ve věci návrhu JUDr. M. K., o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti S. G., spol. s r.o., zastoupené advokátem, vedené u Krajského soudu v Č. B. pod sp. zn. 13 Cm 1036/2001, o dovolání navrhovatelky proti rozsudku Vrchního soudu v P. ze dne 19. října 2004, č. j. 14 Cmo 527/2003-250, takto: I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud částečný rozsudek Krajského soudu v Č. B. ze dne 21. května 2003 č.j. 13 Cm 1036/2001-211, kterým tento soud zamítl žalobu na vyslovení neplatnosti všech usnesení valné hromady společnosti S. G., spol. s r.o. (dále jen „společnost“), konané dne 3. září 2001.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé má po právní stránce zásadní význam, neboť „před soudy obou stupňů došlo k procesnímu pochybení a bylo jednáno s někým, kdo nemohl za společnost jednat“. Společnost „po celé řízení zastupoval J. M. jako nový údajný jednatel, který měl být jmenován na valné hromadě dne 3. září 2001, která se však nekonala, a i kdyby se konala, nemohlo dojít k platnému jmenování, neboť společníci neměli hlasovací práva a J. M. nesplňoval podmínky dle §31a obchodního zákoníku“. Dále namítá, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Předpokladem přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka mají po právní stránce zásadní význam. O rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadný význam, jde zejména, jestliže rozhodnutí řeší právní otázku, která dovolací soud dosud nevyřešil, nebo kterou odvolací soudy nebo dovolací soud rozhodují rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Jak Nejvyšší soud uvedl již v důvodech rozhodnutí uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (od jehož závěrů nemá důvodu odchýlit se ani v této věci a na něž v podrobnostech odkazuje), na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) nebo ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto. Přitom při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (§242 odst. 3 věta prvá o.s.ř.).
Odvolací soud založil napadené rozhodnutí na tom, že navrhovatelka podala návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady opožděně.
Jedinou otázkou, kterou dovolatelka vymezila v dovolání jako zásadně právně významnou, je otázka oprávnění J. M. jednat za společnost v řízení před soudy prvého a druhého stupně. Na řešení této otázky však odvolací soud napadené rozhodnutí nezaložil, proto nemůže založit přípustnost dovolání dle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Tvrzený nedostatek jednatelského oprávnění J. M. by bylo možno posoudit pouze jako vadu řízení dle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jež však přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nemůže.
Protože dovolací soud neshledal ani jiný důvod přípustnosti dovolání, podle ustanovení §243b odst. 5, věty první a §218 písm. c) o. s. ř., je odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud rozhodl podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o. s. ř., neboť navrhovatelka s ohledem na výsledek řízení na náhradu nákladů nemá právo a společnosti v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 26. září 2007
JUDr. Ivana Štenglová
předsedkyně senátu
29 Odo 1010/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Petra Šuka ve věci návrhu JUDr. M. K., o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti S. G., spol. s r.o., zastoupené advokátem, vedené u Krajského soudu v Č. B. pod sp. zn. 13 Cm 1036/2001, o dovolání navrhovatelky proti rozsudku Vrchního soudu v P. ze dne 19. října 2004, č. j. 14 Cmo 527/2003-250, takto: I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud částečný rozsudek Krajského soudu v Č. B. ze dne 21. května 2003 č.j. 13 Cm 1036/2001-211, kterým tento soud zamítl žalobu na vyslovení neplatnosti všech usnesení valné hromady společnosti S. G., spol. s r.o. (dále jen „společnost“), konané dne 3. září 2001.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé má po právní stránce zásadní význam, neboť „před soudy obou stupňů došlo k procesnímu pochybení a bylo jednáno s někým, kdo nemohl za společnost jednat“. Společnost „po celé řízení zastupoval J. M. jako nový údajný jednatel, který měl být jmenován na valné hromadě dne 3. září 2001, která se však nekonala, a i kdyby se konala, nemohlo dojít k platnému jmenování, neboť společníci neměli hlasovací práva a J. M. nesplňoval podmínky dle §31a obchodního zákoníku“. Dále namítá, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Předpokladem přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka mají po právní stránce zásadní význam. O rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadný význam, jde zejména, jestliže rozhodnutí řeší právní otázku, která dovolací soud dosud nevyřešil, nebo kterou odvolací soudy nebo dovolací soud rozhodují rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Jak Nejvyšší soud uvedl již v důvodech rozhodnutí uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (od jehož závěrů nemá důvodu odchýlit se ani v této věci a na něž v podrobnostech odkazuje), na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) nebo ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto. Přitom při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (§242 odst. 3 věta prvá o.s.ř.).
Odvolací soud založil napadené rozhodnutí na tom, že navrhovatelka podala návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady opožděně.
Jedinou otázkou, kterou dovolatelka vymezila v dovolání jako zásadně právně významnou, je otázka oprávnění J. M. jednat za společnost v řízení před soudy prvého a druhého stupně. Na řešení této otázky však odvolací soud napadené rozhodnutí nezaložil, proto nemůže založit přípustnost dovolání dle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Tvrzený nedostatek jednatelského oprávnění J. M. by bylo možno posoudit pouze jako vadu řízení dle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jež však přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nemůže.
Protože dovolací soud neshledal ani jiný důvod přípustnosti dovolání, podle ustanovení §243b odst. 5, věty první a §218 písm. c) o. s. ř., je odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud rozhodl podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o. s. ř., neboť navrhovatelka s ohledem na výsledek řízení na náhradu nákladů nemá právo a společnosti v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 26. září 2007
JUDr. Ivana Štenglová
předsedkyně senátu